(16.00 hodin)
(pokračuje Filip)
Podotýkám, že Rada pro rozhlasové a televizní vysílání není naší radou. My jsme dlouhodobě usilovali o to, aby bylo naplněno právě to, co je napsáno v paragrafu 31 zákona, aby bylo vysílání objektivní a vyvážené, aby tam byly názory všech politických stran. A těžko jsme dosahovali toho, aby se to blížilo alespoň jednomu procentu názorů KSČM, když KSČM měla v minulosti dvanáct procent zastoupení v Parlamentu a dnes má dvacet.
Ale to tady vážně nikdo neřekl. Nikomu to nevadilo. Vadí nám ale, že prý jsme neochránili cizí investici. Investice ale nebyla nikdy dána do firmy, která by měla vysílací licenci. A pořád jde o jedno a to samé.
Já jsem přesvědčen, že tyto dvě roviny je třeba rozlišit a je třeba se k tomu poctivě zachovat, protože to, co se dnes organizovalo, není podle mého soudu to, co jsme skutečně měli jako Poslanecká sněmovna udělat už dávno.
(Potlesk levé části spektra.)
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: O slovo se hlásí ministr Pavel Dostál.
Ministr kultury ČR Pavel Dostál Vážený pane předsedo, než odpovím, resp. než vysvětlím panu místopředsedovi Filipovi, že se mýlí, vznesl bych jen řečnickou otázku: Když tedy TV Nova nepotřebovala americké peníze, kde ty americké peníze na zřízení televize Nova zmizely? Ale, to není podstatné.
Já jsem si už zvykl na to, že pan poslanec Filip ztratil historickou paměť. To je i v důsledku příslušnosti k jeho straně samozřejmé. S tím se nedá nic dělat. Ale že ztrácí krátkodobou paměť, že ztrácí paměť na záležitosti nebo na věty, které tu zazněly před hodinou, to mně opravdu připomíná ten vtip, jak babička přijde k doktorovi a ptá se: Pane doktore, prosím vás, jak se jmenuje ten Němec, co mi pořád schovává ty věci doma? A pan doktor říká: Babičko, ten pán se jmenuje Alzheimer. V mém úvodu nezaznělo v návrhu usnesení totiž ani slovo o tom, že navrhujeme odvolání rady na základě arbitrážního řízení. Pokud mohu znovu citovat, opakuji, že jsem dospěl k návrhu tohoto usnesení: "Poslanecká sněmovna Parlamentu navrhuje předsedovi vlády České republiky, aby neprodleně odvolal Radu České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání z důvodu opakovaného závažného neplnění povinností uvedených v § 5 zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání." Já si nemohu pomoci, ale v mém návrhu usnesení není ani slůvko, ani slovíčko, jak by řekl jeden náš bývalý poslanec, o tom, že chceme radu odvolat na základě arbitráže.
Děkuji vám.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji vám. Reagovat chce pravděpodobně místopředseda Vojtěch Filip. Pak se hlásil o slovo ministr Cyril Svoboda.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Mám jen malou repliku. Vážený pane předsedo, chtěl bych vaším prostřednictvím sdělit panu ministru Dostálovi, že jsem neztratil ani dlouhodobou paměť, ani krátkodobou, takže vím, co navrhoval. Právě ale ten jeho návrh je zde zdůvodňován úplně jinými důvody, než které on uvádí v samotném návrhu usnesení.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Prosím pana ministra Svobodu, aby se nyní on ujal slova. Pan ministr má přednost.
Místopředseda vlády a ministr zahraničí ČR Cyril Svoboda: Vážený pane předsedající, vážená vládo, kolegyně a kolegové, já jsem se rozhodl, že je třeba reagovat na to, co říká pan kolega Vojtěch Filip. Dovolávám se také skutečnosti, že absolvoval kdysi právnickou fakultu, a toho, že je advokát a že by měl respektovat právní řád, a to ve všech důsledcích, a že i on by měl být nositelem myšlenky, že pravomocná rozhodnutí jsou vykonatelná a je třeba je aplikovat a že není možné je zpochybňovat. Proto si dovolím připomenout, co odpověděl Miloš Zeman, bývalý předseda vlády České republiky, na moji interpelaci ve své odpovědi z 16. října 2001.
Kromě jiného, abych nečetl celý text - ale je možné jej tady přečíst - tady připomíná, že jsme skutečně ty žaloby prohráli a že je žalovaná částka o náhradu škody po prohraných pravomocných rozhodnutích ve výši skoro jednoho milionu dolarů a že tato částka může být vysouzena. Jsme spokojeni s tím, že celá částka vysouzena nebyla, ale k argumentaci, která zazněla, budu citovat ze závěru dopisu Miloše Zemana, bývalého předsedy vlády. Píše tady: "Oba rozhodčí soudy…"
Připomínám, že i v úvodu textu se konstatuje, že jsou pravomocně rozhodnuté. To znamená, že my jakožto ctitelé zákona a principu právního státu budeme ctít pravomocná rozhodnutí a nebudeme říkat, že arbitráž je něco, co nás nezavazuje.
Takže, pokračuji v citaci: "Oba rozhodčí soudy prozkoumaly činnost konkrétního státního orgánu, jehož chování a rozhodování měly být v rozporu s příslušnými dohodami o ochraně investic. Tímto státním orgánem byla Rada pro rozhlasové a televizní vysílání (dále jen Rada), která se ke všem skutečnostem uváděným žalobcem mohla v průběhu řízení vyjádřit a podat prostřednictvím svých členů nebo pracovníků Úřadu Rady svědectví."
Konstatuje - a to je jeden citát - bývalý předseda vlády, že to je z rozhodnutí těchto pravomocných orgánů, že je odpovědna Rada pro rozhlasové a televizní vysílání. "Rada" - dále pokračuje Miloš Zeman - "je orgánem státní správy, jehož členy v posuzovaném období jmenovala Poslanecká sněmovna České republiky a který byl odpovědný opět pouze Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky." Takže říká naprosto jednoduchou logickou vazbu. Odpovědnost je na radě, rada je odpovědna Poslanecké sněmovně.
Dlouhodobé debaty o tom, co se kde stalo nebo nestalo, jsou otázky procedurální, které mohou někoho přesvědčit a někoho ne. Mě zajímají konkrétní pravomocná rozhodnutí, v tomto případě těch rozhodčích soudů. A my jsme čekali, samozřejmě, až do rozhodnutí o náhradě škody. Rozhodnutí o náhradě škody bylo provedeno. A ona žaloba, která dnes byla podána u soudu ve Stockholmu, je mimořádným opravným prostředkem. Je to pouze žaloba, která se týká procedurálních otázek a hodnověrnosti těch arbitrů, ale nerozhoduje o meritu věci.
Jakožto ctitelé prvního státu musíme říci: Ve věci je pravomocně rozhodnuto, je třeba konat. A místo toho je tady snaha sdělovat občanům, že opět budeme leta letoucí hledat někde nějakého viníka zřizováním komisí, vyšetřováním či čekáním na další a další rozhodnutí. Lidé si toho s topnými oleji a s jinými aférami tady užili vrchovatě. Neustále se hledá ona spravedlnost a neustále se šetří a šetří, až lidé zapomenou, kde byl původ toho sporu.
Je zřetelné, že Česká republika je odsouzena, aby zaplatila 10 miliard korun. Nikdo z toho - samozřejmě - nejásáme, nejsme nadšeni z tohoto výsledku.
***