(11.20 hodin)
(pokračuje Škromach)
Prostě jsou vyjednány a jiné nebudou. Jestliže řeknete, tak za tím svým názorem stůjte, ale neveďte zde plané řeči o tom, co mohlo být, nebo nemohlo být.
Řekněte jasně - chceme, nebo nechceme do Evropské unie.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji panu ministru Škromachovi. Nyní oznámené pořadí - pan poslanec Miroslav Beneš, po něm bude mluvit pan poslanec Jiří Papež. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Miroslav Beneš: Paní předsedající, páni ministři, dámy a pánové, když jsem dával přihlášku do diskuse, předchozí paní předsedající se mě zeptala, zda opravdu chceme tak dlouho diskutovat k tomuto bodu. Myslím si, že je naprosto správné, že k tomuto bodu - a já souhlasím s těmi, kteří zde hovořili o síle a vážnosti tohoto kroku, o možná slavnosti tohoto kroku - je důležité hovořit. Je to poprvé, kdy Česká republika se dobrovolně vzdává části své suverenity, je to poprvé, kdy český parlament může diskutovat o vzdání se své suverenity. Mrzí mě, když každý, kdo si dovolí říci něco nekonformního s vládním proudem, je osočován.
Dovolte, abych své vystoupení zahájil faktickou připomínkou. Možná proto, abychom mohli jednou slavit radostněji, možná proto, aby nám některé léčivé pilulky nezačaly hořknout trochu později. Fakticky si dovolím zareagovat na předsedu výboru pro evropskou integraci ve věci zavírání jaderných elektráren v některých kandidujících zemích. Ano, Česká republika nemusí zavírat žádnou jadernou elektrárnu - ne proto, že by čekala na nějaké finanční příspěvky ze zemí Evropské unie, ale proto, že v minulých letech věnovala desítky miliard korun do zlepšení jaderné bezpečnosti našich jaderných zařízení. To je jediná faktická poznámka, kterou si dovolím zde říci.
Nyní bych navázal na slova svého kolegy poslance Doktora. Chci zdůraznit, že se nebavíme přece o situaci do referenda, ale bavíme se také o situaci po referendu. Nemluvíme zde jenom o tom, jaká to bude procházka růžovým sadem, ale hovoříme zde také o tom, co všechno nás čeká, co všechno nás může potkat. Budeme-li o tom takto hovořit, nemůže se nám stát to, čeho jsme byli svědky u našeho jižního souseda, v Rakousku.
A proto dovolte, abych si vzal jedno konkrétní téma, které je zmiňováno v materiálu, který nám předložil někdo, nevím kdo, nicméně dostali jsme jej jako poslanci této sněmovny. Předpokládám, že je to materiál vlády. Dovolte, abych ocitoval ze strany 4, kde se v kapitole doprava hovoří o onom zákazu kabotáže, jak se hezky říká. Přiznám se, že jsem donedávna nevěděl, co to je. Říká se: V případě vnitrostátní nákladní silniční přepravy - kabotáž - Evropská unie předložila ve společné pozici ke kapitole Doprava návrh na přechodné období v délce až pěti let. Současně společná pozice připouští, že se mohou stávající a nové členské státy na základě bilaterálních dohod domluvit na odlišné formě přechodného období. Dokonce - a já za to děkuji autorovi této zprávy - se píše o tom, že dominantní je kabotáž na území Spolkové republiky Německo, že zatím se Spolkovou republikou Německo nebylo nic dohodnuto. Nicméně že vznikne společná česko-německá analýza nákladů dopravců v obou zemích, na jejímž základě by mělo dojít k diskusi o konkrétních kvótách na kabotáž.
Tedy nikoli vážení čeští autodopravci, ale také vážení čeští řidiči "tiráků", může se stát tato situace. Dovolte, aby hovořil o tom, co nás čeká po vstupu do Evropské unie. Všichni si radostně oddechneme, kterak zaniknou celnice. Zaniknou celnice a v tu chvíli to znamená, že čeští autodopravci budou mít čtvrtinu kapacity svého vozového parku volnou. To znamená, že o 25 % převýší nabídka nad poptávkou. Logicky - a já jsem přesvědčen, že to mnozí uvítají - to znamená, že dojde ke snížení cen. Ale pozor! Čeští řidiči tiráků, čeští autodopravci nebudou moci se volně pohybovat v evropském prostoru, nebudou moci si ztrátu na domácím trhu kompenzovat případným výdělkem na trhu jiném, zatímco zahraniční řidiči tiráků, zahraniční autodopravci budou moci jezdit do České republiky a nepochybně toho budou využívat.
Vážené dámy, vážení pánové, na tomto jednom příkladu jsem se pokusil ukázat, co se může stát. Pokusil jsem se ukázat, že náš vstup má svá pozitiva, že náš vstup může mít i negativa.
Vážené dámy, vážení pánové, souhlasím s optimismem a zcela jednoznačně říkám - čeští autodopravci budou s rozšířením Evropské unie spokojeni, pokud pět let následujících po rozšíření přežijí. (Potlesk z pravé části sálu.)
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, pane poslanče. Nyní bude hovořit pan poslanec Jiří Papež a po něm jsou ještě tři další přihlášky. Prosím.
Poslanec Jiří Papež: Děkuji za slovo, vážená paní předsedající. Milé kolegyně a vážení kolegové, vláda se nás dnes snaží přesvědčit o tom, že vyjednala dobré podmínky našeho vstupu do Evropské unie. Z toho všeho, co jsem zde slyšel, mám pocit, že je to snaha trochu křečovitá a navíc zbytečná. Každému soudnému člověku, každému dobrému počtáři je z dostupných údajů více než jasné, že dojednané podmínky nejsou dobré. A podmínky týkající se kapitoly zemědělství a venkova jsou více než špatné.
Je skutečností, že vláda zaplatila za náš vstup českým zemědělstvím. Dojednanými podmínkami jsme pouze a bez omezení otevřeli náš trh. Na toto hodnocení vládního neúspěchu zadělala současné vládě i vláda předchozí, především nesplnitelnými sliby, jimiž se snažila zemědělskou veřejnost balamutit, a slibovala vzdušné zámky. Všichni si jistě pamatují slova o tom, že vstupem do Evropské unie získají naši zemědělci stejné podmínky,, jako mají jejich kolegové v unii, získají stejně velké dotace, kvótami zajištěný další příjem peněz apod. I sedláci však velmi brzy pochopili to, že realita našeho chystaného vstupu bude úplně jiná.
Já jen nerozumím tomu, proč oficiální místa tak dlouho zamlčovala již dávno známé skutečnosti. Mohli jste si, pánové, ušetřit nynější trapné přesvědčování veřejnosti, že dojednané podmínky v Kodani jsou úspěchem. Nejsou, to je třeba opakovat. Dojednané podmínky pro české farmáře nejsou úspěchem, jsou jen faktem. Chce se říci spíše fiaskem, ale zůstanu u toho, že jsou faktem. Jsou nepříjemným faktem nejen pro český venkov, ale jsou nepříjemným faktem pro celou naši zemi, pro každého jejího občana.
Vláda se například chlubí skutečností, že pro nás dojednala možnost dorovnat postupně v letech 2004 - 2006 zemědělcům výši přímých plateb na úroveň 55 - 65 % stejné podpory v zemích Evropské unie, a to prosím z našeho národního rozpočtu. Za úspěch je nám tady předkládáno, že si smíme doplatit to, co nám Brusel nedá. Ano, slyšíte správně. Špidlova vláda dojednala, že z Bruselu dostaneme jen 25 % toho, co dostávají jinde, a že ještě trochu můžeme přidat z vlastního. Nepřipadá vám to trochu komické?
Jaký důsledek toto všechno bude mít pro běžného občana? Jednoduchý. Řádově miliardy korun bude muset doplatit ze svých daní. A já se ptám: Proč nás všechny balamutíte a neřeknete prostou pravdu: Vážený občane, nepovedlo se nám dojednat to, co jsme vám slibovali, a proto budeš muset sáhnout hlouběji do své kapsy a zaplatit tím náš neúspěch.
***