(11.20 hodin)
(pokračuje Kužvart)
Každopádně je zde před námi úkol, který si za prvé nutně vyžadoval ono přechodné období až do roku 2010. A je evidentní, že bude muset být mnohem větší finanční spoluúčast těch, kteří tímto způsobem těmito infrastrukturními stavbami budou vybavováni - obcí i obyvatel - protože prostě ten deficit desítek miliard korun tady je, i když jsme sebevíc optimističtí v tom, kolik nám přinesou fondy Evropské unie.
Na druhou stranu to, co tady zaznělo, ať už ve zprávě předkladatele, či ve zprávě zastupujícího zpravodaje, jsou záležitosti, které jsou trvalým problémem, po tom, co se podařilo v České republice velmi razantně zlepšit všechny složky životního prostředí. A jsme na srovnatelné úrovni se zeměmi Evropské unie.
Problém, který je tady jako číslo 1, je problém nakládání s odpady. A chtěl bych upozornit na to, že program odpadového hospodářství, který je v současné době ukončen a bude projednáván na příslušných úrovních, bohužel podle mého soudu není tím, co jsme si představovali. Není tím, o čem jsme si mysleli, že po přijetí moderní legislativy, to znamená zákona o odpadech číslo 185/2001 Sb., tady bude převládat. To znamená důraz na recyklaci, separaci, na prevenci vzniku odpadů. Myslím si, že přestože se tady v této zemi bude spalovat tuzemský odpad, není to ta správná cesta. To je až to poslední před ukládáním odpadů.
Na druhou stranu to, co ve zprávách mých předřečníků nezaznělo, je podle mého soudu ještě zásadnější a souvisí to s prioritami, s politickým rozhodováním, totiž s tím, že není zde zase ani koruna ze státního rozpočtu na podporu obnovitelných zdrojů energií. To, že zde tuto funkci státního rozpočtu supluje mimorozpočtový zdroj - Státní fond životního prostředí - je možná na první pohled přijatelné, na druhou stranu to ale vede k obrovské škodě nejen na životním prostředí, ale i na rozvoji pracovních míst.
A možná na závěr bych ještě zmínil, že i ve věcech, které možná z těch grafů a diagramů nejsou tak zřejmé, totiž v oblasti, která se nás všech velmi dotýká, totiž v oblasti péče o krajinu v oblasti protipovodňových opatření, je uspokojen požadavek resortu životního prostředí pouze zhruba z jedné šestiny. A chtěl bych zdůraznit, že toto je také doklad politické priority, jestliže na program, který má charakter preventivní, jehož realizace je spojena s podporou zaměstnanosti, často v regionech, kde ta nezaměstnanost je velmi palčivým problémem, jestliže na tyto programy, na tyto projekty, dáváme pouze zlomek toho, co bylo kvalifikovaně vyargumentováno. Není to dobrá zpráva.
Takže možná na závěr, vážená paní předsedající, dovolte mi, abych vaším prostřednictvím sdělil kolegovi Hrnčířovi: možná, že to předpovídané velmi mírné zlepšování stavu životního prostředí vychází z těchto skutečností, z tohoto nastavení politické vůle, jak skutečně životní prostředí v této zemi chránit.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Táži se, zda se někdo další hlásí do obecné rozpravy. Pan poslanec Mencl. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Václav Mencl: Děkuji za slovo. Paní předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych chtěl ocenit řekl bych již tradičně vysokou úroveň této zprávy, nicméně bych měl dotaz na pana ministra.
V této zprávě je uvedena celá řada problémů - buď ve formě slabých stránek životního prostředí, nebo dokonce rizik pro naše životní prostředí. A já bych se obecně chtěl zeptat, jak se promítly tyto údaje do rozpočtu, který budeme projednávat nebo projednáváme, a vůbec do práce Ministerstva životního prostředí a jeho organizací. A specificky, neboť město Brno a jižní Morava jsou velmi postiženy eutrofizací vodních nádrží, bych se chtěl zeptat, jak bude řešen tento problém.
Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Táži se, zda se někdo další hlásí do obecné rozpravy. Není tomu tak. Všeobecnou rozpravu tedy končím.
Přistoupíme k rozpravě podrobné. Nikoho nemám písemně přihlášeného. Táži se pana zpravodaje, zda chce vystoupit a ještě jednou zopakovat… Není třeba. Končím podrobnou rozpravu.
Ptám se pana ministra, zda chce vystoupit se svým závěrečným slovem. A pak se také budu ptát pana zpravodaje, zda bude chtít vystoupit se svým závěrečným slovem.
Ministr životního prostředí ČR Libor Ambrozek: Ano, samozřejmě, musím vystoupit se svým závěrečným slovem, protože kolegové měli dotazy, i když se kolega Kužvart, za jehož "panování" je stav životního prostředí hodnocen, za loňský rok, některé věci snažil odpovědět.
Co se týče problematiky čištění odpadních vod, potřeba byla v roce 2000 vyčíslena do úrovně 100 miliard korun. Já si nejsem jist, zda ta částka bude tak vysoká, ale nepochybně se v tom rozmezí 80 až 100 miliard bude pohybovat. Znamená to - to vyjednané období - investovat do oblasti čištění odpadních vod 8 až 10 miliard korun ročně. V současné době Česká republika do této oblasti investuje zhruba 2 miliardy korun ročně ze Státního fondu životního prostředí, 1 až 2 miliardy korun z Ministerstva zemědělství a z půjčky Evropské investiční banky. Další asi 1,5 miliarda je z fondu ISPA. A samozřejmě, že ve výši zhruba 20 až 30 procent, takže - dejme tomu - zase v úrovni 1,5 až 2 miliardy korun se na tom podílejí rozpočty komunální. Takže tímto součtem se někam na dolní úroveň té potřebné investice dostáváme.
A ještě je potřeba zmínit, že jsou možné určité zdroje z programu SAPARD a že po vstupu České republiky do Evropské unie budeme moci čerpat fondy kohezní a strukturální. Ty kohezní fondy by měly být na úrovni až třikrát vyšší, než je současný program ISPA, to znamená, že bychom měli být schopni získat do ochrany životního prostředí, kde to co nejvíc půjde, určitě na čištění odpadních vod částku v hodnotě 4 až 5 miliard korun. To znamená, že rozumným postupem bychom měli být schopni to přechodné období splnit.
V současné době je připraven do vlády materiál, spolu s resortem zemědělství, kde je stanovený akční plán výstavby těchto čistíren a kanalizací, to znamená, že je hotový přehled všech lokalit, které je potřeba odkanalizovat. Je také stanoven harmonogram výstavby - co bude dokončeno ještě v roce 2002, co do období roku 2006 a co do období roku 2010. A z těchto priorit by potom také mělo vycházet i přidělování dotačních prostředků z těch všech titulů.
Zapomněl jsem ještě zmínit program drobných vodohospodářských akcí, který spravuje resort životního prostředí, který je určen na investice do malých čistíren odpadních vod a kanalizací v malých obcích a který zahrnuje ročně kolem 300 až 400 milionů korun.
To jsou tedy prostředky, které jdou do čištění odpadních vod. Tolik tedy k dotazu kolegy Hrnčíře.
K dotazu kolegy Mencla. Samozřejmě, že na ty zprávy o stavu životního prostředí reaguje státní politika životního prostředí. Její poslední verze je z roku 2001, kdy byla schválena vládou. V současné době se připravuje její aktualizace. Ministerstvo životního prostředí požádalo o posun předložení této aktualizace do roku příštího, do doby, až budou uzavřena všechna jednání s Evropskou unií a až budeme moci dostatečně vyhodnotit ty další nutnosti.
Samozřejmě, že v návaznosti na ty slabé stránky je připravována také legislativa, v návaznosti na slabé stránky jsou směřovány dotační tituly. Zvláště u těch krajinotvorných programů a programů revitalizace říčních systémů dochází každý rok k aktualizaci směrnice, tak aby reagovala na tu aktuální potřebu.
Stejně tak dochází každý rok k aktualizaci směrnice na podporu obnovitelných zdrojů energie, které tady byly také kolegou Kužvartem zmíněny. Samozřejmě, že do každého resortu - a životní prostředí nevyjímaje - lze umístit více finančních prostředků. A resort je schopen je na dotacích utratit. Já jsem přesvědčen, že problematika řešení především podpory obnovitelných zdrojů by ale neměla být orientována jenom cestou dotační. A právě proto je v programovém prohlášení vlády uvedena otázka zákona o podpoře obnovitelných zdrojů energií, protože podpora formou buď stanovení minimální výkupní ceny, nebo určitých kvót může přinést do této oblasti i soukromý kapitál při větší jistotě investic a nebude nutné tolik peněz přerozdělovat přes státní rozpočet. To znamená, že i toto je v řešení.
***