(14.40 hodin)
(pokračuje Sobotka)
Určitě by tato kondice veřejných rozpočtů v České republice byla lepší, pokud by v celé řadě systémů, solidárních systémů, které dnes u nás fungují, neexistovaly mechanismy a různé cesty pro jejich nadměrné využívání, či dokonce pro jejich zneužívání. Určitě by ta kondice byla lepší, pokud bychom dnes na celé řady různých podpor, ať formou daňových úlev, nebo státních dotací, neposkytovali prostředky, které jsou nepřiměřeně vysoké k naší reálné ekonomické situaci a k naší schopnosti nakládat s veřejnými prostředky.
Tento návrh se ale těmito problémy věcně nezabývá. Těmito problémy se věcně zabývá návrh koncepce reformy veřejných rozpočtů, který Ministerstvo financí předložilo do vlády České republiky a který v tuto chvíli je předmětem debaty, a to nejenom členů vlády, ale je také předmětem debaty partnerů v Radě hospodářské a sociální dohody. Pokud se vláda shodne na podobě této reformy veřejných rozpočtů, pak bude mít tato Poslanecká sněmovna možnost projednávat celou řadu konkrétních návrhů, jež z této reformy vyplynou. A já se velmi těším na konkrétní debatu s Poslaneckou sněmovnou a se Senátem o těch návrzích, které se budou snažit optimalizovat výdaje, o těch návrzích, které se budou snažit stabilizovat příjmy veřejných rozpočtů. Myslím, že tam se odehraje ta klíčová a skutečná debata o tom, co ve skutečnosti můžeme udělat pro ozdravení českých veřejných rozpočtů.
Myslím, že tento návrh by patrně vedl k důsledkům, které by byly spíše ústavně politické, vedl by pravděpodobně k tomu, že by se prodloužilo průměrné období rozpočtového provizoria v České republice. Vedl by pravděpodobně k menším stabilitám a k většímu střídání vlád. Ale to jsou všechno faktory, které by situaci veřejných rozpočtů spíše dále zhoršovaly, než že by ji nějakým způsobem posunuly pozitivně dopředu.
Myslím tedy skutečně, že tato debata má smysl, má smysl proto, abychom si vyjasnili různé přístupy, abychom si řekli, čemu bychom se v Poslanecké sněmovně a v rámci celé politické reprezentace měli věnovat, abychom si identifikovali možná řešení. Myslím si ale, že smyslem a cílem této diskuse bude v každém případě spíše závěr, že toto není ten správný návrh, který by Českou republiku posunul dopředu, který by nás posunul ke zdravějším veřejným rozpočtům.
Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu ministru financí Bohuslavu Sobotkovi. Nyní vystoupí v rozpravě Svatomír Recman, který byl původně první přihlášený. Připraví se pan poslanec Martin Kocourek. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Svatomír Recman: Děkuji, pane předsedající. Vážená vládo, kolegyně a kolegové dovolte, abych se jako poslanec, který se dlouhodobě věnuje problematice státního rozpočtu a veřejných rozpočtů v této Poslanecké sněmovně, vyjádřil k předloženému návrhu ústavního zákona o rozpočtové kázni.
Chci v úvodu hned říci, že rovněž mne trápí a mám velké obavy ze směru, kterým se v posledních letech vyvíjí a ubírá státní rozpočet i veřejné finance obecně. Jsem přesvědčen o tom, že horizont, kdy je potřeba nalézt skutečné řešení této problematiky, se nám velice rychle krátí, a vítám proto každou iniciativu, která pomáhá tuto situaci řešit.
Chci říci, že v minulosti vždy, když jsem zde ve sněmovně vystupoval ke státnímu rozpočtu, podtrhoval jsem skutečnost, že státní rozpočet i státní závěrečný účet České republiky jsou velmi významným zákonem se značným dopadem na stát, na státní správu, na občany, na podnikatelskou sféru. Váhu tohoto zákona o státním rozpočtu jsem přirovnával k důležitosti ústavního zákona. Na druhé straně ovšem musím říci, že není možné položit rovnítko mezi tím, čím je váha dopadu státního rozpočtu a forma ústavního zákona. V tomto směru nedávám rovnítko mezi tím, že státní rozpočet a státní závěrečný účet musí být projednáván podle zákona, který má vyšší formu, to znamená podle ústavního zákona.
Vážené kolegyně a kolegové, zazněla tu v diskusi i v důvodové zprávě řada argumentů. Chtěl bych z tohoto místa vyjádřit názor, že s řadou tezí, námětů formulovaných ať již v preambuli předloženého zákona, v důvodové zprávě nebo v jednotlivých paragrafech je možno souhlasit, některými jinými je potřeba se podrobněji zabývat a vést k nim odbornou diskusi. Dovolte, abych alespoň tři takovéto náměty nebo podněty, které jsem tam zahlédl a které bych rád zde přednesl, ocitoval.
Především jsem přesvědčen o tom, a dávám v tomto směru za pravdu předkladatelům, že jedním ze základů prosperity společnosti jsou i zdravé veřejné finance. Myslím, že ti, kteří se této problematice dlouhodobě věnují, ať již na úrovni obecních zastupitelstev, krajských samospráv nebo státního rozpočtu, mi v tomto směru dají za pravdu. Tady myslím, že není rozdílu mezi názorem předkladatelů a mým.
Za druhé jsem rovněž přesvědčen o tom, že hospodárně, odpovědně je třeba nakládat s veřejnými prostředky a samozřejmě je třeba takto odpovědně i vnímat rozpočtovou kázeň, především vlády, která projednává, předkládá a pak realizuje zákon o státním rozpočtu.
Rovněž - a to za třetí - souhlasím s tím, že je potřebné a nutné stanovit zřetelné principy, limity a mechanismy pro rozpočet a pro rozpočtovou kázeň. Myslím si, že toto jsou obecně platné teze nebo principy, které jsou známy z učebnic, a není proto třeba je v této fázi formulovat do zákona, tím méně do zákona ústavního.
V souvislosti s tím, co jsem řekl, si kladu dvě otázky. Za prvé - jestli musí být tyto principy, předkládané v té obecné poloze, jak jsou uvedeny například v preambuli, součástí ústavního zákona. A druhá otázka - jestli dosažení těchto principů, uvedených v důvodové zprávě, je nutno předkládat ve formě ústavního zákona, aby jich mohlo být dosaženo. V tomto směru sdílím názor opačný než navrhovatelé. Jsem totiž přesvědčen o tom, že právě řešení těchto konkrétních věcí by mělo být prováděno formou právního předpisu nižší právní síly, řekl bych maximálně na úrovni zákona.
Zde zaznělo hodně poznámek o otázkách maastrichtských kritérií. Jsem přesvědčen o tom, že jsou to kritéria správná. Může být otázkou, jestli tři procenta je ta optimální úroveň, jestli je to mnoho nebo málo, ale jsem přesvědčen o tom, že úroveň těchto kritérií zatím nikdo nezpochybnil a že zkušenosti v západní Evropě, ve státech Evropské unie, s naplňováním tohoto kritéria jsou vesměs kladné.
Chci ale upozornit na jednu věc. Je to to, že nesouhlasím s tím, aby maastrichtská kritéria byla dodržována za každou cenu. Jsem si vědom toho, že především kandidátské země do Evropské unie mají s naplňováním tohoto kritéria obrovské problémy. A nejen to. Ještě si vzpomenete, že v posledních týdnech a měsících mají s plněním tohoto kritéria problémy také vyspělé státy Evropské unie. Konkrétně chci zde připomenout Francii a Spolkovou republiku Německo. V posledních dnech proběhly v tisku informace o tom, že příslušné orgány v Bruselu vyjadřují nespokojenost s naplňováním tohoto kritéria zejména u Spolkové republiky Německo a že hrozí uplatňováním sankcí ze strany příslušných bruselských orgánů. Z toho důvodu se domnívám, že maastrichtské kritérium v té podobě, v jaké je, začíná být překonaným kritériem.
Na druhé straně, vážené kolegyně a kolegové, jsem pozitivně zaregistroval odstupňované kvorum pro schvalování státního rozpočtu. Vnímám to jako určitý podnět či námět, který by měl projít diskusí. Chci jen připomenout, že například u samosprávných orgánů - a sám jsem zastupitelem v obci Frýdek-Místek od roku 1990 - je kvorum pro schvalování rozpočtu obce vyšší, musí být schválen většinou všech zvolených zastupitelů, nikoliv většinou přítomných zastupitelů, jak je tomu v Poslanecké sněmovně.
***