(15.30 hodin)
(pokračuje Součková)
Na Ministerstvu zdravotnictví probíhá současně diskuse na tvorbu lékové koncepce. Domnívám se, že v průběhu zhruba půl roku, i na základě diskuse s ostatními účastníky, to znamená s pojišťovnami a odbornými společnostmi, bude předložen tzv. standard na léčbu onkologicky nemocných, protože právě cytostatika nás velmi zatěžují ve smyslu výdajů, a my musíme mít jasnou odpověď na to, která diagnóza si vyžaduje radioterapii, a není možné využívat cytostatikum, která si vyžaduje kombinaci, nebo která si vyžaduje pouze cytostatickou, eventuálně ještě využívat jiné formy zdravotní péče. Tyto standardy budou potom nepodkročitelné a povedou k efektivitě výdajů v daném systému.
Také otázka kontrol je právě tou otázkou, která - a budu zde potom hovořit o konkrétních číslech - byla od roku 1992 podhodnocena, protože jestliže mám statistiku, ve které se hovoří velmi významně, kolik bylo vlastně učiněno kontrol od roku 1992 až do roku 2000, pak musím hovořit, že tyto kontroly byly velmi sporé, jednalo se jednak o kontroly ve smyslu státních organizací, příspěvkových, ale i jiných, a musím říci, že trestních oznámení bylo dáno velmi málo, celkově bych řekla jenom řádově do deseti, otázek kontrol, které byly pozitivní, tak celkem bylo provedeno 83. Jsou to čísla velmi malá na počet zařízení, která v republice máme, a já se domnívám, že pokud se hospodaří opravdu s financemi, které jdou do tohoto systému, je zapotřebí mít na různých stupních dostatečné kontrolní mechanismy, aby byly vynakládány tyto finance, vložené do systému, účelně. Myslím si, že metodické pokyny pro výkon předběžných a průběžných finančních kontrol v oblasti financování programu reprodukce majetku s účastí státního rozpočtu nebo i otázky projektových realizovaných resortů jsou zapotřebí, a Ministerstvo zdravotnictví již vypracovalo metodiku pro kontrolu přímo řízených organizací a rozhodně se nezříká odpovědnosti, že bude vytvářet kontrolní mechanismy tam, kde bude mít ještě investiční akce a kde poskytlo i v minulosti některé systémy dotačního charakteru.
Musíme se ovšem zamyslet také nad otázkou, zda máme dostatečnou legislativu, a já si myslím, že zákon č. 20/66, opakovaně novelizovaný, je zapotřebí, aby došlo k další zákonné úpravě, a to znamená jednak zákona o zdravotnickém zařízení, o zdravotní péči a jiných souvisejících zákonů, nejen charakteru zákona o všeobecném zdravotním pojištění, o Všeobecné zdravotní pojišťovně a různých vyhlášek, ale jsou to také zákony, z nichž jeden jsem zde již přednesla, a byl to zákon o způsobilosti k výkonu povolání lékařů. Je připraven i zákon pro nelékařská povolání. Já si myslím, že nejenže se jedná o zákony harmonizační ke vstupu do Evropské unie, ale že je zapotřebí také otevřeně si říci, že těmito zákony budeme řešit otázku nedostatku některých profesí, kterých se nám nedostává ve zdravotním systému, ať již hovoříme o první linii, nebo o lékařích v některých oborech, a tady musím hovořit o oborech, které opravdu je velmi těžké obsadit v současné době, jako je třeba patologie, ARO nebo pracovní lékařství, a pomalu se nám budou dostávat i další obory na přetřes dne, jako budou radioterapeuti apod.
Vše souvisí se vším, to znamená i otázka platů ve zdravotnictví. Víte dobře, že zdravotnictví dlouhou dobu bylo opomíjeno a prestiž tohoto povolání se dostala trošku do jiné roviny. I když občany této země je vnímána jako nejprestižnější, finanční ocenění práce lékařů a ostatních pracovníků ve zdravotnictví dlouhou dobu pokulhávalo. Byla dvě skoková navýšení v uplynulých letech, a já musím říci, že v prvním pololetí roku 2002 byla dosažena průměrná mzda v hrubé výši 16 171 Kč, a z toho u lékařů 31 692, kde došlo k nárůstu zhruba o 13,6 % a u středních zdravotnických pracovníků o nárůst o 12,3 %.
Nesmírně si vážím práce lékařů, práce sester a ostatních pracovníků ve zdravotnictví, velice ráda bych přijala usnesení takové, které by jim umožňovalo daleko vyšší nařízení, ale musíme vycházet z reálných čísel, která jsou, z reálné situace, kterou mnohé nemocnice mají, a já si nedovolím, abych nemocnice ještě více nějakými opatřeními direktivního charakteru zadlužovala. Domnívám se, že je zapotřebí k této otázce přistupovat velmi citlivě, a musím říci, že 7% navýšení tarifů, které je plánováno na příští rok, bude tak akorát únosné pro to, aby nemocnice byly schopny tuto otázku vyřešit bez jakýchkoliv problémů, právě za cenu toho, že musíme dokázat navýšit vstupy do zdravotního systému tím, jak jsem řekla, vyšším odvodem za státem hrazené pojištění úsporami na výdajích, které se objevují ve smyslu provozních fondů, a dále potom i ve smyslu zvýšení minimální mzdy. Tyto všechny věci povedou potom k tomu, že plynule budou moci nemocnice jak navýšit mzdy svým pracovníkům, tak i vytvořit systém na úhradu závazků, které mají z minulých období.
Jednou z věcí je také otázka úhrady poskytované zdravotní péče, a já musím říci, že nedošlo k dohodě u lůžkového zařízení. Proto Ministerstvo zdravotnictví vstoupilo do dané fáze a vyhláškou bude na příští období, první pololetí roku 2003, upravovat tuto úhradu ve smyslu i restrikce, dá se říci, dolního procenta. Nemocnice budou povinny - tak aby byly efektivní a výkonné - dosáhnout 98 % výkonnosti za obvyklé referenční období, ale nebudou omezovány ve smyslu horních sazeb. To znamená ty, které budou mít uzavřenu smlouvu do tří měsíců od 1. ledna, budou mít navýšeny tzv. paušální sazby a budou placeny ve výši 108 % zálohově, ty, které nebudou mít uzavřenu, tak jenom 104 %, dosáhnou-li 98 %, nebudou vracet, dosáhnou-li více, do 110 % dostanou plnou úhradu, od 110 do 115 75 % a nad 115 40 %. Myslím si, že je to opatření, které velmi významně posílí příjmy daných nemocnic, a kraje nemusí mít obavu z toho, že by při správném managementu v nemocnicích, které jsou zadluženy, nedošlo k ozdravění a oddlužení daných nemocnic.
Chtěla bych zde ještě jednou apelovat na tu otázku - najdeme společnou vůli k tomu, abychom systém zdravotnictví, systém služeb řešili společně, udělali co nejdříve patřičné legislativní kroky, tak aby systém mohl být funkční? A já se nebojím říci, že odpovědnost, která bude na krajích, bude velmi velká, budou blíže daným zařízením, budou mít lepší kontrolní mechanismy, ale také budou mít právo na to, aby učinily výběrová řízení tam, kde jsou nemocnice v některých problémech, a zvážily, zda management dané nemocnice je na správném místě.
Na závěr bych ještě pohovořila o otázce AVELu. Víte dobře, že velkodistribuční firmy zastavily dodávku léčiv do některých nemocnic. Přistoupili jsme k tomu operativně, do nemocnic, kde je zastavena dodávka, nehrozí žádné nemocnici, že by nemocnice nebyly zásobovány léky; ty, které potřebují v akutní formě, uhrazují přímo, tam, kde by hrozily nějaké problémy, vypomohou solidárně jiné nemocnice, které se k tomu aktivně přihlásily i na základě schůze s námi, když jsme je vyzvali, a navíc ještě byly i na okresní úřady v místech, kde nemocnice nemají dodávky plynulého charakteru, vyčleněny finanční částky, které by sloužily pouze na úhradu tzv. akutní péče, kdyby daná nemocnice neměla možnost ze svých zdrojů ji finančně uhradit.
Ještě jednou bych zde chtěla říci, abychom nepřistupovali k plošnému oddlužení zadlužených nemocnic. Nebylo by to výchovné a varovala bych před opakováním kroku, který byl v roce 1997, který nepřinesl nic jiného, než že opět uvrhl tím, že nemocnice se spoléhaly na takzvanou ruku státu, která je mocná a vše oddluží, pokud se zvednou hlasy a nebudou nějakým způsobem aktivně přistupovat samy ke svým problémům a řešit je a budou čekat, až někdo za ně přijde a vyřeší je, tak abychom opravdu netrestali ty, kteří jsou poctiví a dokáží pracovat s vyrovnaným rozpočtem, ne-li přebytkovým.
***