(9.30 hodin)
(pokračuje Janeček)
Zároveň bych rád navrhl, aby ten návrh byl přikázán výboru pro sociální politiku a zdravotnictví, neboť i do jeho gesce patří integrace zdravotně postižených dětí. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Josefu Janečkovi. Hovořit bude pan poslanec Walter Bartoš. Připraví se paní poslankyně Táňa Fischerová.
Poslanec Walter Bartoš: Vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové. Předložený sněmovní tisk si údajně klade za cíl řešit vzdělávání zdravotně postižených žáků. Obávám se, že principy, na nichž vystavělo zastupitelstvo Olomouckého kraje, nejsou dobré, nejsou správné. Již na první pohled je patrné, že návrh zákona je určován spíše představami speciálních škol, poradenských zařízení, to znamená představami o potřebách institucí a dále pak představami zastánců úřednického rozhodování.
Východiskem těchto představ - a já musím říci, že se s nimi bohužel nesetkáváme v této sněmovně poprvé - je názor, že veškerou péči o mládež a děti má zajistit školství. Chci zdůraznit, že já tento návrh nesdílím. Ano, škola a učitelé mají zcela nepochybně přizpůsobit podmínky vzdělávacího procesu tak, aby byly zohledněny specifické vzdělávací potřeby žáků. Dodávám, že nejen žáků handicapovaných smyslovým, mentálním či jiným postižením, ale na druhé straně také žáků mimořádně nadaných nebo talentovaných. To ale neznamená, že z peněz určených na vzdělání má být hrazeno i to, co se vzděláním souvisí okrajově a nepřímo. Právě projednávaný sněmovní tisk problematiku specifických vzdělávacích potřeb žáků řeší jen zdánlivě. Ve skutečnosti možná reaguje na přání školských institucí zajišťovat i sociální péči o děti, které pro svůj pohyb, orientaci či pomoc při úkonech souvisejících se vzděláním vyžadují asistenční pomoc další osoby.
Je třeba připomenout, že u dospělých, kteří se nevzdělávají ve školách, je podobná asistenční péče hrazena z jiných prostředků a není důvod podobné - a já říkám oprávněné - potřeby řešit v případě žáků odlišně. Pokud tedy záměrem bylo řešit asistenční péči tohoto typu, potom tvrdím, že řešení leží mimo resort školství.
Jiným problémem je okolnost, že vzdělávání podobných žáků skutečně vyžaduje vynakládat vyšší výdaje na zajištění potřebných speciálních pomůcek, na zajištění individuálního přístupu nebo specifických forem vzdělávání, které jsou náročné na pedagogickou práci. Zajistit takové oprávněné podmínky však lze mnohými způsoby. Jen jedním z nich je pověřit dalšího pracovníka prací v početné třídě, kde je žáků vyžadujících individuální pozornost více. Podobného efektu lze v některých případech dosáhnout i tím, že se záměrně sníží počet žáků ve třídě. Realizace však vždycky vyžaduje peníze, nikoliv však výlučně na asistenta nebo dalšího učitele, ale obecně na zajištění potřebných specifických vzdělávacích potřeb.
Poskytnout potřebné prostředky, jejichž výše by měla odrážet charakter postižení, proto i nutnost vícenákladů na zajištění potřeb, je zejména v případě základního středního vzdělávání samozřejmě povinností státu a prostředky by měly být normativně alokovány tam, kde je žák, tedy bez rozdílu typu školy. Pokud by tak tomu bylo, mělo by být pouze na řediteli školy, jak potřebné vzdělávací podmínky pro handicapované zajistí. Řediteli školy ani dnes zákon nezakazuje pověřit dalšího pracovníka prací ve třídě. Mnohý by to dokonce i udělal, ale není z čeho takového dalšího učitele nebo asistenta zaplatit. A proč tomu tak je? No mimo jiné i proto, že stát hradí náklady na zajištění specifických vzdělávacích potřeb odlišně podle toho, kde je žák vzděláván. Tak například na žáka s těžkým postižením, který se vzdělává v běžném typu základní školy do 150 žáků, stát podle údajů, které mám k dispozici z ministerstva školství, hradí výdaje ve výši přibližně 26 700 Kč. Pokud by tento žák byl vzděláván ve škole speciální, tam stát hradí výdaje ve výši 63 800 Kč. Teď se nabízí otázka, proč tomu tak je. Já se musím přiznat, že to nevím, proč je v tom takovýto rozdíl. Je však jisté, že pokud by na vzdělávání integrovaného žáka obdržel ředitel běžné základní školy tutéž výši dotace jako škola speciální, mohl by mu každý měsíc školního roku zajistit služby za více než 3 700 Kč. A pokud by takových integrovaných žáků bylo ve škole více, možná by se rozhodl řešit nutnou individuální vzdělávací péči o takové žáky instalací funkce třídního asistenta.
Navrhovaná zákonná úprava proto nejenže neřeší problém vzdělávání žáků se specifickými vzdělávacími potřebami, ale mohla by mít i sice jistě nezamýšlené, nicméně přece jen nežádoucí dopady. Mohla by oslabit rozhodovací pravomoci ředitele na úkor poradenských zařízení, úředníků a přerozdělovacích procesů.
Mimochodem malou poznámku pod čarou - není zcela jasné, co je míněno poradenským zařízením, jestli se jedná o poradensko-psychologickou poradnu, speciální pedagogické centrum, či soukromou poradnu zařazenou v síti škol, a možná nějaké další.
Jelikož by si eventuální návrh poradenského zařízení a souhlas kraje nutně vyžádal zvýšení nárokových prostředků na mzdy nově instalovaných funkcí asistentů, lze si představit složitá jednání o povolení nárůstu pracovníků školy, preferování jedněch před druhými, další zvýhodnění speciálních škol, tedy i další segregaci žáků s handicapem, pokud se nevzdělávají ve speciálních školách, a nevydávání souhlasu soukromým školám. Možná některé další případy.
Jde-li autorům skutečně o zlepšení péče o handicapované nebo mimořádně nadané žáky, kteří vyžadují specifické a více individuální přístupy, potom by měli usilovat o normativní stanovení příplatků na takové žáky a o stanovení povinnosti školy jejich oprávněné potřeby zajistit.
Dámy a pánové, navrhovanou normu pro vzdělávání handicapovaných žáků a studentů nepovažuji za optimální a nepovažuji za řešící existující problém. Namísto normativního financování specifických vzdělávacích potřeb, které by zajistilo spravedlivě alokaci veřejných zdrojů, se takto vytváří další prostor pro to, aby mohl rozhodovat úředník. Oslabením samostatného rozhodování ředitele školy jde navrhované řešení proti autonomii školy. Výsledkem toho pak bude to, že se omezí motivace k integraci postižených žáků do hlavního vzdělávacího proudu.
Z tohoto důvodu si, dámy a pánové, dovoluji dát návrh na vrácení návrhu zákona předkladateli k dopracování a samozřejmě, jak jsem to slíbil v případě církevních škol, i v případě tohoto návrhu zákona nabízím svou osobu k tomu, že pomohu krajskému zastupitelství napsat ten zákon v lepší formě, v lepší podobě, než je nyní.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Walteru Bartošovi. Hovořit bude paní poslankyně Fischerová, připraví se paní poslankyně Michaela Šojdrová.
Poslankyně Taťána Fischerová: Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážené kolegyně a vážení kolegové. Jsem členkou výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu, ale sociální věci mi byly vždycky blízké, protože už dlouhá léta se pohybuji mezi lidmi s postižením a jejich problémy a trápení znám opravdu velice zblízka. Proto jsem se dnes rozhodla vystoupit i k této problematice.
***