(10.00 hodin)
(pokračuje Zahradil)
Ale já si myslím, že taková debata v podstatě není ani příliš důstojná. Myslím si, že by bylo dobré se soustředit na několik obecných skutečností, nezpochybnitelných skutečností, které se současným stavem Evropské unie a naším vstupem do této organizace souvisejí.
Zde bych si dovolil spíše navázat na projev pana předsedy vlády, který zde tak trochu učinil přednášku z historie. Přednesl nám zde mnoho mýtů postavených na jednorozměrné federalistické představě evropské integrace. Svým způsobem se zařadil do onoho proudu, který máme možnost sledovat v posledních dnech jak v médiích, tak v určité části politologické a analytické sféry, tedy proudu, který velmi patetickými a vzletnými slovy hovoří o znovusjednocení Evropy, o jakémsi novém evropském úsvitu, o překonávání bariér atd.
Co se tedy vlastně stalo tím, že byla ukončena jedna fáze přístupového procesu a zahájena fáze finální? Myslím, že se staly dvě věci. Jednak se ukázalo, že sama Evropská unie nebyla dobře připravena na rozšíření. Když už tady padlo něco o tom, že každá instituce se udržuje těmi ideami, na kterých vznikla, pokud bych tuto myšlenku a toto rčení vzal doslova, musel bych říci, že ve světle posledních dnů a týdnů myšlenky, na kterých vznikla evropská integrace a Evropská unie, nevypadají nijak příliš vznešeně. Místo otevřenosti a velkorysosti vůči budoucím členům, nynějším kandidátským zemím, jsme se setkali s poměrně značnou úzkoprsostí. Někteří politici z kandidátských zemí se neostýchali hovořit o lakomé Evropské unii. Setkali jsme se s celým konglomerátem vzájemně se střetávajících zájmů, ačkoliv jsme byli mnohokrát ujišťováni o tom, že v Evropské unii žádné zájmy nejsou, že jediné zájmy, které Evropská unie má, jsou zájmy evropské, které jsou samozřejmě z podstaty věci vznešenější než zájmy jednotlivých národních států. Byli jsme svědky toho, že závěr celého přístupového procesu, který se mohl stát historickým momentem, se proměnil v nedůstojné hokynářské handrkování o poměrně malé a bezvýznamné částky.
Ukazuje se - a už jsem to řekl minule - že k rozšíření přistoupila Evropská unie až v momentě, kdy ho nebylo možné dále odkládat. Přistoupila k němu jenom za podmínek, které si sama stanovila, které jsou pro nové členy výrazně horší, než tomu bylo v jakékoli minulé vlně rozšíření.
Druhá věc, která je zřetelná, je, že ani česká vláda nebyla dobře připravena na toto vyjednávání a že ani toho omezeného vyjednávacího prostoru, který Evropská unie vůbec byla ochotna poskytnout, česká vláda nedokázala využít. Chyběly zde zcela zřetelně analýzy finančního rámce do roku 2006, chyběla představa o tom, kolik peněz a na co Evropská unie může poskytnout. Domnívám se, že pokud by zde tyto analýzy byly, pak by ještě před dvěma nebo třemi lety nebyla mohla vláda připustit, aby naše veřejnost byla krmena různými zkazkami o tom, jak sem přitečou tři až čtyři procenta hrubého domácího produktu v penězích ze strukturálních fondů, když se dnes ukazuje, že to bude v reálných penězích možná v nejlepším případě jedna desetiny této částky.
Dámy a pánové, myslím, že se ukazuje jedna věc - že po tzv. rozšíření Evropské unie tady k žádnému stoprocentnímu odstranění bariér nedochází, že tady existuje a bude existovat Evropa minimálně dvou rychlostí, s občany dvou kategorií, s dvěma zemědělstvími působícími ve dvou nesrovnatelných podmínkách, s dvěma režimy poskytování služeb. Domnívám se, že je zapotřebí, aby se o těchto věcech začalo hovořit otevřeně. V tomto ohledu bohužel jak projev předsedy vlády, tak projev ministra zahraničí nesplnil má očekávání, resp. mohl bych říci, že naplnil má očekávání nejhorší. Jestli tímto způsobem bude probíhat komunikace s občany, jestli tímto způsobem bude probíhat zastírání skutečností, jestli tímto způsobem, jak už jsem řekl minule, bude skutečnost lakována narůžovo, pak si vláda koleduje o veliký, ale opravdu veliký průšvih v červnovém referendu o vstupu do Evropské unie.
Dámy a pánové, není co slavit. Domnívám se, že to, co bylo sjednáno, je neuspokojivé. Proto v podrobné debatě předložím velmi podobný návrh usnesení, který byl předložen minule a jehož znění předem avizuji. Bude to návrh tohoto znění: Poslanecká sněmovna konstatuje, že konečné výsledky jednání mezi vládou České republiky a orgány Evropské unie o podmínkách vstupu České republiky do Evropské unie jsou neuspokojivé a že tyto podmínky neodpovídají postavení České republiky mezi ostatními kandidátskými zeměmi.
Děkuji vám za pozornost. (Potlesk z pravé části sálu.)
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: O slovo se přihlásil ministr zemědělství Jaroslav Palas. Prosím, pane ministře, máte slovo. Připraví se pan poslanec Miloslav Ransdorf.
Ministr zemědělství ČR Jaroslav Palas: Vážená paní místopředsedkyně, vážená vládo, dámy a pánové, euroskeptici volají na poplach: bruselští byrokrati nás v Kodani okradli! Aspoň takto jsem to pochopil a vyrozuměl z arogantního postoje a komentáře pana poslance Zahradila. Ale my si musíme uvědomit, že význam prostředků, které poplynou a plynou z Evropské unie, nespočívá jen v jejich výši, ale také v jejich užití.
Chtěl bych připomenout programy, které již existují a z kterých již čerpá Česká republika, jako je program Socrates, který využívá ministerstvo školství, program SAPARD, který využívá náš resort zemědělství, nebo také Fond solidarity, ze kterého jsme nedávno dostali téměř 4 miliardy korun za stejných a rovných podmínek jako státy Evropské unie. Velmi tyto prostředky pomohou v budování infrastruktury poničené povodněmi.
Já jsem zaznamenal v minulých diskusích také to, že jsme schopni a ochotni přepočítávat také prostředky, které nám přidělil Brusel na hlavu, na občana. Je to úplně stejný nesmysl, jako bychom přepočítávali prostředky, které poskytujeme do zemědělství, na jednoho zemědělce. Kdybych já počítal 17,5 miliardy, které dáváme do agrárního systému, propočítal a podělil 150 tisíci zemědělci, měli by mě zemědělci za blázna.
Chci říci, že za eventuálně nižší částkou přece stojí různé podmínky. Tak jak naše zemědělství má jiné podmínky oproti Polsku a Maďarsku, které kalkuluje s jinými klimatickými a půdními podmínkami, tak náš stát má jiné podmínky než Slovensko, Maďarsko a Slovinsko. My nemusíme zavírat jaderné elektrárny, nemusíme strážit hranici - a to stojí nějaké peníze. Měli bychom debatu vést korektně.
Chtěl bych říci, že částky jsou vyjednané na dobu tří let. Potom bychom měli sedět u rozpočtu s právoplatným hlasem. Jsem přesvědčen, že si své v korektní diskusi vydobudeme. My Češi se raději zabýváme tím, co nemáme. Ale pojďme se raději zabývat tím, co máme. Myslím, že Evropská unie pro nás znamená výzvu. Nečekejme, že ji někdo za nás naplní něčí prací. Výzvu musíme naplnit my naší prací.
Při této příležitosti bych chtěl - a budu se chvíli zabývat resortem zemědělství - ocenit práci našich vyjednavačů. Jen pro vaši informaci - nám se podařilo zvýšit kvótu u mléka o 177 tisíc tun. Tím nám vzniká rezerva 11 %, kterou v této chvíli nenaplňujeme. Dává nám to určitou možnost rozvoje. Jedenáctiprocentní rezerva proti stávající produkci. U krav bez tržní produkce mléka, ze kterých se stalo určité politikum, jsme navýšili původní návrh o 9,4 milionu eur, u ovcí se zvýšila kvóta o 45 %, u lnu o 55 %.
Víte, tyto debaty, které zde vedeme, samozřejmě vnímám. Musím je registrovat, ale pro mě jako ministra zemědělství je velmi cenné to, když se mnou včera mluvil šéf Svazu výrobců bramborového škrobu, který ocenil to, co jsme vyjednali.
***