(18.30 hodin)
(pokračuje Filip)
Znovu opakuji, že rozumím té bohulibé myšlence pana ministra kultury, ale jestliže to schválíme, tak riskujeme, že Ústavní soud minimálně bude postupovat tak jako v dnešním případě. Já jsem sám byl tedy z toho nálezu Ústavního soudu výrazně rozčarován. A myslím si, že takové projednávání, které je zde navrženo, je ústavně nekonzistentní, nekonformní a nepřijatelné.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu místopředsedovi Vojtěchu Filipovi. O slovo se přihlásil pan poslanec Bartoš.
Poslanec Walter Bartoš: Vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, ODS je samozřejmě pro pluralitu vzdělávací nabídky, je pro to, aby školy měly stejné postavení, a to bez rozdílu zřizovatele. Pokud ovšem školy mají mít stejné postavení bez rozdílu zřizovatele, tedy mají postavení stejné veřejná škola, soukromá škola a církevní škola, musí být na ně také uplatňována stejná právní kritéria. Obávám se, že návrh zákona, tak jak je napsán, stejná kritéria na církevní školy neuplatňuje.
Návrh se pokouší nelogicky legalizovat vznik právnické osoby pouhým zápisem do sítě předškolních zařízení, škol a školských zařízení, která však nemá charakter registru právnických osob. Naopak zápis do sítě je podmíněn tím, že kdo má být do této sítě zapsán, sám musí být právnickou osobou. Pokud bych si dovolil citovat § 19 odst. 2 občanského zákoníku, tam se říká, že právnické osoby vznikají dnem zápisu do obchodního nebo jiného zákonem určeného rejstříku, pokud zákon nestanoví jinak. Nicméně síť škol není totéž co rejstřík právnických osob. To za prvé.
Za druhé. Forma právnické osoby musí být alespoň elementárně popsána, to znamená, jak vzniká, jak zaniká, jaké má statutární orgány, jakým způsobem hospodaří atd. Nic podobného zde v tomto zákoně bohužel není definováno. V praxi to může znamenat řadu problémů a existenci řady nezodpovězených otázek, například jaký je vztah právnické osoby k finančnímu úřadu. Může taková právnická osoba podnikat, či nemůže podnikat? Jaké vede účetnictví? Jaké fondy vytváří? A může být třeba na takovou právnickou osobu vyhlášen konkurs, nebo nemůže? Kdo je ekonomicky zodpovědný za hospodaření takové právnické osoby?
Musím říci jako další poznámku, že pokud by měl být podobný model vzniku právnické osoby zaveden, potom není důvod, aby se omezoval pouze na církevní školy. V opačném případě totiž návrh diskriminuje ostatní zřizovatele, tedy nejen soukromé, ale i obce a kraje, a dokonce i stát. V důvodové zprávě je dále argumentováno tím, že se jedná o překlenovací ustanovení do doby systémového vyřešení problematiky. Stejný účinek by mělo i naprosto standardní řešení, to znamená založení církevních škol jako obecně prospěšných společností.
Návrh je proto z řady důvodů nedomyšlený, nesystémový a nadbytečný. Nicméně myslím si, že je třeba tento návrh zákona pustit do druhého čtení, protože církevní školy jsou dnes ve složité situaci a budeme muset nějakým způsobem tuto situaci řešit.
Dovolím si na závěr, abych byl trošku konkrétnější, vám popsat, jak vypadá takové zřízení školy u jiných zřizovatelů než u církve. Jestliže chce jakýkoliv zřizovatel zřídit školu, musí nejdříve rozhodnout o její právní podobě, musí ji zapsat do příslušného rejstříku, mimo jiné musí vyřídit IČO a pro takto vzniklou organizaci založit účet, vybavit prostředí vzhledem k charakteru vzdělávání a potom, až tohle všechno absolvoval, potom požádá o státní souhlas s tím, že se může stát školou, tedy může být zapsán do sítě škol.
V tomto návrhu zákona se navrhuje, že v případě církve by tomu bylo jinak. Jen v případě církve by školská síť nahradila rejstřík a činnost rejstříkového soudu by byla nahrazena odborem číslo 21 ministerstva školství.
Tak asi vypadá situace týkající se církevních škol a tohoto zákona, nicméně nenavrhuji samozřejmě jeho zamítnutí, je naší povinností vyřešit postavení církevních škol. Jsem k dispozici k tomu, abych paní kolegyni Šojdrové pomohl tuto situaci vyřešit na jednání výboru. Nicméně domnívám se, že potřebujeme na toto jednání určitý čas.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Waltru Bartošovi. Další se hlásí pan poslanec Bičík.
Poslanec Milan Bičík: Vážený pane předsedající, kolegové a kolegyně, důvod předložení poslaneckého návrhu na změnu zákona č. 29/1984 Sb., tedy školského zákona, je myslím dostatečně formulován v odst. 2 a 3 obecné části důvodové zprávy. Z tohoto pohledu s nim lze souhlasit. Myslím, že lze souhlasit i s částí v závěru zprávy, která hovoří o naléhavosti přijetí právní úpravy, která by jasně formulovala právní postavení církevních škol, předškolních a školských zařízení. Složitější otázka, jak už zde zaznělo, ovšem je, zda navržená úprava a její formulace nedostatky dosavadního právního stavu dostatečně ošetří.
Tady už o řadě věcí bylo hovořeno. Byl zde zmíněn ústavní soud, jeho nálezy. Pokud se týká zákona č. 3/2002 Sb., o církvích a náboženských společnostech, chtěl bych alespoň krátce citovat dvě tři věty z nálezu tohoto Ústavního soudu, tak jak byly zveřejněny ve Sbírce v částce 3 z letošního roku pod číslem 4. Proč? I navrhovatelé, kterými byla skupina senátorů, připouštějí, že pokud církve a náboženské společnosti od státu něco dostávají, pak ten na ně může klást právní nároky, viz strana 83. A ve vlastním nálezu Ústavního soudu je řečeno: jestliže zákonodárce stanoví, že stát bude napomáhat činnosti náboženských subjektů, jedná se o jeho vlastní rozhodnutí, a pouze stát je také způsobilý stanovit podmínky, které musí tyto subjekty splnit, aby jim vznikl nárok na součinnost státu, tedy i financování. Ústavní maximou při stanovení těchto podmínek je vyloučení svévolné diskriminace. Z povahy zvláštních práv je zřejmé, že se jedná o případy, kdy stát oprávněným církvím a náboženským společnostem umožní "nadstandardní" nároky ke konkrétnímu plnění, to znamená, že se jedná o případy aktivního a pozitivního přístupu státu. Těmito pozitivními plněními je například přístup ke státnímu financování, právo vyučovat na státních školách, právo zřizovat církevní školy apod. Je také zřejmé, že stát je zásadně oprávněn i stanovit podmínky, za jakých jednotlivé subjekty budou mít k těmto plněním přístup. Konec citátu.
Přitom je pochopitelné, že tyto podmínky je třeba nejprve stanovit, a to u škol s ohledem na všechny zřizovatele, jak už zde bylo řečeno, a poté je realizovat. Ve skutečnosti tomu však dosud právě u škol zřizovaných církvemi a náboženskými společnostmi tak zcela nebylo. Je tím jasné, že musely vzniknout rozpory a nesrovnalosti vlekoucí se, jak už zde také bylo vzpomenuto - v konkrétním případě právní subjektivity škol zřizovaných církvemi a náboženskými společnostmi od přijetí zákona č. 284, což byla poslední úprava zákona o státní správě a samosprávě ve školství a dalších zákonů, ale také tyto problémy signalizovalo v podstatě přijetí zákona č. 250 o územních rozpočtech krajů, kde jsou definovány školy zřizované obcemi, kraji jako příspěvkové organizace. To konstatuji jako fakt bez toho, že bych chtěl jakýmkoliv způsobem zpochybňovat kvalitu práce pedagogů, dalších pracovníků škol i jejich úspěchy ve výchovné práci, jak se o tom zmiňovala kolegyně Šojdrová.
Teď tedy konkrétněji. Úprava, tak jak je formulována, se svým obsahem vztahuje podle mého názoru nejen ke školskému zákonu, tedy zákonu č. 29, ale také k dalším zákonným normám, zejména pak k tomu již vzpomínanému zákonu č. 3 o církvích a náboženských společnostech z roku 2002, ale také k zákonu č. 76/1978 Sb., ve znění pozdějších úprav, který není v obou návrzích zmiňován, a je to zákon o školských zařízeních ve znění pozdějších změn a zákon č. 564, což je ten vzpomínaný zákon o státní správě a samosprávě ve školství.
***