(17.00 hodin)
Místopředseda PSP Jan Kasal: Dámy a pánové, je 17 hodin, takže začneme s další částí interpelací. Zdá se, že je nastaven špatný čas (na displeji v sále je 16.00), ale s tím já nic nenadělám, to se zlepší.
Dobrý den, paní ministryně. Vítám kromě paní ministryně Buzkové a pana ministra Tvrdíka všechny, kteří se chtějí zúčastnit této části 8. schůze.
Budeme pokračovat v interpelacích na ministry vlády České republiky. Jako první vystoupí pan poslanec Tomáš Kladívko, připraví se pan poslanec Hynek Fajmon. Chci říci, že se vzdal své interpelace pan poslanec Pavel Kováčik, protože interpeloval pana ministra Škromacha, který je řádně omluven, a pan Kováčik s panem ministrem zřejmě povedou diskusi 17. 12., tedy v úterý. Tato interpelace vypadá.
Slovo má pan poslanec Kladívko.
Poslanec Tomáš Kladívko: Děkuji, pane místopředsedo. Vážený pane ministře, vážená paní ministryně, kolegyně a kolegové jenom z klubu ODS, mám tu čest napotřetí -
Místopředseda PSP Jan Kasal: Pane poslanče zřejmě se to stává folklórem. Zastavím čas a dám vám slovo ještě jednou. Je to hezké, ale je nás tady přece jenom trošku víc. Navíc paní Buzková a pan Tvrdík jsou poslanci, takže si myslím, že pokud chcete oslovovat jednotlivé členy Poslanecké sněmovny, že by váš výčet měl být širší než jen poslanců ODS.
Poslanec Tomáš Kladívko: Omlouvám se za přehlédnutí.
Vážený pane ministře, dovolím si vám položit několik otázek ve věci ochrany vzdušného prostoru České republiky nadzvukovými letouny Slovenské republiky.
Následně po usnesení vlády České republiky, která rozhodla o zrušení kontraktu na dodávku 24 stíhaček Gripen pro českou armádu, se na veřejnosti objevily informace o budoucí představě vlády o zajištění ochrany vzdušného prostoru. Zhruba v polovině listopadu tohoto roku jste vy osobně v médiích naznačil, že nyní přichází v úvahu nákup 12 až 14 použitých nadzvukových letounů pro potřeby naší armády. Od koho by je naše armáda měla získat, jste však neuvedl. Následně jste byl vládou pověřen, abyste zhruba do poloviny prosince předložil plán dalšího postupu při zajištění ochrany vzdušného prostoru naší republiky. Za další týden se objevily v médiích vaše informace hovořící o možné spolupráci při ochraně vzdušného prostoru České republiky se Slovenskem. V některých komentářích slovenského tisku se však objevila rozporuplné reakce, která byla vaším stanoviskem docela zaskočena, a objevila se i informace typu - český ministr obrany někdy rychleji mluví než myslí. Teprve následně v rámci summitu NATO konaného v Praze se objevily další informace, ve kterých byla naznačena první jednání se slovenskou stranou jak na úrovni předsedy vlády, tak na úrovni ministrů obou zemí.
Rád bych znal odpovědi na následující otázky. Jaký je současný stav jednání se slovenskou stranou ve věci zabezpečení vzdušného prostoru České republiky? Jaký je další postup ve věci ochrany vzdušného prostoru, který navrhnete vládě, tak jak zazněla informace, že máte do 15. prosince tento postup vládě předložit?
Děkuji vám za odpověď.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Kladívkovi. Hovořit bude ministr obrany Jaroslav Tvrdík.
Ministr obrany ČR Jaroslav Tvrdík Vážený pane předsedající, vážení poslanci všech parlamentních demokratických stran, vážení kolegové, v odpovědi na interpelaci pana poslance Kladívka je vlastně znovu otevřen další díl seriálu, který svou délkou začíná předhánět i mýdlové opery a telenovely typu Dallas. Bohužel v případě seriálu pod názvem zabezpečení vzdušného prostoru České republiky jsme o to dále v červené knihovně, o co jsme blíže realitě světa, ať již dnešního, tak i toho, který nás čeká v roce 2005.
Nechci nosit dříví do lesa konstatováním, že čas dějin tiká zcela neúprosně a okamžik, kdy v roce 2005 vyřadíme naše poslední nadzvukové letouny MiG 21, se blíží rychleji, než je tato slovutná sněmovna ochotna připustit. Naštěstí se blíží i jiná data. Mezi nimi rovněž bylo datum, ke kterému bylo nakročeno právě před 21 dny v Praze. 21. listopadu 2002 bylo ke vstupu do aliance totiž pozváno kromě jiných i Slovensko. Tím se odblokovala základní a zásadní překážka k uskutečnění projektu, jehož kontury jsem nechal svým odborníkům připravit již více než před třičtvrtě rokem. V době hektického zvažování, jak dál v jednáních o nadzvukovém letounu, jsme si opakovaně a bez přestání kladli otázky, jak dál s celým systémem zabezpečení vzdušného prostoru. Ti z vás, kteří celý tento proces sledovali, si jistě všimli, že jsme se snažili analyzovat všechny možné varianty, včetně spolupráce na bilaterální úrovni.
Jeden ze způsobů a cest takovéto spolupráce jsme si v praxi vyzkoušeli právě při summitu Severoatlantické aliance. Zkušenost to byla nezaplatitelná a budeme z ní žít a využívat ji ještě hodně dlouhou dobu. Další možnost se nám summitem přímo otevřela. Slovensko bylo pozváno ke vstupu do aliance, a tím se zcela logicky naskytla další možnost zefektivnit celou oblast naší protivzdušné obrany. Ten posun nás, jak už jsem řekl, nezastihl nepřipravené. Projekt Společné nebe, jehož kontury jsme představili našim slovenským kolegům jak přímo na summitu, tak i při mojí návštěvě na Slovensku, má zcela jistě tento potenciál. O jeho jednotlivých modulech již začali jednat naši experti.
Pro předčasné a rychlé kritiky chci předeslat, že se nám nejedná ani o spojení hluchého slepým, ani o získání stejného typu nadzvukového stíhacího letounu. Strategický cíl je jediný: zvýšení efektivity systému zabezpečení vzdušného prostoru České republiky cestou oboustranně výhodné spolupráce.
Bez toho, že bych chtěl zacházet do detailů, vám chci představit celý projekt alespoň v základních obrysech, jak byl na pracovní úrovni odsouhlasen.
Návrh představuje čtyři moduly. Je to základní modul, který předpokládá stupeň spolupráce, který po vstupu Slovenské republiky do aliance bude reálně fungovat na bázi společné účasti v aliančním systému NATINADS, ale přitom je rozšířený o možnost přeshraničního působení vzdušných sil jak ve vojenském, tak nevojenském ohrožení. Střední modul předpokládá dosažení vzájemné zastupitelnosti při řešení úkolu ochrany ve vzdušném prostoru ve společném prostoru odpovědnosti.
Pokročilý modul předpokládá vytvoření společné jednotky pro operační nasazení v leteckých operacích podle článku 5 Washingtonské smlouvy i mimo ně v souladu s definovanou úrovní vojensko-politických ambicí obou zemí. Velmi pokročilý modul předpokládá zapojení i pozemních sil do protivzdušné obrany. Budete se mnou jistě souhlasit, že k naplnění kteréhokoliv z těchto modulů je nutné splnit řadu podmínek a předpokladů jak v oblasti legislativy a práva, tak v oblasti operační a technické. Stručně řečeno. Musíme se postupně stávat více a více interoperabilními proto, abychom se mohli stávat efektivními.
Nechceme si dávat na druhé straně přehnané cíle a závazky ani věcné, ani časové. Přesto chceme a budeme postupovat rychle. Ještě v tomto měsíci se sejdou naši a slovenští právníci, aby posoudili legislativní rámec provedení základního modulu. Současně se sejdou odborníci generálních štábů a velitelství vzdušných sil k tomu, aby projednali operační a technickou část základního modulu a vyměnili si svoje představy o možné spolupráci v budoucím definovaném společném prostoru odpovědnosti vycházejícím ze středního modulu. V návaznosti na postup prací budou přitom dále probíhat analýzy hledání možností pokročilého modelu s horizontem jeho realizace po roce 2006.
Jako další přidanou hodnotu k vlastnímu projektu avizujeme rovněž možnost vzájemně výhodné spolupráce například při odstraňování následků přírodních katastrof, nám nechvalně známých povodní, nebo spolupráce leteckých pátracích a záchranných služeb a třeba i ve spolupráci ve strategické dopravě. Jak již jsem řekl, pole možností se otevírá. De iure se otevře dokonáním opravdového vstupu Slovenska do aliance. Je nabíledni, že se pokusíme takovéto naše strategické cíle aplikovat i při jednáních s dalšími sousedními aliančními zeměmi.
K vašim konkrétním otázkám v závěru. Otázku vzájemné spolupráce se Slovenskou republikou jsme projednali s ministrem obrany Jozefem Stankem v minulém funkčním období několikrát. Projekt Společné nebe byl panu ministrovi i předán a jeho další realizaci bránily pouze dvě skutečnosti: nevyjasněná politická situace na Slovensku s blížícími se parlamentními volbami a z toho logicky vyplývající nejasnosti kolem pozvání Slovenské republiky do Severoatlantické aliance.
***