(9.20 hodin)
(pokračuje Buzková)
Ráda bych takovéto řešení viděla, velice ráda. Nemám z věcného hlediska nejmenších výhrad, nicméně říkám taktéž dopředu, že částka 50 milionů korun není pro ministerstvo školství částkou zanedbatelnou a ministerstvo školství není schopné řešit financování této záležitosti takzvaně v rámci rámce, což je oblíbený a používaný výraz. To znamená za předpokladu, že by vláda tento návrh doporučila, za předpokladu, že by byl vydán příslib, že o tuto částku věcně směřovanou k této záležitosti bude navýšen rozpočet ministerstva školství, nemám výhrady k tomu, aby se k takovéto úpravě přistoupilo.
Nicméně v tuto chvíli bych považovala za věcně správné řešení - protože, říkám na rovinu, mně by se velmi obtížně hlasovalo pro zamítnutí předloženého návrhu - považovala bych za věcně správné takové řešení, aby tento nový návrh, se kterým nyní přichází zastupitelstvo Olomouckého kraje, byl znovu projednán vládou a poté předložen do Poslanecké sněmovny jako nová legislativní předloha. Myslím, že potom jeho šance je zcela jiná, a myslím tím v pozitivním slova smyslu mnohem větší. To znamená - toto adresuji jako doporučení panu hejtmanovi.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji. O slovo se přihlásil pan poslanec Ivo Vykydal, takže mu dávám slovo.
Samozřejmě to, co navrhla paní ministryně, a jako poslankyně také může navrhovat tyto věci, by zřejmě nejlépe bylo vrátit k přepracování a okamžitě tento návrh předložit vládě a na příští schůzi bychom to mohli projednat. Ale to je jen poznámka pod čarou.
Hovoří pan poslanec Ivo Vykydal.
Poslanec Ivo Vykydal: Vážený pane místopředsedo, vážená vládo, vážené poslankyně a poslanci, hodně z nás má děti. Jak se tak dívám, někteří možná i vnuky. Kolik však paní poslankyň a pánů poslanců slyšelo větu: Maminko, tatínku, máte postižené dítě. Jsem přesvědčen, že každý se této představě velmi silně brání, a pokud to tak lze říci, v rámci vlastní sebeobrany tuto představu také odmítá. I tak je však zdravotní postižení dětí a žáků realitou.
Vzhledem k pokřivené dlouhodobé tradici přetrvává v naší zemi zastaralé a škodlivé rozdělení občanů do dvou skupin: zdraví a postižení. Prosím, všimněte si, že se neužívá v hovorové řeči lidé s postižením, ale pouhé diskriminující označení "postižení".
Demokratické společnosti mají jedno veliké kouzlo. Dokáží přiznat, že i uvnitř demokratických systémů může dojít a dochází k porušování lidských a občanských práv jednotlivců. Pro demokracii jsou to totiž takové hodnoty, na kterých je postavena a ze kterých vychází. Proto tak vážně těmto otázkám věnuje i svou pozornost.
Jak určitě vidíte, pro některé z nás navrhované změny a doplnění zákonů nejsou pouhými možnostmi zavedení třídního asistenta pro žáky se zdravotním postižením, ale jsou otázkou širší. Otázkou naplňování individuálních lidských práv. Návrh je v plném souladu s mezinárodními dokumenty, např. se standardními pravidly pro vyrovnávání příležitostí pro osoby s postižením schválenými Valným shromážděním Organizace spojených národů v roce 1993. Je také v souladu s národním plánem vyrovnávání příležitostí pro osoby se zdravotním postižením, který byl schválen usnesením vlády České republiky č. 256 v roce 1998. Institut třídního asistenta je ve většině zemí Evropské unie. A nejen to. Umožňuje společné vzdělávání dětí zdravých a dětí s postižením.
Jaký je současný stav? Uvedu tři příklady, které věřím, že nejsou typické pro naše školství, nicméně se staly. Tím prvním byl telefonát maminky dítěte s postižením z Nového Malína, z obce u Šumperka. Brečící maminka se ptala: Ředitel naší školy mi říká, že nemá asistenta. Musí mi tento pan ředitel vzít do školy mé dítě, nebo nemusí? Prosté konstatování chybějícího asistenta maminku vedlo k otázce, zda dítě ředitel do školy přijme, či nepřijme. Druhý příklad je z minulého týdne z novin. Možná někteří z vás četli článek s titulkem "Matka ubila své postižené dítě" s podtitulem "Psychicky nevydržela nápor péče". Třetím příkladem jsou tato slova ředitelky mateřské školky k mamince s dítětem s postižením: Když si seženete asistenta, tak vám ji do školky přijmeme.
Vážené kolegyně a kolegové, těmito krátkými příklady vás nechci děsit, přestože pro ty, kterých se týkaly a staly se jim, se staly zážitky na celý život. V praxi asistenta dnes nemá ten, pro koho je nejpotřebnější s ohledem na stupeň postižení, ale ten, kdo má šikovného ředitele, znalé či bohaté rodiče. Těžko v tom lze nalézt systém. Navrhované změny proti tomu vytvářejí přehledný, jednoduchý a kvalitní systém. Průběh zřízení funkce třídního asistenta je popsán takto: speciálně pedagogické centrum navrhne, ředitel školy se souhlasem krajského úřadu rozhodne. Na rozdíl od dnešního stavu v něm není prostor pro prosby, slzy, pláč, korupci a diskriminaci.
Co říci závěrem? Na základě svých dlouhodobých mezinárodních kontaktů mimo politickou sféru si dovolím hodnotit český vzdělávací systém jako kvalitní. Postoupením tohoto návrhu do druhého čtení a po zapracování připomínek ministerstva, vlády i parlamentu a jeho přijetím se posouvá úroveň našeho školství na kvalitativně vyšší úroveň. Proto vás, vážené kolegyně a kolegové, prosím o postoupení návrhu do druhého čtení. Vytváří se tím možnost rovných příležitostí pro žáky s postižením v oblasti školství. Děkuji. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Ivo Vykydalovi. Prosím, aby se slova ujal pan poslanec Janeček a připraví se pan poslanec Walter Bartoš.
Poslanec Josef Janeček: Vážení kolegové a kolegyně, snad několik věcných připomínek.
První připomínka je otázka, zda takový zákon potřebujeme. Já jsem s potěšením slyšel jak ze strany paní ministryně, tak ze strany zpravodaje, že bez diskuse takováto nějaká úprava je nezbytná, a dokonce věcně správná.
Druhá věc je ta, zda je tento návrh legislativně optimální. Slyšeli jsme námitku, že legislativně optimální není, že je potřeba to dopracovat a že by nebylo vhodné propouštět ho do dalšího čtení. Poukázal bych na vládní návrhy zákonů, které musely být komplexně přepracovány, a byly to návrhy, které se blížily svým rozsahem kodexům, nikoliv takováto malá novela.
Druhá námitka byla, že se tady jedná o finanční prostředky, neboť školství by nedokázalo tyto prostředky bez stanoviska vlády uvolnit. Mohu ujistit vládu České republiky, že to, co bude muset vydat školství, bohatě ušetří v oblasti sociální péče. Ti lidé totiž jinak budou muset s dětmi zůstat doma, budou se muset o ně starat, budou muset brát další dávky státní sociální podpory.
Prioritou této vlády a této sněmovny vždycky byla integrace postižených dětí do škol. Velmi děkuji hejtmanu Olomouckého kraje, jsem vděčen, že krajské zastupitelstvo takovýto návrh přijalo, a bylo by velmi nezodpovědné z nějakých formálních důvodů tento návrh nepropustit do dalšího čtení.
***