(17.00 hodin)
(pokračuje Opálka)
Čili bude třeba, abychom i tyto věci ošetřili, protože je to v kompetenci magistrátu a městských úřadů a ty samozřejmě hledají i cesty, jakým způsobem ušetřit režijní náklady a mzdové prostředky, ale tato oblast začíná být v současné době opravdu velkým, ale velkým problémem.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji panu kolegovi. Kdo se další hlásí do rozpravy? Ještě v rámci rozpravy pan ministr. Takže prosím, slovo má pan ministr.
Ministr práce a sociálních věcí ČR Zdeněk Škromach: Vážený pane předsedající, vážené dámy a pánové, já bych, protože myslím, že už je to konec rozpravy, chtěl jenom zdůraznit dvě věci. Jednak to, že tento zákon si nekladl za cíl, nebo tato novela zákona, změnit celý tento zákon a upravit ho do moderní podoby, to je naším cílem z dlouhodobějšího hlediska. Připravujeme tyto změny, které by výraznějším způsobem zmodernizovaly tento už poměrně zastaralý zákon. V podstatě bylo potřeba upravit některé věci, u kterých byly dohady, to bylo například, co je možné požadovat nebo nepožadovat při žádostech z hlediska majetku, tak, aby to bylo sjednoceno zákonem, protože do dneška ta povinnost existuje, ale není přesně definována.
Za druhé. Je to součást právě reakce i na rostoucí nezaměstnanost a určitým způsobem i motivace k tomu, aby lidé využívali tam, kde k tomu jsou možnosti, pracovní příležitosti a raději nevolili cestu zůstat doma na sociálních dávkách a k tomu si něco přivydělat, což potom samozřejmě v konečném součtu vychází výhodněji. Proto si myslíme, že je lépe upravit výpočet sociální dávky tak, aby člověk, který pracuje, měl v tom přechodu mezi nejnižším výdělkem a sociální dávkou vyšší motivaci k tomu, aby raději pracoval legálně, tak aby měl zaplacené pojištění, tak aby měl jistotu, že si v podstatě vydělá na důchod, že bude mít na nemocenskou, na zdravotní pojištění.
A to, co je důležité. Paní poslankyně Páralová hovořila o tom, že není vyčíslený finanční dopad tohoto opatření. Chci zdůraznit, že dopad je vyčíslený v tom smyslu, že by měl být de facto nulový, protože ten člověk, který pracuje, na rozdíl od toho, který nepracuje, tak platí sociální, zdravotní, nemocenské pojištění, neplatí za něj stát například nemocenské pojištění, ušetří určitým způsobem i na sociálních dávkách, které vlastně ten člověk bere jenom v omezené míře. Takže konečný efekt pro státní rozpočet by měl být vyrovnaný, to znamená nulový.
Třetí věcí byla otázka dietního stravování. Samozřejmě asi paní poslankyně má jinou představu, než která je možná předložena v tomto zákoně, ale to, co je podstatné, je, protože ten návrh už byl vlastně podán jako samostatný návrh zákona, že jsme se ho snažili promítnout do tohoto návrhu s tím, že zase pokud jde o finanční vyjádření, aby to bylo jasné, předpokládáme, že toto je nárok na státní rozpočet asi 63 milionů korun. Ten návrh je zřejmě tak, jak ho uváděla paní poslankyně, měla tam uvedeno 30 milionů, myslím, že reálnější je částka 63 milionů, ale i tak to není zásadní.
Pokud jde o další návrhy, samozřejmě je bude možné vyhodnotit poté, co budou předneseny a co bude možné říci, jaké mají dopady na státní rozpočet a jak je možné k nim přistupovat. Ale protože se jedná o dost zásadní zásahy, měly by takovéto návrhy vždy být podrobeny široké diskusi, tak aby skutečně sloužily tomu účelu, ke kterému jsou navrhovány. Ale vítám tady snahu a věřím tomu, že konečným výsledkem bude rozumný zákon, který bude touto sněmovnou schválen.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane ministře. Kdo se dále hlásí do obecné rozpravy? Nikdo. Obecnou rozpravu tedy končím.
Vzhledem k tomu, že nezazněl návrh na zamítnutí ani na vrácení, zahajuji podrobnou rozpravu. Již v obecné rozpravě byly avizovány některé pozměňovací návrhy. V tuto chvíli mám písemnou přihlášku od pana kolegy Zralého, poté předpokládám paní kolegyně Páralová.
Poslanec Antonín Zralý: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, dámy a pánové, zákon o státní sociální podpoře je považován za významný článek záchranné sociální sítě, a proto si dovoluji předložit následující pozměňovací a doplňující návrhy:
V § 1 odst. 4 za bod a) vložit nové znění takto: b) - u motorového vozidla a dalších nezbytných movitých věcí sloužících k zabezpečení příjmů dle odst. 7, při posuzování jednotlivých věcí se přihlíží k dopravní dostupnosti zaměstnání a k situaci na trhu práce v místě trvalého bydliště žadatele.
Ostatní body přepsat na c) až i). Za bod i) pak vložit novou větu tohoto znění: K movitému majetku se nepřihlíží po dobu 6 měsíců od přiznání dávky sociální péče. Takto se postupuje jen jednou v průběhu dvou let. Pak pokračuje věta ve znění vládního návrhu, pouze s tou změnou, že písmena, která označují jednotlivé body budou a) až i), nikoliv a) až h).
Zdůvodnění: Dikce vládní novely je kontrafunkční. Na jedné straně se zvýhodněným zápočtem příjmů podněcují pracovní aktivity žadatele a na straně druhé se jejich výkon znemožňuje prodejem majetku. V České republice je bohužel řada regionů, kde bez vlastní dopravy již zaměstnání není dostupné a kdy dojíždění za prací vlastním motorovým vozidlem je velmi rozšířeno. Dále existují profese, kterým pro získání alespoň minimálního příjmu postačuje například počítač, čili tím pádem využití internetu, a na vesnici pak nezbytné zemědělské stroje, nářadí a podobně. S ohledem na tuto realitu se navrhuje taxativní výčet majetku, jehož prodej nelze po občanovi vyžadovat, rozšířit o motorové vozidlo nezbytné k dojíždění za prací, respektive o další majetek nezbytný k získání povoleného příjmu, a tím kontrafunkčnost vládní předlohy napravit.
Dále se navrhuje zjednodušit testování majetkových poměrů žadatele, které se na rozdíl od vládní předlohy navrhuje realizovat až po šesti měsících. Neustálé návštěvy úředníků prověřujících, zda ještě není možné něco prodat, mají pro osobu nebo rodinu, která se ocitla v životně obtížné situaci, značný psychický nátlak. Navíc u řady sociálně potřebných je sociální pomoc pouze krátkodobá a u 40 % žadatelů dokonce jednorázová. Proto je nepřiměřeně tvrdé vázat její poskytnutí na předchozí prodej rodinného majetku. Pokud jsou ale dávky sociální péče poskytovány opakovaně a po dobu delší než šest měsíců, je zřejmě opodstatněné zapojit do podmínek jejich přiznání též movitý a nemovitý majetek. K dostatečnému ošetření situace se odklad testování majetku umožňuje uplatnit pouze jednou za dvě léta.
§ 3 odst. 1 navrhuji přeformulovat takto: Občan, jehož příjem je vyšší než částky životního minima, se považuje za sociálně potřebného, jsou-li nezbytné náklady na zajištění jeho výživy a ostatních základních osobních potřeb a nezbytné náklady na domácnost stanovené zvláštním zákonem odůvodněně vyšší a občan nemůže tyto náklady uhradit vlastním přičiněním. Za odůvodněně vyšší náklady se považují
a) náklady na bydlení,
b) náklady na nákup léčiv, nezbytné zdravotní, stomatologické a rehabilitační péče, zdravotních prostředků a pomůcek,
c) náklady na nákup učebnic a školních pomůcek prokazatelně vynaložené až do výše šestinásobku životního minima.
Zdůvodnění: Jde o stanovení objektivizačních kritérií a zejména o omezení subjektivního, voluntaristického rozhodování úředníků o základních existenčních záležitostech občana.
***