(16.10 hodin)
(pokračuje Horníková)

Řešení je v podstatě ve třech bodech. Jsou jimi: dokončená deregulace nájemného, rovnocenné postavení vlastníků a nájemníků, čili přeloženo svobodně uzavírané nájemní smlouvy, a fungující trh s byty.

Majitelům domů nesmějí vznikat povinné ztráty při pronajímání bytů. Aby se tomu tak skutečně nedělo, je potřeba připravit takové legislativní podmínky, které budou stejně výhodné pro obě skupiny. Bohužel musím konstatovat, že tato předložená materie není tou materií, která by tento problém takto řešila. Proto mi nezbývá, než navrhnout zamítnutí tohoto návrhu zákona. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Kasal: Já vám děkuji, paní poslankyně. Další z přihlášených je zpravodaj - pan poslanec Tomáš Kvapil. Poté bude hovořit paní poslankyně Vlčková. Z místa se hlásí pan poslanec Snítilý.

 

Poslanec Tomáš Kvapil: Ještě jednou. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vládo, vážený pane předsedající, dovolte mi, abych vás seznámil se stanoviskem k předloženému tisku 150.

Chtěl bych říci, že se plně ztotožňuji s výhradami vlády, především pak bych chtěl z těchto výhrad vypíchnout nepřípustnou na několika místech nepřímou novelu občanského zákoníku, a to jak pokud se týká povinnosti pronajímatele, tak i dalších částí.

Dále. Je navrženo, aby se nájemné skládalo z ekonomicky oprávněných nákladů, ale bez ohledu na místně obvyklé nájemné, což tedy opět podle mého názoru není vyhovující nálezu Ústavního soudu. Navíc takto stanovené nájemné bude motivovat pronajímatele k nákladnému provozu domů.

Vláda také upozorňuje na nevhodnost použití reposazby. Ta je proměnná v čase. Proto pro výpočet nájemného, pro určení jeho výše, je nevhodná a nepřijatelná. A navíc - v zákoně není definováno. (?).

Jak už jsem řekl, návrh nevyhověl nálezu Ústavního soudu, neboť navržená regulace nevychází z tržních cen závislých na poloze domů, ale vychází z cen pořizovacích.

Co bych dále návrhu vytkl, je také stanovení nájemného za celý dům a jeho rozpočítání na jednotlivé byty. Takto se nebere ohled a zřetel na jejich různou kvalitu.

Má předřečnice zde také napadala to ustanovení, na základě kterého by bylo možno vlastníkovi odejmout právo spravovat nemovitost, a to v případě, že vlastník by byl odsouzen pro úmyslný trestný čin proti nájemcům v domě nebo hrubým způsobem by porušoval povinnosti pronajímatele a vlastníka. Je to sankční opatření. Přesto se domnívám, že je v rozporu s Listinou základních práv a svobod, která v článku XI odst. 4 říká, že je možno omezit vlastnické právo pouze zákonem a za náhradu, což není v předloze navrženo. Domnívám se tedy, že jde o protiústavní opatření, které je tady v zákoně navrženo.

Tento návrh má podle mého názoru také kladné prvky a je určitě veden dobrou snahou navrhovatelů. Já bych zde chtěl připomenout, že za správné ustanovení považuji například zákonnou úpravu kauce spojené s nájmem bytů. Nejedná se sice o věc novou, protože je možné, aby tato kauce byla stanovována ze strany pronajímatelů, a to na základě nepojmenované smlouvy podle občanského zákoníku, ale je také pravdou, že i tento institut je někdy pronajímateli zneužíván. A dát mu tedy právní rámec je jistě správné.

Nicméně to, čeho se zákon hlavně týká, a to je způsob regulace nájmů, je podle mého názoru nepřijatelné. Proto bych chtěl dát podmíněný návrh, a to pro případ, že nebude přijat návrh na zamítnutí této předlohy, návrh na vrácení předkladateli k přepracování. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Tomáši Kvapilovi a prosím, aby se slova ujala paní poslankyně Miroslava Vlčková. Připraví se pan poslanec Evžen Snítilý.

 

Poslankyně Miroslava Vlčková: Vážený pane předsedající, vážení přítomní, dovolte mi, abych vás seznámila s podstatnou částí stanoviska Sdružení nájemníků, které jsme k návrhu zákona obdrželi 19. února 2002.

Za prvé. Po ukončení cenového moratoria k nájemnému 20. března 2003, resp. 20.června 2003, je třeba zákonem ošetřit přechodový stav, který bude ukončen dosažením nájemného co do místa a času obvyklého. Přechodový stav by měl trvat co nejkratší dobu, maximálně tři roky.

Důvody hovořící pro minimalizaci přechodového období vidí sdružení takto: zabránit zmatkům, virtualitám a turbulencím vytvářeným často účelově některými skupinami občanů s cílem získat co nejrychleji majetkový prospěch; umožnit současné vládě prodiskutovat uvnitř i vně, zejména s tripartitou, sociálně průchodné řešení budoucího zákona o nájmu; vydat jasná stanoviska přechodového stavu upravující chování partnerů na trhu s byty silou zákona, a nikoliv podzákonných norem, které jsou pak často účelově napadány Ústavním soudem České republiky, který kromě zrušení plošné regulace nájemného z nám nepochopitelných důvodů, jak již dvakrát učinil, pak zruší i předpisy upravující věcně usměrňované nájemné a zejména předpisy upravující způsob a ceny poskytování služeb v bytech.

Za druhé. Je třeba stanovit maximálně tříleté přechodové období, v kterém by se mohlo dosáhnout nájemného co do místa a času obvyklého. Musí být ošetřeno vhodnými brzdami, které by ve velkých sídlech nastavily maximální meziroční růst. Koeficient maximálně přípustného růstu musí projednat opět tripartita, protože jde o sociální únosnost pro poměrně značný počet občanů, kde by sociální kompenzace byla nad finanční možnosti státu, regionů či obcí.

Za třetí. Nájemné co do místa a času obvyklé je třeba už v přechodovém období jasně definovat zákonem, a nikoliv normou podzákonnou. Do zrcadla nájmů, jehož princip považujeme za vhodný, musí být započteny všechny přiznané nájmy, a nikoliv tedy jakýsi umělý vzorec blížící se přednostně k volnému nájemnému, jež je zejména ve velkých sídlech nadsazeno vlivem nedostatku nabídky vhodných bytů. Zásadně odmítáme také způsob určování výše nájemného podle nákladového principu a s použitím takzvaného přiměřeného zisku, protože způsob výpočtu, byť by byl v zákonu jakkoliv přesně uveden, by podléhal znaleckému určování cen a také by se dále nedůvodně zvyšovaly nájmy právě v nejvíce zanedbaných bytových domech.

Za čtvrté. Jako dnes již neoprávněné vidíme takzvané nájemné ze zařizovacích předmětů, jejichž existencí je podmíněna vyšší bytová kategorie.

Za páté. Zmíněný zákon musí být doprovázen sociálním opatřením v síle zákona, které by jednak chránilo sociálně slabé občany, ale také zároveň neumožňovalo zajišťovat podnikatelským subjektům na trhu s byty za všech okolností zisk. Sociální kompenzace musí být ve finančních možnostech státu, krajů a sídel, aby se neopakovaly stále stejné chyby, kdy se předávají povinnosti na kraje či obce, ale bez peněz.

Za šesté. Ukazuje se jako nezbytné, aby byla znovu a nově definována bytová přiměřenost - (Předsedající: Dámy a pánové, věnujte pozornost tomu, co paní poslankyně přednáší.) - uvolněna možnost vzájemné výměny bytů větších za menší, uvolněna možnost podnajímat velký byt v případě neudělení souhlasu s výměnou za menší byt.

***




Přihlásit/registrovat se do ISP