(10.20 hodin)
(pokračuje Ransdorf)
Myslím si, že je také nesmírně důležité to, abychom si uvědomili řekl bych některá zděděná slabá místa. Například kapitola volného pohybu zboží. Jsme nepochybně rádi, že Česká republika byla lépe připravená než jiné kandidátské země - což je dáno koneckonců ekonomickou historií našeho státu, méně přičiněním vlád po listopadu 1989 - nicméně troufám si tvrdit, že liberalizace našeho tržního prostředí šla příliš daleko a bude samozřejmě problém ty věci narovnávat. Je řada zemí, i velkých hráčů v Evropě, kteří mají řekl bych daleko konzervativnější tržní prostředí, chráněnější tržní prostředí, než máme my, kde je větší míra regulace. Myslím si, že bude obtížné s touto záležitostí se vyrovnat.
Jsou některé zcela konkrétní otázky, jako např. vytvoření zásob ropy, které bude muset nastat do roku 2005, a vyžádá si to určité finanční prostředky a chybí nám samozřejmě kvantifikace.
Je to záležitost celého spotřebního koše, jak je definován spotřební koš. To bude věc důležitá pro adaptaci našich obyvatel. Oficiální údaje samozřejmě říkají, že asi 40 % spotřebního koše dělají ty základní potřeby - bydlení, stravování, ošacení, ale u nižších příjmových skupin, které tvoří asi dvě třetiny obyvatel, je to až 85 %, dámy a pánové! A manévrovací prostor je tedy velice malý a je samozřejmě důležité, co udělá vláda pro to, aby adaptační polštář pro obyvatele byl vytvořen. V tomto případě, jestliže by se šlo jednostrannou deregulací v této oblasti, dojde samozřejmě k tomu, že na rozvojové potřeby, které potřebujeme garantovat, kde je potřebujeme posílit, by ten prostor byl ještě menší.
Uvádíme-li spotřební koš, tak v oblasti potravin byly samozřejmě dojednány výjimky pro marginální položky, jako je např. pálení domácího lihu, ale v případě běžných potravin pro konzum platí doporučení EU, kde je vlastně minimální sazba 15 %. A když se to promítne, může to samozřejmě vést k třetinovému nárůstu cen potravin. Toto riziko musíme vzít vážně a musíme se s ním vyrovnat.
Ale jsou to i jiné záležitosti, například kultura. Je to jedna z kapitol, které nebylo věnováno tolik pozornost z hlediska veřejné debaty, ale zase je tu zcela konkrétní problém - památky. Patříme mezi země, které mají velkou koncentraci památek na svém území. A v rámci EU se samozřejmě vede dlouhodobý spor, jestli se mají tyto záležitosti liberalizovat. Silnější, bohatší státy tlačí na liberalizaci obchodu s památkami a země, které jsou v podobném postavení jako my, se spíš snaží o jejich evidenci, o zablokování volného obchodu s památkami. A je samozřejmě velice důležité také to, jak dokážeme své kulturní bohatství v novém prostředí chránit. To není tedy jenom záležitost podílů evropské filmové produkce, která se tolik zdůrazňuje, ať už v kladném, nebo záporném smyslu, a je to i tato věc.
Zemědělství tvoří zhruba polovinu rozpočtu EU, v minulém roce 43 mld. eur. Myslím si, že tato záležitost je hodně přetřásána díky tlaku zdola, ale problém není jenom v tom, zachovat dnešní produkční sílu zemědělství, ale také dosáhnout jejího posílení. Česká republika je dnes prostě hluboko pod potenciálem, kterým disponuje, a obložnost skotem na hektar - doufám, že pan ministr zemědělství mě poslouchá a případně opraví - není na úrovni let 1948 nebo 1945 nebo 1938 nebo 1918, ale roku 1836, vážení přátelé! 1836! Myslím si tedy, že to není stav, se kterým bychom mohli být spokojeni, a musíme udělat něco pro jeho změnu.
Krátce řečeno: Co požadujeme po vládě, je strategie této země do budoucna opřená o kvalitní analýzu dat, analýzu současného stavu, možností, rozporů, ale také slabin dnešní české ekonomiky a společnosti. Chceme odpovědně vypracovanou strategii, která by ukázala, jak posílit konkurenceschopnost našich podniků v evropském prostředí a také jak zajistit adaptační polštář pro naše občany. To jsou dva základní požadavky, které máme právo jako Poslanecká sněmovna před vládu klást. Nic víc, nic míň.
A myslím si, že pak bude prostor pro širší dohodu v rámci celého politického spektra, protože to nejhorší, co by nás mohlo potkat při integračním procesu, je to, abychom vstupovali do evropského koncertu jako roztříštěná a vnitřně nesoudržná země.
Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. O slovo se přihlásil předseda Poslanecké sněmovny pan Lubomír Zaorálek.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji. Vážená sněmovno, je těžké čelit demagogii. A já si vzpomínám, že jsem tady před časem právě pana poslance Zahradila vyzýval, aby naše debaty o Evropě byly příště věcnější a přesnější. A zdá se mi, že on ve svém vystoupení ale opakovaně používá toho, co údajně na straně vlády kritizuje.
Jeho vystoupení jsou pravidelně velmi emocionální, velmi vznosná, ale naprosto postrádají elementární přesnost. A mně připadá zvlášť nebezpečná ta demagogie, která zazněla nyní v jeho vystoupení a ve které se snažil vytvořit dojem, že to, co se dnes vytváří v Evropě, je jakýsi koncept dvourychlostní Evropy a že dnes máme možnost sledovat vytváření jakýchsi dvou nezávislých světů, kde každý si bude žít svým životem, a především ten náš bude v podstatně nedůstojnějším postavení.
A chtěl bych tuto vizi a představu odmítnout především proto, že nepřesnost je v tom, že je sice pravda, že se vytváří odlišný režim v zemích kandidátských i v zemích členských, ale chtěl bych připomenout proč. Důvod je v tom, že jsme jako kandidátské země na sebe vzali celou řadu přechodných období a ta vytvářejí opravdu specifický režim a specifické prostředí. Ale ona nám zároveň poskytují i určité specifické výhody, a to bych chtěl zdůraznit. Například v oblasti životního prostředí. To, že jsme si vytvořili onen zvláštní režim přechodného období, nám dává možnosti rozhodit například náklady na čističky odpadních vod do několika let. Dává nám možnost zacházet s penězi tak, jak si můžeme dovolit. Vezmu-li například oblast oceláren, to, že máme dnes zvláštní režim, nám dává možnost specifické státní pomoci do oceláren, abychom je udrželi v provozu a řekněme učinili je součástí evropského ocelářského trhu.
Ano, jsou to nerovné podmínky, ale my sami jsme usilovali o to, abychom si vytvořili odlišný režim po přechodné období, abychom vstup snáze zvládli a aby to bylo pro nás buď méně nákladné, nebo abychom získali víc času na přizpůsobení se podmínkám evropského trhu. Ale není to tak, že se tím vytváří nějaká dvojrychlostní Evropa. To je nepravda a mýtus, protože my budeme mít i v těchto obdobích stejná práva. Pokud jsme někde vytvořili jiné podmínky, jako například v případě volného pohybu, tak je to přechodné, a připomínám, že například se šesti státy budeme mít volný pohyb neomezený.
Jde tedy o to, abychom si uvědomovali, že pokud zde budou jiné režimy, tak to není proto, že nás chtěl někdo ponížit, že nás chtěl někdo trvale udržovat v postavení méně hodnotného člena EU, ale bylo to také proto, že my jsme sami stáli o to, po určitou dobu odlišný režim pro sebe vytvořit, neb je to pro nás výhodnější.
***