(16.50 hodin)
(pokračuje Páralová)
V praxi neexistuje jednotný striktní předpis, jak se má postupovat, není to ani zase dobře možné z důvodu složitosti života. Proto dle vašich zkušeností i dle mých zkušeností jsou postupy jednotlivých městských úřadů různé a může se stát, že se občané cítí postupem úřadu šikanováni, někdy i oprávněně. Na druhé straně jsou sociální dávky v některých případech zneužívány.
V této novele jsou na základě zkušeností z praxe upřesněny podmínky výplaty dávek sociální potřebnosti. Vzhledem k tomu, že - jak zde už řekl pan ministr - občan má možnost požádat soud o přezkoumání rozhodnutí, neměl by v praxi s tímto zákonem vznikat větší problém.
V prvém čtení jsem dávala návrh na zamítnutí z úplně jiného důvodu, než který hrála média. Problém vidím v nové úpravě § 1 odst. 7. Oč jde? Má se zvýšit motivace lidí k práci, a to lidí, kteří jsou na sociálních dávkách. Je vymyšleno, že se jejich mzda bude při výpočtu sociálních dávek do příjmů rodiny započítávat 70 %. Zdánlivé klady této úpravy nám dobře vysvětlil pan ministr a nebudu je opakovat. Stát zde chce brát peníze těm, kteří pracují a pracovat chtějí, a krkolomným způsobem je nabízí těm, kteří ani moc pracovat nechtějí. Zeptáte-li se lidí na úřadech práce, kteří jsou denně ve styku s klienty hledajícími práci či účinně se bránícími práci, ti vám okamžitě řeknou, že tato úprava je plácnutí do vody. Ale jak drahé bude toto plácnutí do vody! Stát zde nabízí zadarmo peníze neboli dotaci, a je tudíž téměř povinností každého ji získat. Tato dotace je definovaná zákonem, a tím je přístupná a srozumitelná všem. Na základě pouhé ekonomické kalkulace se může zaměstnavatel i zaměstnanec rozhodnout. Zaměstnanci zákon říká, kolik může mít maximálně na pásce, a zaměstnavateli stát pomůže platit za stejnou práci nižší mzdu s tím, že příjem zaměstnance zůstane zachován, tedy doplněn dávkou sociální potřebnosti. Je to ohromná šance pro šedou ekonomiku, zužuje se prostor pro kontrolu práce načerno.
Nároky na státní rozpočet vyčísleny nejsou, i když mohou být při vynalézavosti některých jedinců vysoké. Cituji z důvodové zprávy: "Z hlediska finančních dopadů na státní rozpočet nelze přesně kvantifikovat nárůst finančních prostředků z titulu úpravy některých podmínek směřujících k motivaci k práci. Lze odhadnout, že na jedné straně může dojít k nárůstu počtu příjemců dávky sociální potřebnosti v závislosti na hodnocení příjmu z výdělečné činnosti ze 70 %, na druhé straně se však v důsledku zkoumání snahy o zvýšení příjmů vlastním přičiněním podle navržené úpravy očekává snížení počtu příjemců dávky sociální potřebnosti." Konec citátu.
Pohybujeme se tedy na hranici zákona, který se nazývá jednací řád. Nejsou vyčísleny náklady. Dle mého názoru budou značné. Sněmovna má rozhodnout o takto závažné věci - a nemá k tomu potřebné podklady. Děje se tak v době schodku veřejných financí a v době, kdy je nezaměstnanost tak velká, že práci nemají často ani ti, kteří pracovat chtějí. V důvodové zprávě chybí informace o počtu lidí pobírajících dávky sociální potřebnosti i celkový objem těchto dávek, chybí i sociologický rozbor.
Úprava je v návrhu uvedena pod bodem č. 4. V podrobné rozpravě proto navrhnu bod 4 vypustit. Pokud tento pozměňovací návrh neprojde, nebudou poslanci ODS hlasovat pro zákon ve třetím čtení.
Závěrem mi dovolte krátce se zmínit o druhém pozměňovacím návrhu, který předložím v podrobné rozpravě. Je to návrh, který jsem na podzim předložila jako samostatnou novelu. Týká se těch nejpotřebnějších mezi námi, lidí, kteří dostávají sociální dávky na hranici životního minima a přitom trpí vážnou nemocí, a musí proto dodržovat přísnou dietu. Dle zákona o sociální potřebnosti dostávají měsíční příplatek 600 korun a bohužel tento příplatek byl valorizován naposledy v roce 1994. Proto navrhuji do zákona jeho automatickou valorizaci v návaznosti na valorizaci životního minima. Tato dávka je cílená na skupinu těch nejpotřebnějších, která je poměrně málo početná, a organizace zdravotně postižených o tuto úpravu usilují již mnoho let. Evropská unie vyhlásila rok 2003 Rokem zdravotně postižených. Pokud by se podařilo tento návrh schválit, byl by to krásný dárek pro tuto příležitost. Náklady na státní rozpočet se oproti vládnímu návrhu nezvýší, samozřejmě to platí pouze do první valorizace životního minima.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, paní kolegyně. Kdo se dále hlásí do obecné rozpravy k tomuto návrhu? Prosím, pane kolego, máte slovo.
Poslanec Miroslav Opálka: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, dámy a pánové, myslím si, že z dosavadní rozpravy je vidět asi důvod, proč tak složitě byl diskutován tento návrh v příslušném výboru a proč také nebylo přijato usnesení. Názory jsou ze dvou pólů, vzájemně neprostupné a pro oba póly nepřijatelné.
Chtěl bych podtrhnout, že tak jak požadujeme, aby ti, kteří ze společných financí chtějí určitou pomoc, prokázali svým majetkem, svým konáním, že na to mají nárok, tak můžeme požadovat, aby tam, kde jsou velké daňové úniky, kde se hledají cestičky, jak co obejít včetně státních odvodů na sociální a zdravotní zabezpečení, tak že musíme hledat ty gebíry opravdu na obě strany a hledat cesty, kde se zneužívají jak daňové prostředky, tak veřejné finance.
Chtěl bych říci, že v minulosti se stát o ty nejpotřebnější staral, a to se staral už ve středověku, kdy se stavěly hladové zdi, a my bychom dnes také mohli stavět dálnice, jiné cesty, byty, stavby pro životní prostředí či veřejně prospěšné práce, ale nedovedeme to. Nedovedeme to organizačně a musíme stát u tohoto problému, jak vyplácet dávky, které jsou potřebné, a na druhé straně jak hledat, aby k zneužívání těchto dávek nedocházelo, lépe řečeno, aby to bylo minimalizováno.
Byl bych rád, kdybyste opravdu zodpovědně posoudili ty návrhy, které zazní ústy našeho klubu, a při třetím čtení se k tomuto problému postavili tak, aby určitá forma tohoto zákona prošla, protože je velmi potřebný.
Chtěl bych jen konstatovat, že ten problém narůstá i co do potřeby úředníků na magistrátech a městech třetí kategorie. Dnes už v některých místech obhospodařuje jeden úředník 300 těchto potřebných občanů a ozývají se hlasy, že by bylo třeba stanovit nějaký limit, protože situace není stejná ve všech regionech. Nezávisí to jen na míře nezaměstnanosti daných regionů, ale tam, kde nezaměstnanost je třeba nižší, tak jsou třeba i nižší průměrné platy nebo platy vůbec a potřebnost je tam daleko větší.
***