(16.00 hodin)
(pokračuje Kvapil)
Druhá část, jak už jsem řekl, se týká přímé novely občanského zákoníku. V ní se mění důvody přechodu nájmu na společné nájemce, a to pro osoby jiné než příbuzné v řadě přímé. Na ně by nájem přešel, jen pokud se stanou dědici zemřelého a alespoň jeden rok s ním žili ve společné domácnosti.
Dále je také navrženo zrušení výpovědního důvodu, a to zrušení skutečnosti, že jde o byt stavebně související s prostory určenými k podnikání a vlastník nebo nájemce těchto prostor chce tento byt užívat.
Tolik tedy má zpravodajská zpráva. Stanovisko vlády máme všichni k dispozici, nebudu ho tedy více rozebírat. Současně se také hlásím do obecné rozpravy, ve které pak přednesu názor poslaneckého klubu KDU - ČSL. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Otevírám obecnou rozpravu, do které se jako první přihlásila paní poslankyně Zdeňka Horníková, jako jediná písemně přihlášená. Potom dostane slovo pan zpravodaj.
Poslankyně Zdeňka Horníková: Vážená paní předsedající, vážené dámy a pánové, navážu na své předřečníky a myslím, že nikoho nepřekvapím tím, že řeknu, že v tuto chvíli zřejmě nikdo z nás nepochybuje o tom, že je zapotřebí přijmout právní normu, která se bude zabývat otázkou nájmu bytů.
Jaký je stávající stav v oblasti legislativy, zde připomněl jak pan předkladatel, tak pan zpravodaj. Já bych si dovolila jenom krátce zopakovat. Od roku 1994 bylo regulováno nájemné vyhláškou 176. Ta byla Ústavním soudem zrušena. Byla zrušena ne proto, že by byla zakázána regulace, ale proto, že zde nebyly dodrženy rovnocenné a rovnoprávné podmínky mezi pronajímatelem a nájemníkem. Tato vyhláška byla zrušena k 31. 12. 2001. Platnost ale byla od 31. 12. 2002. Co to znamená? Že tato vláda dostala rok času na to, aby se vypořádala s problémem neexistence zákona, který by se zabýval nájemním bydlením. Co však udělala tato vláda? Nepředložila zákon Poslanecké sněmovně, který by zde mohl být přijat. Předložila zákon, který znovu zakonzervovával stávající stav a podporoval stávající regulaci. Místo toho vláda ale vydala výměr, který byl opět Ústavním soudem zrušen, tak jak tady o tom hovořil pan zpravodaj. Stávající stav je nyní takový, že u Ústavního soudu leží návrh na zrušení zmrazeného nájemného, který předložil Senát.
Není tedy divu, že pan poslanec Beneš - a myslím, že v tuto chvíli mu za to patří poděkování - předkládá návrh, který se snaží tuto problematiku řešit. Beze sporu návrh pana poslance Beneše má svá pozitiva. Jako jedno z pozitiv je to, že nájemné se snaží vypočítávat z ceny nemovitosti, což je beze sporu správná cesta. Chybou tohoto návrhu je, že pak do vlastního výpočtu započítává nebo zahrnuje také zisk z nemovitosti při pronajímání jednotlivým nájemcům.
Dále si myslím, že skutečně bylo snahou pana předkladatele, aby jednoznačně uplatňoval princip dohody. Bohužel se mu to však plně nepodařilo a v řadě paragrafů je to otázka spíše deklaratorní, budu o ní hovořit.
Dále zde byla zmíněna jako pozitivum kauce. Já musím pana předkladatele upozornit na to, že kauce už v tuto chvíli existuje. Je to tedy jenom otázka výše kauce a v žádném případě kauce nesmí být uznávána pouze jednostranně.
Myslím, že je také zapotřebí poděkovat panu předkladateli, že tento návrh jednoznačně nezakonzervovává tento stav, který tu máme, nepodporuje další regulaci.
Ale bohužel tento návrh má také řadu svých nedostatků. Já jsem si dovolila nedostatky tohoto návrhu zákona rozdělit do tří skupin. Jsou to snadno řešitelné nedostatky. Jsou to některá ustanovení, která v této předloze zákona jsou navíc. Je to například otázka kolaudace bytů, kdy kolaudaci v tuto chvíli už řeší stavební zákon. Je to § 1. Dále je to oznamovací povinnost v případě podnájmu. Tato věc je již také zákonem řešena. Dále jsou to některá jednoúčelová ustanovení týkající se např. vybavení bytu měřiči, kde určitě záměr byl dobrý, ale v konečném důsledku by mohl skončit bez očekávaného efektu.
Co si myslím, že do zákona vůbec nepatří, je otázka řešení odpadů. Tento problém podle mého názoru je problém, který řeší obce. Je to problém, který jde mimo pronajímatele.
Za závažnější nedostatky však považuji otázku výměny bytů. Výměna cizích bytů proti vůli jejich vlastníků je v právním státě naprosto vyloučená. Obávám se, že § 6 však toto nepotvrzuje. Souhlas vlastníka k výměně musí být vždy a vlastník je ten, který určuje pravidla výměny.
Dále je v zákoně stanovena možnost podnikání nebo provádění jiné podnikatelské činnosti v bytě a to je v zásadním rozporu se stavebním zákonem, dokonce porušením tohoto zákazu se může dočkat jak majitel, tak nájemník tvrdých sankcí.
Teď přicházím ke dvěma zásadním nedostatkům tohoto zákona. Byla zde zmiňována sociální klauzule, tedy § 4. Přiznám se, že podle mého názoru je tato klauzule naprosto nepřijatelná. Tato klauzule totiž vede v konečném důsledku k držení prázdných bytů, vede k neracionálnímu využívání bytů a de facto tím brzdí trh s byty. Myslím, že cílem zákona by jednoznačně mělo být uvolnění desetitisíců spekulativně držených bytů, a tím naopak nastartování trhu s byty. Dále tato klauzule prakticky znemožňuje rozvázání smluvního vztahu, což je opět v právním státě vyloučeno. Tento prvek zakonzervovává stávající stav, kdy jsou volné byty nevyužívány. Majitelé nepronajímají tyto byty proto, protože je to pro ně příliš riskantní a ukončení některých nájemních smluv je téměř nemožné, čímž jednoznačně dochází opět k bojkotu trhu s byty. Takže závěrem k této klauzuli § č. 4 bych ráda připomněla jednu důležitou zákonitost: vlastnické právo je vždy silnější ve srovnání s právem nájemním.
Poslední paragraf, ke kterému bych se chtěla kriticky vyjádřit, je § 9. Je to odejmutí práva spravovat nemovitost. Pokud bych chtěla název tohoto paragrafu přeložit, přeložila bych ho jako vyvlastnění. Tento paragraf považuji za velmi nebezpečný a naprosto nepřijatelný. Kdy totiž může dojít k odejmutí vlastnického práva? Toto je jasně řešeno článkem 11 odst. 4, Listinou základních práv a svobod. Musí být splněny minimálně tři podmínky, a to veřejný zájem, odejmutí vlastnického práva zákonem a poskytnutá adekvátní náhrada vlastníkovi. Proč tedy tento paragraf? Protože obecně existuje názor, že ne vždy se všichni vlastníci domu řádně starají o svůj majetek a řádně jej spravují. Ovšem tato obava řešená § 9 není neřešitelná a řešení je úplně jiné.
***