(17.40 hodin)
(pokračuje Ambrozek)
Na Lysé hoře se v lokalitě vedle sjezdovky vyskytují - po těch padesáti letech samozřejmě už nepříliš rozsáhlé, ale přesto - zbytky přirozených smrčin ve věku asi 200 let. Jsou to smrčiny při horní hranici lesa v sedmém a osmém lesním vegetačním stupni. Těchto porostů přirozeného charakteru je v celých Beskydech už jenom asi 25 hektarů ve třech lokalitách. Proto je cílem správy CHKO dlouhodobé udržování tohoto porostu v dobrém stavu. Cílem je založit lesní porost také kolem postižených míst a zabránit tak zároveň dalším poškozováním půdního povrchu a přízemní vegetace i v období letních měsíců, ke kterému dochází činností ať už turistů, kteří si tam zkracují cestu na vrchol, nebo cykloturistů a motocyklistů. Z toho vyplývá, že veřejný zájem nepřevyšuje nad zájmem ochrany přírody a krajiny.
Já bych dále uvedl, že v současné době existuje na území CHKO Beskydy asi 120 sjezdových tratí o celkové délce 50 km, takže to rozhodnutí neznamená žádné výrazné omezení turistického ruchu.
V diskusi, která se rozpoutala v regionu, byla často používána taková oblíbená fráze, jak nebyla povolena sjezdová severní trať na Lysé hoře, protože o tom rozhodují úředníci z Prahy. Pominu-li, že náměstek ministra, ředitel sekce ochrany přírody a krajiny, která materiál připravovala, je rodák z Bardejova a já z Hodonína, musím konstatovat, že toto tvrzení se nezakládá na pravdě. V současné době je výjimka Ministerstva životního prostředí na lyžařské vleky udělena celkem ve 14 případech, z toho ve 13 případech se jedná o lokality na Moravě - v pěti případech se jedná o Beskydy, v jednom případě o CHKO Bílé Karpaty, v šesti případech o Jeseníky, v jednom případě o Kralický Sněžník a pouze v jednom případě se jedná o Krkonošský národní park. Je to způsobeno tím, že v českých horách, ať už na Šumavě, nebo v Krkonoších, kde jsou rovněž lyžařské areály, jsou tyto areály umístěny většinou v zónách snížené ochrany přírody, ve druhých, třetích případně čtvrtých, kde výjimku není nutné udělovat. Ta výjimka se uděluje pouze v prvních zónách CHKO, národních parků a v národních přírodních rezervacích. To znamená opravdu jenom v místech, kde je příroda chráněna velmi přísně.
Rád bych ještě zmínil, že byla zároveň - a to proběhlo 31. ledna - vydána Ministerstvem životního prostředí výjimka z ochranných podmínek Národní přírodní rezervace Praděd a první zóny CHKO Jeseníky pro provoz lyžařského vleku na lokalitě C a k němu náležející sjezdové trati závodní. Samozřejmě, že to na první pohled vypadá jako zvláštní postup, kdy Ministerstvo životního prostředí vlastně v těchto měsících rozhodlo opačně než před dvěma lety, kdy byla sjezdovka na Pradědu zakázána a sjezdovka na Lysé hoře po prvním zákazu povolena. Tam je ten proces složitější.
Já bych chtěl říci, že Ministerstvo životního prostředí se snaží nyní řídit velmi přísně kritérii ochrany přírody a z tohoto hlediska vyhodnocujeme jako nejcennější partie oblasti vrcholové. Ať už je to v Jeseníkách ten samotný vrchol Petrových kamenů nebo subalpínské pásmo anebo na Lysé hoře zbytky přirozených smrčin. V těch územích nižších, kde jsou častěji výskyty sekundárních porostů, není pohled ochrany přírody tak přísný. Navíc se ukázalo v případě Pradědu, že minulé rozhodnutí ministerstva nebylo doprovázeno solidním odborným podkladem, a proto Vrchní soud v Praze to rozhodnutí zrušil. Tolik aspoň na určité dokreslení.
Nyní bych si dovolil - a to neovládám zpaměti, ač by si to určitě kolega Langer přál - říci několik slov k problematice veřejného zájmu na příkladu, který se týká záležitosti rok nebo dva staré, tzn. diskuse především o dálnici D8.
Pojem veřejný zájem není zákonem o ochraně přírody a krajiny blíže definován. Podobně není definován ani zákonem stavebním. Rozhodovací praxe soudů dospěla pouze k obecnému konstatování, že veřejný zájem je nutno chápat buď jako zájem, který je možno označit za obecně prospěšný - viz rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích z 20. května 1998, nebo zájem, jehož nositelem je společnost - viz rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové z 31. října 2000. V rozsudku citovaném na druhém místě například soud dospěl k názoru, že takovým zájmem je zcela nepochybně i zájem na zabezpečení optimálního rozvoje života společnosti, zabezpečení součinnosti všech subjektů v území s cílem dosáhnout trvale udržitelného rozvoje.
Ve smyslu výše uvedeného je nutno posuzovat otázku veřejného zájmu z hlediska konkrétních okolností daného správního, popř. jiného řízení. Přitom pro účely ustanovení § 43 zákona o ochraně přírody a krajiny je neoddělitelnou součástí této úvahy vážení intenzity domnělého veřejného zájmu proti zájmu ochrany přírody.
Tolik aspoň stručná informace.
Závěrem bych chtěl vyjádřit přesvědčení, které se netýká přímo interpelace, i když zčásti ano, že jsme připraveni k diskusi se zastupitelstvem Moravskoslezského kraje. A v tomto duchu budu nyní odpovídat panu hejtmanovi na jeho žádost jmenovat zástupce Ministerstva životního prostředí do komise, která by se zabývala problematikou rozvoje turistického ruchu a sjezdového lyžování v Beskydech, zástupce správy CHKO už tam nominován byl. Jsme připraveni k té diskusi. Správa CHKO Beskydy i v minulých letech povolila prodloužení řady sjezdových tratí. Já jsem přesvědčen, že zvláště v těch nižších polohách, tam, kde je v obcích vybudována infrastruktura, kde zájmy ochrany nejsou tolik dotčeny, protože se jedná o třetí nebo čtvrté zóny, je možné jednat a dohodnout se na výstavbě případně nových lyžařských areálů tak, aby bylo možno dosáhnout určitého dalšího rozvoje turistického ruchu a zároveň tím nezasáhnout do těch nejcennějších částí přírody. Takže to bereme vážně. CHKO nejsou určeny k tomu, aby tam bylo cokoli zakázáno. Smyslem jejich vyhlašování a ochrany je právě uchování té harmonické krajiny, která vznikla spolupůsobením člověka. To znamená jak zachování lesních porostů, tak zachování například luk, pastvin nebo krajinného rázu, který vznikl za staletí spolupůsobením člověka. Takže k tomu jednání jsme připraveni.
Určitou připravenost bych chtěl deklarovat i v případě Pradědu, kdy jasně jdeme cestou snahy o hledání konsensu s provozovateli lyžařských vleků, protože jsem přesvědčen, že Česká republika je příliš malé území, než aby bylo možné část toho území úplně obětovat turistickému ruchu a část toho území naprosto přísně chránit. My se tady musíme naučit žít společně. Já jsem přesvědčen, že lze ochránit veřejný zájem na životním prostředí a zároveň lze umožnit rozumné využívání především šetrným turistickým ruchem určitých oblastí. Věřím, že dosáhneme tohoto konsensu, i když ne hned, i v Beskydech.
Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, pane ministře. S doplňujícím dotazem pan poslanec Martin Říman. Prosím.
Poslanec Martin Říman: Vážený pane ministře, já myslím, že ten, kdo vás poslouchal, tak díky vašemu výkladu, co se týká sjezdovky na Pradědu a na Lysé hoře, musel dospět k závěru, že způsob rozhodování Ministerstva životního prostředí ve věci veřejného zájmu je velmi zmatený. Abych to zrekapituloval. Váš předchůdce Praděd zakázal, Ambrozek ho povolil. Váš předchůdce Kužvart Lysou horu povolil - a Ambrozek ji zakázal. A nejde jenom o tato rozhodnutí. To znamená, jestliže hovoříte o odbornosti a odborných stanoviscích, tak zřejmě opravdu platí o ekologii, že když se sejdou tři odborníci, mají tři názory.
Ale rád bych upozornil na dvě nebo tři věci. Stručně. Vy jste řekl, že udělení výjimky na Lysé nic neřeší, protože vlek nejezdí. Myslíte si, že někdo bude investovat do rekonstrukce nebo stavby nového vleku, když neví, jestli dostane výjimku? To za prvé.
***