(16.20 hodin)
(pokračuje Škromach)
Je potřeba říci, že zákonná úprava povinností v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci je obsažena sice v zákoníku práce, kde je rozvedena do řady povinností ukládajících zaměstnavateli a povinností a práv zaměstnance, je zde sice stanoveno, že ustanovení týkající se bezpečnosti práce platí přiměřeně pro zaměstnavatele, který je fyzickou osobou a sám též pracuje pro podnikající fyzickou osobu, která nikoho nezaměstnává, a pro spolupracující manžele takových osob, bohužel ale to "přiměřeně" bývá zpravidla chápáno účelově.
Charakteristickým znakem současného stavebnictví jsou výrazně zkrácené lhůty výstavby s potřebou značné komunikace subdodavatelských subjektů, včetně podnikajících fyzických osob provádějících řemeslné práce. Právě okolnost, že na staveništích je podíl osob, které pracují na realizaci díla, aniž jsou v pracovněprávním vztahu k účastníkům výstavby, vyšší než na běžných pracovištích, je důvodem pro zavedení takové právní úpravy, která jednoznačně stanoví, že i tyto osoby mají povinnosti v oblasti bezpečnosti práce. I na ně musí být brán ohled, aby nebyly ohrožovány činnosti jiných subjektů působících na staveništi.
Ani odpovědnost stavebníka za bezpečnost práce, a to zejména ve fázi přípravy investičního projektu, náš právní řád dosud neupravuje. Přitom právě ve fázi návrhu je účelné vyjasnit, které rizikové činnosti vyžadují přijetí náležitých bezpečnostních opatření, která budou realizována.
Samozřejmě, ta diskuse, která tady byla vedena, je i o množství pracovních úrazů, ale je samozřejmě i o financích, které s tím souvisí. Například celospolečenské ztráty pro pracovní úrazy byly v roce 2000 cca 21 miliard korun, což není zanedbatelná položka. A určitě je potřeba s těmito prostředky, které se samozřejmě dotýkají i podnikatelů a firem, počítat. Z tohoto hlediska se tedy dá říci, že zkušenosti ze zavedení této normy v zahraničí vedly - a dá se to i prokázat na číslech - k určitému snížení úrazovosti, a to včetně úrazů smrtelných.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane ministře. Tolik závěrečné slovo ministra práce a sociálních věcí.
A my přistoupíme k hlasování o avizovaných návrzích. Já jsem vás na žádost z pléna odhlásil. Prosím, abyste se zaregistrovali znovu.
Budeme hlasovat. Nejprve o návrhu na zamítnutí předloženého návrhu zákona.
Zahájil jsem hlasování s pořadovým číslem 43. Ptám se, kdo je pro tento návrh. Kdo je proti?
Z přítomných 147 pro návrh 79, proti 59. Návrh na zamítnutí byl přijat.
Počkám tedy na kontrolu výsledků hlasování. Žádné zpochybnění nevidím. Konstatuji tedy, že návrh zákona byl ve druhém čtení zamítnut.
Dalším bodem je bod
21.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 482/1991 Sb.,
o sociální potřebnosti, ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 122/ - druhé čtení
Z pověření vlády předložený návrh zákona uvede ministr práce a sociálních věcí pan kolega Zdeněk Škromach. Prosím.
Ministr práce a sociálních věcí ČR Zdeněk Škromach: Dobrý den. Vážený pane předsedající, vážené dámy a vážení pánové, vážené poslankyně a poslanci, předkládám vládní návrh novely zákona o sociální potřebnosti, který obsahuje změny směřující především k větší motivaci k práci příjemců dávek sociální péče poskytovaných z důvodu sociální potřebnosti a dále obsahuje opatření zabraňující zneužívání těchto dávek. Tyto dávky jsou určeny osobám v hmotné nouzi, osobám, které si nemohou zvýšit příjem vlastním přičiněním, zejména vlastní prací.
Smyslem navržených změn je na jedné straně motivovat osoby závislé na těchto dávkách k tomu, aby se snažily zvýšit příjem vlastní výdělečnou činností, a to legální, nikoliv načerno, na druhé straně zabránit tomu, aby tyto dávky pobíraly i osoby úmyslně se vyhýbající práci, popřípadě osoby vykazující nízké příjmy, ale zjevně žijící ve velmi dobrých majetkových poměrech.
Vzhledem k tomu, že jsem návrh zákona podrobně zdůvodnil již v prvním čtení a rovněž ve výboru pro sociální politiku a zdravotnictví proběhla bohatá diskuse o navržených změnách, nebudu hovořit o všech změnách navržených ve vládním návrhu, ale zaměřím se zejména na nejvíce diskutované otázky.
Hlavní navržená změna - to je procedurálně výhodnější zápočet příjmů z výdělečné činnosti, pouze 70 % - směřuje ke zvýšení zájmu o práci u příjemců dávek sociální potřebnosti. Přijetí zaměstnání s nižší mzdou bude pro takového občana znamenat zlepšení jeho sociální situace. Tímto opatřením bude zvýhodněn občan, který přijme práci i za nižší mzdu, oproti občanovi, který setrvá - někdy i několik let - na dávkách sociální potřebnosti.
Navržená úprava reaguje na doporučení řady mezinárodních institucí k našemu systému dávek sociální péče. Uvedené opatření již Česká republika v předchozích letech oznamovala Organizaci pro ekonomickou spolupráci a rozvoj - OECD - a Evropské komisi, například v rámci naplňování doporučení společného zhodnocení politiky zaměstnanosti. Oběma institucemi byl tento záměr příznivě přijat. S ohledem na pozitivní zkušenosti evropských zemí s obdobnými modely lze říci, že se očekává, že i Česká republika přijme tento motivační nástroj. Pozitivní působení na zaměstnávání příjemců uvedených dávek bylo při kontaktech s těmito evropskými institucemi značně vyzdvihováno.
Dalšími návrhy se upřesňují podmínky, za kterých nelze dávku sociální potřebnosti přiznat. Zejména se vymezuje pojem zvýšení příjmů vlastním přičiněním. Tato je jako jedna ze základních podmínek pro uznání občana jako sociálně potřebného. Klade se důraz na vlastní aktivitu, snahu občana zvýšit si příjem, zejména vlastní prací, dále řádným uplatněním zákonných nároků a pohledávek anebo využitím majetku.
Nová právní úprava výslovně obsahuje výčet majetku, jehož prodej nebo jiné využití nemůže být v souvislosti s posuzováním sociální potřebnosti vyžadováno. Majetková situace se pro účely těchto dávek posuzuje i podle platné právní úpravy přijaté v roce 1991, avšak dosud podle velmi obecně stanovených podmínek povinností úřadu je posoudit celkové majetkové a sociální poměry, s tím, že v možném využití majetku je výslovně vyloučen pouze byt nebo nemovitosti sloužící k přiměřenému trvalému bydlení. Navržená právní úprava vylučuje, aby byla žádost o dávku zamítnuta s ohledem na vlastní věci uvedené v zákoně, to je - kromě přiměřeného bydlení se chrání též věci tvořící obvyklé vybavení domácnosti, pomůcky osob zdravotně postižených apod.
***