(16.10 hodin)
(pokračuje C. Svoboda)

Bereme to jako fakt. Za tento výsledek někdo musí nést odpovědnost. My nemůžeme veřejnosti sdělit, že budeme nadále čekat na nějaké rozhodnutí v budoucnu. Lidé čekají rozhodnutí a já si myslím, že sněmovna dnes má jasnou příležitost předvést, že ví, že když nějaká odpovědnost je, že má odvahu o ní rozhodnout.

Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců koalice.)

 

Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Žádám řečníky, aby respektovali rozsah faktické poznámky, ty dvě minuty.

Viděl jsem jako prvního pana poslance Ransdorfa, Kováčika, pak pana místopředsedu Filipa. V takovém pořadí jste se hlásili. Opakuji, jsou to faktické poznámky - dvě minuty.

 

Poslanec Miloslav Ransdorf: Za prvé, celý příběh arbitráže mi připomíná aforismus Karla Čapka, že smlouvy jsou od toho, aby je plnili ti slabší.

Za druhé, když tedy mluvit o pravdě, tak když mluvila poslankyně Fischerová o tom, že by měla být respektována zásada vyváženosti a podíl jednotlivých stran, jejich reálné postavení ve společnosti, tak reálné postavení ve společnosti není totéž co vydírací potenciál.

Třetí poznámka se týká toho, že bylo nezvratně prokázáno - a o tom tady nezaznělo ani slovo - že pan Lauder a jeho lidé porušovali české zákony. O tom tady nepadlo ani slovo a myslím, že je to nesmírně důležité. Nemohou se chovat jako v nějaké koloniální zemi.

A konečně mě zaráží, když naznačoval ministerský předseda, že pravděpodobně budeme platit.

Poslední poznámka. Když tady byly stížnosti na pořad Volejte řediteli, osobně bych plédoval pro pořad - třeba by byl na veřejnoprávní televizi - Volejte ministerskému předsedovi. Možná by to mělo velmi překvapivé důsledky. (Potlesk komunistických poslanců.)

 

Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Pan poslanec Kováčik je další, kdo se hlásil.

 

Poslanec Pavel Kováčik: Děkuji, pane předsedo. Nejprve bych se chtěl tak trošičku ohradit proti vašemu postupu v posledních minutách, protože já, i když se tím nechlubím, ale jsem ten, kdo má právo přednostního vystoupení, třeba proti panu poslanci Ransdorfovi, protože po něm se mi vždycky bude těžko hovořit, a rovněž nemusím být omezován oněmi dvěma minutami, nicméně slibuji, že delší než dvě minuty moje vystoupení nebude.

Musím se zastat pana kolegy Filipa. Dva útoky, které tady na něho v posledních chvílích zazněly, jsou podle mě osobními záležitostmi, které jdou pod pás a nejsou hodné vážnosti tématu, které zde zrovna projednáváme. Znám pana kolegu Filipa tak dobře, že vím, že jeho paměť je naopak sloní. Ale co mě zvlášť rozhořčilo, bylo to přirovnání nebo ta pochybnost, která byla v souvislosti s jeho právnickým vzděláním. Pan ministr Svoboda, pokud se nemýlím, má rovněž před svým jménem titul z právnické fakulty. Rád bych, když chce někoho jiného poučovat o tom, jestli dodržuje nebo nedodržuje zákon, aby i on sám tak činil například v oblasti, co se týče mezinárodního práva, anebo třeba i hodnocení toho, že když arbitři budou tím stockholmským soudem uznáni, jako že se nechovali zrovna fér, tak samozřejmě podle mého soudu, a to nejsem právník, musí následovat i zpochybnění jejich rozhodnutí. Rozhodnutí špatných arbitrů je také špatným rozhodnutím a toto rozhodnutí musí být dále zpochybněno.

Mimo jiné i proto poslanecký klub KSČM velmi horuje pro to, aby nebyla odvolána Rada pro rozhlasové a televizní vysílání uprostřed rozhodovacího procesu, uprostřed procesu, kterým chceme jako Poslanecká sněmovna zjistit, jak se věci měly, a možná i poměr jednotlivých vin, abychom teprve potom rozhodovali nejen o tom symbolu, kterým se teď zdá rada být pro všechny viny, ale o podílu viny všech zúčastněných, kteří v celém vývoji působili.

Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců KSČM.)

 

Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Já vám jen sdělím, pane poslanče, ten fakt, že pan poslanec Ransdorf dostal přednost před vámi, byl dán tím, že jeho faktická poznámka přišla nejdřív, a proto byl před vámi.

A nyní se řádně přihlásil pan místopředseda Langer.

 

Místopředseda PSP Ivan Langer: Vážený pane předsedo, vážené kolegyně a kolegové, vážená vládo, předesílám, že ve svém vystoupení se nebudu odvolávat na své medicínské vzdělání, tak jak se o to pokoušel pan ministr Dostál, když urážel jiné kolegy, nebudu se odvolávat na právnické vzdělání, tak jak to činil pan ministr zahraničních věcí, když stejně tak napadl vystoupení a argumenty jiného kolegy. Jen mi dovolte na úvod krátkou glosu.

Opravdu při vystoupení pana ministra Svobody jsem si uvědomil, že to byl projev ministra zahraničních věcí České republiky, který horuje a bojuje za ochranu národních zájmů České republiky. Opravdu důstojný projev ministra zahraničí. (Potlesk poslanců KSČM.)

Dovolte mi, abych ve svém vystoupení, které - předesílám - bude poněkud rozsáhlé, ale ne příliš rozsáhlé, se věnoval problematice ve dvou oblastech. Považuji za nesmírně důležité, abychom si nejprve jasně vymezili prostor, ve kterém se při projednávání tohoto bodu pohybujeme, tedy abychom si připomněli, že základ naší diskuse a základ našeho rozhodování dnes o tomto bodu je stanoven zákonem č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání. Proto chci nejprve připomenout postavení Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, postavení jejích členů a jejich povinnosti, které mají a pro jejichž neplnění může být rada či jednotliví členové odvoláni. Možná to někteří z vás považují za zbytečné, ale vystoupení některých mých předřečníků mě přesvědčilo o tom, že opravdu stojí za to zákon číst a zejména stojí za to ten zákon znát v okamžiku, když chceme dělat rozhodnutí tak závažného charakteru, jakým je odvolávání rady.

Současně chci připomenout ještě jednu normu, v jejímž rámci se musíme při projednávání tohoto bodu pohybovat - a on to zde de facto naznačil pan ministr kultury Dostál - a tou normou je ústavní zákon ČNR č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, a usnesení tehdejšího předsednictva ČNR č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky. V další části svého vystoupení zdůvodním, proč.

Řekněme si nejprve - a prosím, zkusme věnovat pozornost těmto základním faktům - co je to vlastně Rada pro rozhlasové a televizní vysílání. Podle § 4 platného zákona je to správní úřad. Uvědomme si prosím, je to správní úřad. Vykonává tedy státní správu v oblasti rozhlasového a televizního vysílání. Podle § 5 zákona zejména dohlíží na dodržování právních předpisů v oblasti rozhlasového a televizního vysílání, uděluje a odnímá licence, ukládá sankce, monitoruje vysílání elektronických médií. Podle § 6 je rada povinna předkládat nám, Poslanecké sněmovně, každý rok výroční zprávu o své činnosti. Na základě této výroční zprávy je také rada hodnocena a s tím také zákon počítal, a proto to obsahuje.

Na tomto místě chci připomenout, že Poslanecká sněmovna projednala a schválila výroční zprávy Rady pro rozhlasové a televizní vysílání za poslední roky: za rok 1999, za rok 2000, za rok 2001 a zprávu za rok 2002 máme teď v Poslanecké sněmovně před projednáním. Proč to říkám? Je to proto, že máme-li odvolávat členy rady nebo radu jako takovou, pak to musí být činěno na základě její činnosti v roce 2002, resp. té části roku 2003, která uplynula, neboť hodnocení v podobě schválení výročních zpráv předchozích let jsme již učinili, a nemá-li tedy působit tato Poslanecká sněmovna schizofrenně, nemůže se k věcem postavit jinak, než říkám. Rada za svoji činnost v letech 1999, 2000 a 2001 byla podrobena kritickému hodnocení, nicméně v tomto hodnocení obstála, její výroční zpráva byla schválena, a jestli tedy ji chceme hodnotit znovu, potom výhradně a pouze za rok 2002, resp. za část roku 2003.

***




Přihlásit/registrovat se do ISP