(16.40 hodin)
(pokračuje Zralý)
Přitom důsledky jejich transformační politiky jsou až tragické. Více než půl milionu rodin byl oficiálně přiznán statut chudoby - a to jsou jenom ty, které se o pomoc státu poníženě ucházejí. S nárůstem nebo i stagnací současné nezaměstnanosti pak přibudou další.
Výše dávek životního minima, to je současných 4100 Kč pro jednotlivce, je nastavena k ochraně chudobného pouze před fyziologickým strádáním, tedy na nákup potravin za 75 Kč denně a na zaplacení nájemného a ostatních služeb spojených s bydlením ve výši 1780 Kč měsíčně. Sociální minimum, které bylo odborně odhadnuto na úroveň o 15 % vyšší, by umožnilo kromě potravin ušetřit ještě na nákup některých nezbytně nutných předmětů, jako je ošacení, obuv apod.
Návrh, který hodlám předložit v podrobné rozpravě, bude směřovat k tomu, aby dávky životního minima vyplácené déle než půl roku byly automaticky zvýšeny o 15 procentních bodů, tedy aby umožňovaly předejít úplnému rozpadu a zachování perspektivy budoucího zlepšení sociální situace vlastními silami.
Další návrh, který zpřesním v podrobné rozpravě, bude směřovat k věcným dávkám sociální pomoci, které by měly být rozšířeny o dočasné a podporované bydlení. Sociálně potřebným rodinám s nezaopatřenými dětmi a sociálně potřebným rodinám částečně invalidních důchodců, kterým soudem po ukončení nájemního vztahu nebyl poskytnut náhradní byt ani ubytování, by obec měla za povinnost poskytnout po přiměřenou dobu, nejdéle však po tři roky, tzv. dočasné bydlení. V případě sociálně potřebných rodin, plně invalidních nebo starobních důchodců by tak šlo o pomoc trvalou.
Vycházím z toho, že dle výsledků sčítání domů a bytů žije v České republice 44 836 osob v nouzových obydlích a dále 50 tis. až 70 tis. osob zcela bez přístřeší. V hlavním městě Praze, ale také v Brně, Ostravě, Plzni a dalších městech, jsou mnohé rodiny neplatičů nájemného vystěhovávány na ulici, mezi nimi také rodiny s dětmi nebo rodiny zdravotně postižené. Na tuto situaci záchranná sociální síť nepamatuje, přitom vysoká nezaměstnanost a reforma nájemního bydlení ji dále zkomplikuje. V Evropě, kam máme zakrátko vstoupit, sektory dočasného a podporovaného bydlení běžně existují. Navíc jde také o naplnění Evropské sociální charty, kterou Česká republika ratifikovala. Podle článku 13 a 14 jsme totiž také zavázáni zabezpečit základní životní podmínky a základní životní potřeby celé populace, a bydlení do základních životních podmínek a potřeb bezesporu patří.
Poslanecký klub KSČM považuje za absurdní testovat majetkové poměry sociálních skupin, které nejtíživěji nesou důsledky nepovedené transformace společnosti za podmínek zpronevěření a úniku stamiliard korun národního majetku českými i zahraničními transformátory. Souhlasí však s tím, že sociální pomoc nesmí být zneužívána. Náš návrh spočívá v tom, že majetek sociálně potřebných není nezbytně nutné testovat hned, ale až po půl roce pobírání dávek, dále z testovacího výčtu vypustit běžné motorové vozidlo a další nezbytné movité věci sloužící k zabezpečení příjmů sociálně potřebného.
Vláda na jedné straně - a tuto iniciativu podporujeme - sice umožňuje sociálně potřebným částečné výdělečné aktivity, ale na druhé straně v podstatě znemožňuje jejich výkon v regionech s nedostatečnou dopravní dostupností. Bez dojíždění do práce vlastním dopravním prostředkem zde práce prostě není. Tuto situaci nezbývá nic jiného než respektovat.
Dámy a pánové, snažme se pochopit tu velkou masu občanů, kteří se bez vlastního zavinění dostali do velmi tíživé životní situace, mnohdy až katastrofické. Naší povinností členů nejvyššího zákonodárného orgánu České republiky je pomoci těmto občanům a jejich rodinám. Když jsme tak intenzivně přesvědčováni o nutnosti vstupu do Evropské unie, začněme zcela praktickými kroky při naplňování Evropské sociální charty, to znamená přijetím zákona o sociální potřebnosti ve smyslu pozměňovacích návrhů, které si dovolím předložit v podrobné rozpravě. (Potlesk z levé strany sálu.)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane kolego. Dalším přihlášeným je paní kolegyně Boháčková, po ní paní poslankyně Páralová. Prosím.
Poslankyně Jarmila Boháčková: Vážený pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, dovolte mi, abych k předloženému vládnímu návrhu změny zákona č. 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti, ve znění pozdějších předpisů, uvedla několik slov.
Vládní návrh novely zákona o sociální potřebnosti reaguje na doporučení řady mezinárodních institucí k našemu systému dávek sociální péče. Organizace, které měly možnost se s návrhem seznámit, zejména Evropská unie, předložený návrh hodnotí pozitivně a očekávají jeho schválení a realizaci.
Návrh precizně definuje osobu sociálně potřebnou a klade důraz na vlastní aktivní kroky občana. Jednoznačně definuje možnosti, resp. povinnost zvýšení příjmu vlastním přičiněním. Vybraný okruh osob, na nichž tato povinnost není vyžadována, zůstává zachován. Zabraňuje tak situaci setrvání na dávkách po dlouhé časové období bez vážného zájmu o nalezení a přijetí zaměstnání. Procentuálně výhodnějším zápočtem příjmu z výdělečné činnosti a mzdového nároku při platební neschopnosti zaměstnavatele dochází k další motivaci občanů přijmout zaměstnání i za nižší mzdu. Jde o jedno z dílčích řešení odstranění malého rozdílu mezi minimální mzdou a životním minimem. Pomáhá to překonat sociální past, kterou současná právní úprava v řadě případů vyváří.
Navrhovaná úprava nově vymezuje některé povinnosti osob, které žádají o poskytnutí dávky sociální péče nebo jsou jejími poživateli. Rovněž tento návrh sleduje cíl co nejadresněji pomoci osobám, které se ocitly v situaci hmotné nouze, a zabraňuje možnosti jejího zneužití.
Navrhované řešení respektuje právo občana na pomoc v situaci hmotné nouze i na garanci toho, že prostřednictvím dávek sociální péče bude řešena sociální situace tam, kde všechny ostatní možnosti pomoci selhaly, nebo jsou dostatečné, to je po získání příjmu z výdělečné činnosti, uplatnění zákonných nároků a pohledávek, aktivních krocích zlepšit svoji sociální situaci.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, paní kolegyně. Slovo má paní poslankyně Páralová, zatím poslední přihlášená do obecné rozpravy.
Poslankyně Alena Páralová: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážené dámy, vážení pánové, novele zákona o sociální potřebnosti byla v posledních měsících překvapivě věnována v médiích poměrně velká pozornost. Tento zákon byl totiž nesprávně spojován s institutem majetkového přiznání. Majetková přiznání jsou přitom povinná pro všechny občany a slouží spíše k případnému následnému zdanění majetku a naštěstí se ještě v našem právu nevyskytují. S majetkovým přiznáním ODS zásadně nesouhlasí.
Jiná situace nastává zde, když občan žádá stát o dávku sociální potřebnosti. Tím, že občan žádá stát, žádá vlastně všechny lidi v tomto státě, aby mu poskytli dávku, a pokud ji chce získat, musí dle zákona osvědčit, že ji opravdu potřebuje. V zákoně je tato povinnost zakotvena již od roku 1991, kdy byl zákon o sociální potřebnosti přijat, a bylo tomu tak i před rokem 1991, a to na základě vládních vyhlášek.
***