(14.20 hodin)
(pokračuje Gongol)

Dokonce se domnívám, že se v této sněmovně nenajde nikdo, kdo by s tím nesouhlasil. Lišit se však budeme v tom, jak tohoto vyrovnaného stavu veřejných rozpočtů dosáhnout.

Oním označením "zdravé" nejde o nic jiného než o vyrovnanost příjmů a výdajů. Předložený poslanecký návrh vnáší do vztahu mezi vládou a Poslaneckou sněmovnou v rozpočtových pravidlech zcela novou úpravu, která stanovuje vládě některé další povinnosti a zejména nařizuje, a to taxativně, i sankce. Musím říci, že od tzv. liberálních politiků mě to trochu překvapilo. Dokonce bych řekl, že mi to tak trochu připomíná degradaci role sněmovny na nějakou roli, která mi připomíná úlohu Státní plánovací komise. (Smích v sále.) V tomto návrhu se mi vytrácí svobodná vůle Poslanecké sněmovny rozhodnout svým hlasováním o skladbě státního rozpočtu, a to v souladu s momentálním stavem úrovně ekonomiky, a tudíž i očekávaných příjmů. Jednoduše řečeno, takto přísně stanovený požadavek zakotvený v tomto zákoně by se v určitém momentu mohl stát brzdou svobodného rozhodování poslanců v případě, že by se jednalo o účelné překročení rozpočtu, přinášející v budoucích letech mnohonásobný zisk. Samozřejmě - a toho jsem si vědom - že při úrovni naší ekonomiky takovýto případ může nastat zcela ojediněle.

Ve své zpravodajské zprávě bych chtěl obrátit vaši pozornost i na stanovisko vlády. Vláda vyjádřila s tímto návrhem nesouhlas se zdůvodněním, že je věcně i právně neujasněný a ve své podstatě nadbytečný. Pokud se jedná o věcnost, tak nezastávám stanovisko vlády, že je věcně nesprávný, protože chce řešit situaci, která jako problém reálně existuje. Pokud se jedná o nějakou pojmovou neujasněnost, ta by se zcela jistě dala vyřešit v dalším čtení. Avšak jednoznačně - zcela jednoznačně - souhlasím s tím, že je v podstatě nadbytečný. I dnes má sněmovna právo návrh státního rozpočtu svou většinou zamítnout anebo schválit. V tomto návrhu se jen mění kvorum pro odsouhlasení podle výše deficitu.

V článku 18 návrhu zákona se uvádějí tři možné rozpočtové režimy odpovídající různým schodkům veřejných rozpočtů vyjádřených v procentech vůči HDP. V případě A je to schodek do 2 % HDP, v případě B do 3 % HDP a v případě C nad 3 % HDP. Článek 20 pak hovoří o tom, že v případě A je třeba pro odsouhlasení rozpočtu nadpoloviční většiny přítomných poslanců, v případě B nadpoloviční většiny všech poslanců a v případě C třípětinové většiny všech poslanců. Dle mého názoru se případy A a B skoro neliší, neboť vláda si u tohoto zákona je schopna zajistit přítomnost svých poslanců i tím, že si některé poslance dovede přivézt zvláštním letadlem z New Yorku nebo sanitkou z nemocnice. Složitější je podle mého názoru případ C, který však vláda zcela jednoduše obejde tím, že např. sníží úhradu České konsolidační agentury, obdobně jak tomu bylo při rozpočtu na rok 2003, dosáhne deficitu pod 3 % -a věc je vyřešena.

Dle mého názoru má daleko větší význam než rozpočet státní závěrečný účet, už zde tady bylo předkladateli o tom hovořeno, protože ten se ve skutečnosti bez vůle sněmovny může ještě dále podstatně lišit od schváleného rozpočtu. Z dosavadních zkušeností vím, že zatímco u rozpočtu se všichni poslanci chtějí maximálně mediálně zviditelnit, státní závěrečný účet je schvalován v podstatě bez pozornosti, i když se jedná o další výrazný deficit proti schválenému rozpočtu. Očekával jsem proto, že i tento návrh se bude touto skutečností zabývat. Sněmovna tuto možnost sice má, ale vůbec ji nevyužívá.

Asi nikoho nepřekvapím, když řeknu na závěr, že i já považuji tento zákon v tuto chvíli za nadbytečný a doporučuji sněmovně jej zamítnout v prvním čtení. To koneckonců vyjádřím pak v rozpravě.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji zpravodaji Jaroslavu Gongolovi a otevírám obecnou rozpravu, do které se do této chvíle přihlásili tři poslanci. S přednostním právem předseda klubu ODS Vlastimil Tlustý. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Vlastimil Tlustý: Vážený pane místopředsedo, vážená vládo, dámy a pánové, dovolte mi vystoupit jako jednomu ze spoluautorů této předlohy a na začátek obecné rozpravy objasnit důvody a principy tohoto návrhu, protože mám obavu, aby v rozpravě nezanikla podstata, která je velmi jednoduchá, velmi srozumitelná, a bude-li diskuse o tomto návrhu věcná, tak i velmi prospěšná.

Ten návrh si před sebe klade několik elementárních věcí, které Česká republika v tuto chvíli potřebuje. Potřebuje je proto, že vývoj českých veřejných financí není zdravý, když použiji ten nejvlídnější termín. Stačí, abyste si otevřeli jakoukoliv brožuru hodnotící Českou republiku a její veřejné finance v posledním období, a dospějete k závěru, že toto tvrzení je velmi mírné pro to, co se s českými veřejnými financemi odehrává.

Přece jenom časová řada vývoje veřejného dluhu musí vyděsit každého nejenom absolutními čísly, ale zejména rychlostí, jakou je veřejný dluh prohlubován. To je ten hlavní a myslím, že všude na světě srozumitelný - a proto doufám, že i tady srozumitelný - důvod, proč všichni vědí, že se něco může stát. A pro to, že se něco může stát, je nezbytné se zabývat tím, jak tomu předejít, jak takovou situaci vůbec rozpoznat a jak na ni správně reagovat.

Já bych proto prosil ty, kteří budou z nejrůznějších pohledů a pozic tento návrh kritizovat, aby ve svém vystoupení vždycky řekli to rozhodující, co u tohoto návrhu já považuji za klíč k jeho serióznímu projednání. A to, jestli si myslí, že české veřejné finance jsou zdravé, nebo nezdravé, a řekne-li někdo, že jsou v tuto chvíli nezdravé, aby řekl, jestli si myslí, že je ještě možné otálet a nepředložit návrhy, které by se takovou situací zabývaly.

Co tedy tento návrh navrhuje?

Za prvé navrhuje, abychom přijali jedno jediné, objektivní a v celé Evropské unii uznávané kritérium pro měření stavu veřejných financí, tj. podíl deficitu veřejných financí na HDP v daném roce, přičemž v této předloze je přesně uvedeno, jak by tento ukazatel byl vypočítáván, aby nemohlo docházet k tomu, k čemu bohužel často docházelo, tj. ke snaze měřit stav našich financí různými ukazateli, a dokonce různě definovanými ukazateli, kde řada čísel je v naší historii nesouměřitelná prostě jenom proto, že byla jinak definována kritéria, pomocí kterých je ta situace měřena.

***




Přihlásit/registrovat se do ISP