(14.50 hodin)
(pokračuje Recman)
V tomto směru existuje určitá paralela v přeneseném slova smyslu i mezi schvalováním státního rozpočtu v Poslanecké sněmovně a schvalováním rozpočtů územních samospráv. Všichni jistě máme v paměti situace, kdy řada obcí se zadlužila, dostala se do problémů, vyprodala majetek, některé obce dokonce v nucené dražbě, a byla na některé uvalena nucená správa ze strany státu. Já jsem přesvědčen o tom, že je to jedna z možností, jakým způsobem pomoci řešit tento problém.
Proto, řekl bych, velice vnímám neexistenci kvalitních obranných mechanismů nejen u vlády, ale rovněž v zákonodárném sboru, v Poslanecké sněmovně, když schválený zákon o státním rozpočtu není průběžně naplňován. Pokud hovořím o naplňování, mám na mysli nejen stránku příjmovou, ale rovněž stránku výdajovou, kdy deficit, který narůstá, se skutečně dostává mimo kontrolu vlády i Poslanecké sněmovny.
V tomto směru si myslím, že je třeba urychleně řešit i projednávání a neschválení státního závěrečného účtu České republiky, který nemá žádný dopad na fungování vlády ani na fungování a činnost zákonodárného sboru, tzn. Poslanecké sněmovny. Poslanecká sněmovna sice uplatňuje některé mechanismy, např. projednává průběžné zprávy o plnění státního rozpočtu v rozpočtovém výboru nebo v Poslanecké sněmovně, ale podle mého názoru zatím bohužel efektivní obranný mechanismus u Poslanecké sněmovny schází. Jsem přesvědčen o tom, že je třeba takový mechanismus najít. Domnívám se, že to ale není třeba řešit formou ústavního zákona.
Vážené kolegyně a kolegové, chtěl bych se ještě vyjádřit k rozpočtové kázni, protože to vnímám nejen ve vztahu parlament - vláda, ale i v širším slova smyslu, to znamená, že se to týká nejen státního rozpočtu, ale i rozpočtů samospráv a veřejných rozpočtů obecně. Jsem přesvědčen o tom, že řada obcí se právě tím, že nedodržuje rozpočtovou kázeň, dostává na slepou kolej, dostává se do pasti, kterou tyto obce nejsou schopny samy vyřešit. V tomto smyslu si myslím, že bychom jim měli jako vláda, jako exekutiva, ale i jako poslanecký zákonodárný sbor pomoci vyřešit tento problém. Domnívám se, že otázka nucených správ a exekuce není tím správným řešením, které by zkvalitnilo veřejné finance na úrovni obcí, krajů a státního rozpočtu.
Chci říci, že jako legislativec vnímám to, že problematikou státního rozpočtu nebo veřejných financí se nezabývá jenom tento předložený návrh zákona, ale celá řada norem různé právní síly. Chci připomenout alespoň čtyři.
Tou první je Ústava České republiky, tzn. zákon č. 1/1993 Sb., kde se o státním rozpočtu píše v článku 42.
Druhým zákonem, který chci připomenout, je zákon č. 90/1995 Sb., což je zákon o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, kde projednávání státního rozpočtu je věnována celá část 13, což jsou paragrafy 101 až 106. Jsem přesvědčen o tom, že právě projednání novely zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny je jednou z možných efektivních metod, jakým způsobem pomoci řešit tento problém.
Za třetí to jsou zákony, které se týkají rozpočtových pravidel. Je to zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, a zákon č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů.
Jako čtvrtý zákon chci uvést zákon o státním rozpočtu, který tato Poslanecká sněmovna každoročně přijímá na přelomu roku.
Do kategorie právních norem patří samozřejmě i vyhlášky, nařízení vlády a Ministerstva financí, které konkretizují projednávání těchto věcí a kterými jsou zmocnění ze zákona.
Vážené kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych na závěr svého vystoupení formuloval tyto čtyři návrhy:
1. Jsem přesvědčen o tom, že by měla existovat zákonná norma - mám na mysli zákon - upravující předložení, projednání a schválení státního rozpočtu a následně průběžnou kontrolu jeho naplňování až po projednání a schválení nebo neschválení státního závěrečného účtu České republiky. V tomto směru vidím dvojí možnost řešení a náš přístup jako legislativců. Tou první je, že bychom novelizovali stávající normy. Některé jsem zde uvedl ve svém vystoupení. K této variantě se kloním já. Druhou možnou variantou je přijmout novou normu, ať již na úrovni zákona, nebo na úrovni zákona vyšší právní síly, to je ústavního zákona.
2. Jsem přesvědčen, že by měl existovat právě v přijetí této zákonné normy širší politický konsensus zejména zde v Poslanecké sněmovně. Samozřejmě připomínám, že státní rozpočet neprojednává Senát. Pokud se týká ostatních zákonných norem, samozřejmě po sněmovně musí tuto normu projednat i Senát. Jsem přesvědčen, že je možno to řešit formou poslanecké iniciativy.
3. Právě proto, že je to velice zásadní norma, jsem přesvědčen o tom, že se změnami v tomto legislativním procesu by měla vyslovit souhlas vláda, alespoň s jejími hlavními principy, a jsem přesvědčen o tom, že by se měla aktivně podílet i na zpracování. Tady chci jenom připomenout, že vláda dala negativní stanovisko, které jsme obdrželi jako sněmovní tisk 115/1, ve kterém zdůvodnila své zamítavé stanovisko.
4. Já mohu v této souvislosti říci za sebe a za své kolegy z poslaneckého klubu KSČM i za odborné zázemí, že jsme připraveni podílet se na vypracování takové normy, a to normy, která by získala širší podporu v Poslanecké sněmovně napříč politickým spektrem. Jsem přesvědčen o tom, že je možné tuto normu vypracovat v průběhu jednoho roku a že by nemělo být problémem nejpozději do 12 měsíců ji projednat a schválit v Poslanecké sněmovně.
Z toho důvodu navrhuji Poslanecké sněmovně zamítnutí novely ústavního zákona o rozpočtové kázni, jak o tom hovořil i zpravodaj. V případě, že by tento návrh nebyl přijat, dávám podmiňující návrh, abychom dalším hlasováním rozhodli o vrácení předložené normy navrhovatelům k dopracování. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Recmanovi. Do rozpravy se přihlásil jeden z předkladatelů, pan poslanec Martin Kocourek. Pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Martin Kocourek: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych jako třetí z předkladatelů vystoupil k tomuto našemu návrhu ústavního zákona. Já bych při této příležitosti nepřímo navázal na slova pana ministra Sobotky, který zde řekl, že tento náš návrh se tváří, že přináší řešení, ale ve skutečnosti tomu tak není. Chtěl bych upřesnit, že záměrem předkladatelů nebylo přinést řešení naší svízelné situace v oblasti veřejných financí. Naším záměrem bylo otevřít diskusi, a tento návrh přináší nastavení procesu pro hledání řešení. To je podstata našeho návrhu.
Abychom nebyli podezíráni z toho, že nepřinášíme řešení, tak bych chtěl zasadit tento návrh do jistého kontextu, tak abychom nebyli podezíráni z toho, že tento návrh přednášíme účelově, abychom něco činili, a že tento návrh je zcela izolovaný a vytržený ze souvislostí. Dovolte mi tedy, abych tento náš návrh zasadil do kontextu, a to do konceptu ODS na ozdravění veřejných financí. Tento náš koncept, pokud vás s ním mohu seznámit, je strukturován do tří fází.
První krátkodobá fáze, kterou nazýváme konsolidací a stabilizací veřejného dluhu, vyžaduje podle našeho názoru přijmout okamžitě čtyři krátkodobá řešení. Prvním řešením a opatřením je dostat výdaje veřejných rozpočtů pod konsolidovanou optiku.
***