(15.50 hodin)
(pokračuje Fischerová)
Rada také nekoná v otázce spojení funkcí senátora a ředitele celoplošné televize, ačkoli se jednoznačně jedná o prorůstání ekonomické, mediální a zákonodárné moci.
V závěru ještě uvedu případy nespravedlivého a neoprávněného udělování pokut České televizi, jak ostatně dokládají i soudní rozsudky, které byly jednoznačně motivovány snahou Českou televizi poškodit. Například za uvedení erotické reklamy v hlavním vysílacím čase dostala Česká televize pokutu jeden milion, když za podobný přestupek zaplatila Nova pouhých 156 tisíc. Dalším skandálním, již zmiňovaným příkladem je v poslední době hojně citovaná půlmilionová pokuta České televizi za uvedení politické satiry, což už není pouze finanční oslabování České televize, ale přímo cenzurní zásah do nezávislosti veřejnoprávní televize a svobody tvorby, který bohužel velmi připomíná léta minulého režimu.
Mohla bych teď pokračovat výčtem nezákonností v oblasti udělování licencí pro provozování rozhlasového vysílání. Ale důkazů o dlouhodobém a opakovaném porušování zákona radou již zaznělo tolik, že je zcela jasné, že okamžité odvolání této rady je jediným možným krokem.
Argumenty některých kolegů poslanců, že jde o popravu a že Radu pro rozhlasové a televizní vysílání nemáme v tuto chvíli odvolávat, ale vyčkat verdiktu odvolacího soudu a mezitím vytvořit vyšetřovací komisi parlamentu, považuji nejenom za nešťastné, ale také za nebezpečné. Kdybychom totiž náhodou u odvolacího soudu uspěli, nic to přece nezmění na nálezech arbitráže, která konstatovala nezákonnost jednání rady. A zároveň si lze představit, že vyšetřovací komise po roce vyšetřování zjistí, že majetkové vztahy jsou propletené, zákony a jejich aplikace nejasné a že odpovědný tak trochu není nikdo a tak trochu každý z nás včetně kojenců.
Deklarovaná obhajoba zájmů České republiky je vedena především strachem z možného rozbití kartelu, který se u nás ustavil za využití možností, které dovolovala naše nedokonalá legislativa.
Jestli je něco skutečným zájmem tohoto státu a jeho občanů, pak je to právě důsledné rozkrytí všech praktik, které nás k tomuto výsledku arbitráže dovedly a hrozí dalšími postihy a zatížením našich daňových poplatníků do budoucna. Jde tedy nejenom o potrestání konkrétních viníků či záchranu deseti miliard, ale zejména o příští podobu demokracie v naší zemi a rehabilitaci obyčejného slušného chování. Toto je pravý účel zápasu, který svádíme.
Děkuji vám za pozornost. (Potlesk z řad poslanců stran vládní koalice.)
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji paní poslankyni Fischerové. O slovo se přihlásil místopředseda sněmovny pan Vojtěch Filip.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Vážený pane předsedo, vážení členové vlády, paní a pánové. Já souhlasím s tím, co říkala paní kolegyně Fischerová, s tím, že Rada pro rozhlasové a televizní vysílání málo dbala na to, aby byla zpravodajská vystoupení, aby byly pořady opravdu vyvážené a přístupné pro všechny politické strany. Bylo zajímavé, když jsem to tady říkal v roce 1996, v roce 1998, loni, kdykoli jsem to říkal, že nikdo neměl zájem o tom jednat. Já si totiž myslím, že celá tato kauza má dva rozměry.
Jeden rozměr je opravdu to, jak Česká republika působí navenek. A já si myslím, že není možné ponechat bez povšimnutí to, že snad když soud ve Stockholmu rozhodne o tom, že byla porušena pravidla arbitrážního jednání, tedy mezinárodního rozhodčího řízení, že to nebude mít žádný důsledek. To bude mít důsledek! Protože při takovém rozhodnutí samozřejmě je možné a také nutné, aby se Česká republika bránila dalšími právními kroky, a žádných deset miliard nebudeme muset platit. To si myslím, že proto dával ministr financí příslušnou žalobu a stěžoval si na postup arbitráže. To je jedna záležitost. Proto jsem říkal od začátku, kdykoli se o tom mluvilo, že je potřeba nedávat jaksi dopředu vinu pouze radě a že si věci máme vyřídit nejdříve tady, tak abychom nepoškozovali Českou republiku tím, že někoho označíme za viníka.
A pokud jde o tu druhou rovinu, já se ptám, jestli je skutečně v té konkrétní kauze, kterou máme s ochranou investic vůči CME, jestli je opravdu vina Rada pro rozhlasové a televizní vysílání. Otevřeně se tady ptám: dala někdy Rada pro rozhlasové a televizní vysílání firmě ČNTS, s. r. o. vysílací licenci? Nikdy ji nedala. Nikdy ji nedala. Pochybila tedy rada, nebo pochybil ten, kdo nechal zapsat do obchodního rejstříku právo televizního vysílání této firmě? To nebyla rada, to byl jiný státní orgán. Zabývali jsme se vůbec tím, jak je to možné, že rejstříkový soud něco takového zapíše, když licence zní na jinou firmu? Vyšetřili jsme to? Máme mít jediného viníka, kterého jste nám tady představili? Je to opravdu tak? Nebo je to jenom politická hra? Odpovězme si opravdu upřímně. Pokud kolegyně Fischerová říkala, že si máme říkat pravdu, tak si ji řekněme. Jak je to možné, že firma, která nemá vysílací licenci, rada o žádné takové licenci nerozhodla, ji má zapsanou v obchodním rejstříku? A nic se neděje. Žádný soudce nebo vyšší soudní úředník není potrestán za to, že v podstatě spáchal trestný čin.
Já jsem přesvědčen o tom, že pokud nebude bezpečně zjištěno, kdo je na vině a jakým způsobem se stalo, že toto bylo zapsáno, tak nemůžeme tento konkrétní důvod uvádět jako důvod k odvolání rady.
***