(17.00 hodin)
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, je 17 hodin. Zahajuji další bod, kterým jsou interpelace na členy vlády. První, který byl vylosován, byl pan poslanec Kohlíček, který svoji interpelaci na místopředsedu vlády Pavla Rychetského stahuje, a tudíž se dostává ke slovu druhý vylosovaný, kterým je pan poslanec Bohuslav Záruba, který přednese svou interpelaci na ministra vlády Zdeňka Škromacha ve věci slovenských důchodů pro české občany. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Bohuslav Záruba: Vážená paní předsedající, vážení páni ministři, vážení přítomní. Pane ministře, interpeluji vás ve věci českých občanů, kteří mají trvalé bydliště na území České republiky, ale určitou dobu do důchodu pracovali ve Slovenské republice. Při odchodu těchto občanů do důchodu jim byl vyměřen důchod orgány sociálního zabezpečení na Slovensku. Nejenže je výměr starobního důchodu poměrně nízký, snižuje se i jeho skutečná hodnota kursovním převodem slovenských korun na české.
Jsem si vědom, že existuje smlouva mezi Českou republikou a Slovenskou republikou v této oblasti. Chci se vás však zeptat, jak ještě dlouho budou v důsledku této smlouvy diskriminováni občané České republiky a jakým způsobem a hlavně v jakém termínu budete chtít tuto diskriminaci napravit. Pane ministře, děkuji vám za odpověď.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji panu poslanci Bohuslavu Zárubovi a prosím, aby se ujal slova pan ministr Zdeněk Škromach a odpověděl mu na jeho dotazy. Prosím, pane ministře.
Ministr práce a sociálních věcí ČR Zdeněk Škromach: Vážená paní předsedající, vážené dámy a pánové, pane poslanče. Jednak chci říci na úvod, že musím odmítnout tvrzení, že se jedná o diskriminaci. Nejedná se o diskriminaci a v zásadě občané, kteří žili na území České republiky do rozdělení Československa v roce 1992, které bylo dohodnuto na základě tehdejší smlouvy, tak v podstatě není problém s řešením jejich situace. Jiná situace vzniká u lidí, kteří například získali české občanství, žili na Slovensku, pracovali na Slovensku a přistěhovali se po roce 1992 do České republiky.
Ale abych objasnil celou situaci, protože je to velmi komplikovaná záležitost, tak mi dovolte vysvětlení. Mezinárodní právo spojuje vznik Československé republiky se zákonem ze dne 28. října 1918 č. 11 Sbírky zákonů a nařízení o zřízení samostatného státu československého. Z hlediska vnitrostátního práva šlo o základní normu československého právního řádu, která sjednocovala všechny další vnitrostátní normy tak, jak je z tohoto zákona zřejmé. Zákonem č. 542/1992 Sb. došlo k zániku tohoto samostatného státu, v té době již federálního, a jeho nástupcem se stala Česká republika a Slovenská republika.
Mezinárodní smluvní praxe se omezuje na úpravu vztahů mezi historicky a vývojově samostatné státy a s otázkou řešení nároků plynoucích z dříve společného státu se ještě neměla možnost setkat. Při tvorbě smlouvy proto nebylo možno vycházet z žádných modelů, protože neexistují. Rozpad Rakousko-Uherska s ohledem na samostatné pojišťovací úřadovny hospodařící s prostředky na pojištění zaměstnanců nelze považovat za model.
Při tvorbě smlouvy se musely oba nově vznikající samostatné státy, Česká republika a Slovenská republika, dohodnout v oblasti nemocenského a důchodového pojištění při respektování zásady poměrného rozdělení práv a povinností plynoucích z existence společného státu. Za jakých okolností budou československé doby, tedy doby zaměstnávání získané ve společném státě, považovány za české či slovenské doby pojištění pro důchodové účely. Dále pak, jak bude zacházeno s důchody přiznanými po rozdělení společného státu, a konečně stanovit kritéria pro rozdělení nákladů na důchody v těchto případech mezi nově vzniklé samostatné státy.
S ohledem na výše uvedené smlouva stanovila koordinační pravidlo v tom smyslu, který z nástupnických států přebírá závazky ze společného státu a jakým způsobem. Zásadně neupravuje nárok na dávku samotnou. V této souvislosti upozorňuji, že neřeší nároky na dávky důchodového pojištění a už vůbec se nezabývá nároky s ohledem na státní občanství fyzických osob.
Interpelace pana poslance není ojedinělá a dotazům obdobného druhu bylo již věnováno několik interpelací v minulém i stávajícím funkčním období Poslanecké sněmovny. Využívám znovu této příležitosti, abych informoval o tvorbě smlouvy z hlediska nároků občanů.
Účelem smlouvy bylo zajistit kontinuální přechod závazků ze sociálního zabezpečení mezi nově vzniklé státy - a zdůrazňuji nově vzniklé státy - vyřešit otázku zachování získaných sociálních nároků z doby společného státu. Smlouva vychází z úpravy a praxe běžné mezi ostatními evropskými státy na základě úmluvy Mezinárodní organizace práce č. 157 o zachování nároků v sociálním zabezpečení, aby vzhledem k předpokládanému zapojení České republiky a Slovenské republiky do evropských struktur byla s nimi v souladu a nevyvolávala komplikace. Zajišťuje stejné zacházení s občany obou států při aplikaci jejich vnitrostátních předpisů. Zachovává práva a získané nároky z důchodového zabezpečení ke dni rozdělení České a Slovenské Federativní Republiky a jednotný postup obou států po tomto datu.
Sjednaná smlouva mezi Českou republikou a Slovenskou republikou je založena na kombinaci dvou principů, podle nichž se mezinárodní smlouvy o sociálním zabezpečení uzavírají. Teritoriálního a proporcionálního. Zásadně se vychází (?) z národnostního principu, protože národnost a státní občanství nejsou podmínkou pro nárok na nemocenské a důchodové dávky. Nároky vzniklé z titulu odpracované doby zakládající účast na sociálním zabezpečení podle předpisů platných v bývalé České a Slovenské Federativní Republice do dne rozdělení společného státu jsou upraveny podle územního principu. Spočívá v tom, že všechny doby zaměstnání získané před dnem rozdělení ČSFR se považují za doby zaměstnání pouze toho smluvního státu, na jehož území měl zaměstnavatel občana sídlo ke dni rozdělení ČSFR nebo naposledy před tímto dnem, a nároky se řídí jeho vnitrostátními předpisy. Faktické místo výkonu práce ke dni rozdělení federace nebylo z věcných ani technických důvodů vyhovující pro obě strany, protože náklady na důchody se od roku 1952 uhrazovaly z daní odváděných do unitárního, později federálního rozpočtu, z něhož se finanční prostředky rozdělovaly za federace do rozpočtů republikových.
***