(9.40 hodin)
(pokračuje Skopal)
V roce 2002 byl nejhorší výsledek od roku 1995. Jedná se o ztrátu cca přes 2 mld. korun v zemědělských podnicích. Je to důsledek propadu cen kombinovaný se škodami z povodní, záplav a přívalových dešťů. Zemědělci musí nepříznivé podmínky pro podnikání kompenzovat z vlastních zdrojů. V roce 2002 pokračovala kumulace vnitřního zadlužení a vyčerpávání z podstaty. Na mzdách zemědělské podniky ušetřily cca 2,5 mld. korun, na materiálových a dalších nákladech 3,5 mld. korun. Jejich úhrada škod povodněmi v zemědělské prvovýrobě činí cca 1 mld. korun. Suma vlastních kompenzací zemědělců je zhruba 7 mld. korun a meziroční propad tržeb činí v roce 2002 11,5 mld. korun. Rozdíl činí 4,5 mld. korun, což se projevilo i v záporném výsledku hospodaření.
Snižování rozměru českého zemědělství se dosud nezastavilo a podle odkazu zemědělského svazu se hrubá zemědělská produkce v roce 2002 v běžných cenách sníží cca o 19,5 mld. korun, to znamená o 15 % hrubé zemědělské produkce. Ve stálých cenách se sníží o 2,5 mld. korun, což činí 3% snížení. Na nejnižší úroveň se tím pádem dostává v porovnání s rokem 1990 - od roku 1990.
Oproti Evropské unii na hektar vyrábíme zhruba třikrát méně, a to ne z důvodu špatného hospodaření, ale z důvodu nedostatečných finančních zdrojů na hnojiva, na ochranu rostlin. Není možno nakupovat mechanizaci, kterou by zemědělci potřebovali. Zemědělci prostě nemají peníze. Přitom odhad celkových podpor na hektar zemědělské půdy v Evropské unii je čtyřikrát vyšší.
Rozhodujícím faktorem a ukazatelem sociální situace zaměstnanců v zemědělství je výše a vývoj mezd v porovnání s ostatními zaměstnanci. Dosavadní státní podpora dotacemi ze zemědělství nebyla nikdy zaměřena ve prospěch modernizace a samozřejmě nemůže být zaměřena i na zvyšování mezd. Suma úspor osobních nákladů z titulu nižších mezd v zemědělství od roku 1992 představuje 64 mld. korun. Průměrná mzda pracovníků v zemědělství podle dostupných údajů Českého statistického úřadu je za první až třetí čtvrtletí roku 2002 zhruba 11 104 korun měsíčně, což je nižší mzda průměrná oproti ostatním resortům o 3 175 korun. Je to zhruba 22 %. Ani když byl v letech 2000 - 2001 agrární sektor v černých číslech, nedošlo k adekvátnímu navýšení mezd v agrárním sektoru. Nepočítáme rovněž s nějakým výrazným navýšením mezd ani v roce 2002, a dokonce v zemědělském sektoru se počítá, že dojde k dalšímu snižování pracovníků nebo došlo k dalšímu snižování pracovníků v roce 2000 o deset tisíc.
Situace na tuzemském trhu je jako každý rok zhruba od roku 1993. Dochází ke zhoršování nárůstu dovozů agrárních produktů, a tím i zápornému saldu agrárního obchodu převážně s Evropskou unií. Rostoucí dovozy nestačí vyrovnat agrární export. V roce 2002 se oproti roku 2001 snížil o 8,6 %. V agrárních dovozech jsme již druhý rok překonali hranici 69 mld. korun, přitom v roce 1993 jsme dováželi méně jak polovinu toho. Dovážíme nejenom výrobky s vyšší přidanou hodnotou, jako například potravinářské přípravky, ale i suroviny, zbytky a potravinářské odpady. Je proto dobře, že v posledním období se silně diskutuje o vytvoření marketingové agentury a že je snahou Ministerstva zemědělství vytvořit tuto agenturu, a i v dotačním titulu jsme o tom uvažovali. Je pravda, že je to trošku se zpožděním, ale doufám, že v podzimních měsících dojde již k činnosti této agentury tak, jak je to obvyklé v ostatních zemích.
Je pravdou, že do zemědělství jde značná část finančních prostředků i ze státního rozpočtu, tak jak tady hovořil pan ministr, ale když to porovnáme s okolními zeměmi, tak jsme na tom skoro nejhůře. Závěrem chci říci, že je nutné vyplatit v nejbližším období maximum zálohových dotačních plateb, tak aby zemědělci měli finanční zdroje na jarní práce a aby byli schopni se připravit na žně.
Proto navrhuji tato usnesení Poslanecké sněmovně:
1. Poslanecká sněmovna bere informaci vlády na vědomí.
2. Poslanecká sněmovna konstatuje, že situace v resortu zemědělství je vlivem propadu farmářských cen a mimořádných nepříznivých klimatických podmínek kritická.
3. Žádá vládu o přijetí dalších mimořádných opatření k zajištění stability zemědělského resortu.
Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane kolego. Nyní uděluji slovo panu poslanci Kováčikovi. Připraví se pan kolega Kohlíček.
Poslanec Pavel Kováčik: Pane předsedající, paní a pánové, rád bych k tomuto závažnému tématu učinil pár poznámek. Nebojte se, nebudu vás zahlcovat čísly, anebo alespoň ne přespříliš, ale jsem přesvědčen, že jsme, co se týče resortu zemědělství, co se týče venkova, co se týče života lidí na venkově, práce lidí na venkově, možná trošku nadneseně, v určitém bodu zlomu. Při tomto tvrzení vycházím z toho, co slyším v posledních a dá se říci nejen týdnech nebo dnech, ale měsících, od lidí ze zemědělských podniků, a lhostejno, jakou formou hospodařících, se kterými se setkávám nejen ve svém kraji, ale v podstatě plošně v celé republice. Ať jde o odhory(?), ať jde o intenzivní oblasti, ať jde o malé podnikatele, ať se jedná i o velké nebo největší podniky, ať se jedná o ty, kteří hospodaří tradičním až ekologickým způsobem, anebo o ty, kteří hospodaří velmi intenzivně, kteří si dokázali vytvořit prostředky na investice do nejmodernějších technologií, strojů, staveb, ale i do lidského potenciálu. Všichni tito lidé tvrdí - je krize, jaká nemá za poslední desetiletí obdoby, je krize, kterou nepamatují ani nejstarší hospodáři. Není to nic nadneseného.
Chci ocenit to, co tady říkal pan ministr, v tom, jaká je snaha vlády, snaha ministerstva v tom, aby resort fungoval, aby byly uvolněny a dobře směrovány patřičné prostředky, aby se případně vyjednaly i dobré podmínky pro české zemědělce a venkov v uplynulém období pro budoucí vstup do Evropské unie. Chápu, ale velmi těžko vysvětluji lidem ze zemědělské praxe, že prostě a jednoduše nic navíc ani tato vláda, ani uplynulé vlády nedokázaly uvolnit. Byly tady jiné důležité věci, různě se například chodilo válčit také, a to bylo určitě přednostnější.
***