(15.10 hodin)
(pokračuje Součková)
Nemůžeme řešit odděleně stránku příjmovou a stránku výdajovou. Ideální je, pokud jsou v rovnováze. Musíme přistoupit tedy k jedné věci, a to znamená říci zde zcela jasně, jaké jsou skutečné výdaje jdoucí do zdravotnictví.
Porovnám-li léta 1998, 1999, 2001, 2002 a 2003, tak musím říci, že neustále finanční částky, které jdou do zdravotnictví, se postupně zvyšují. Nedochází ke stagnaci, naopak v roce 1998 to bylo celkově 130 mld. korun a pro rok 2003 můžeme hovořit o 176 miliardách. Z toho potom můžeme hovořit, kolik vlastně je tam podíl celkově na daných výdajích v otázce poměru k HDP, čili v roce 1998 to bylo 7,1, v roce 2002 a 2003 je to 7,4.
Potom budeme-li hovořit o tom, jaké jsou platby v hotovosti občanů, pak musím hovořit v otázkách. V roce 1998 to bylo 10,6 mld., v roce 2002 13,9 mld. a v roce 2003 si představujeme zhruba 14 mld., čili opět zvolný nárůst. Budeme-li hovořit o dalších záležitostech, které se dostávají do systému zdravotnictví, pak musíme zcela jasně říci, že to jsou ještě finance, které získáváme z Evropské unie, kdy Evropská unie České republice přispívá v oblasti do zdravotnictví zhruba 10 mil. eur v rámci projektu Phare, které jsou zaměřeny na přenos znalostí a zkušeností nezbytných pro efektivní členství a na snadnější přizpůsobení normám Evropské unie.
Jako příklad bych mohla uvést například ochranu proti ionizujícímu záření. Dále potom jsou to různé projekty, které se týkají zřízení národního referenčního centra ve smyslu DRG. Dále jsou to potom restrukturalizace hygienické sítě a v neposlední řadě také uznávání kvalifikací pro lékařské povolání a také potom ještě různé projekty, jako například projekt MATRA, předvstupní program nizozemské vlády, který má připravit právě reformu veřejné správy v oblasti zdravotnictví pro přípravu vstupu do České republiky. Předpokládáme, že ještě budeme využívat zdroje Evropské unie k tomu, abychom mohli patřičným způsobem těchto prostředků využít na vytváření sítě akreditačních a certifikačně uznávaných kvalit zdravotnických zařízení v naší republice.
Podíváme-li se ovšem dále, pak musíme hovořit také ještě k otázce, zda budeme mít snahu nějakým způsobem síť zdravotnických zařízení, která v současné době představuje celkem 203 nemocničních zařízení ve všech krajích České republiky, optimalizovat tak, jak již v roce 1997 byl určen zákon č. 48 o veřejném zdravotním pojištění, kde se hovořilo o institutu výběrových řízení v návaznosti na lůžková zařízení do sítě smluvních zařízení. Tato otázka byla odstartována v tomto roce a musím říci, že právě vzhledem k rychlé výměně ministrů na Ministerstvu zdravotnictví se podíleli na aspektech vydaných stanovisek a posouzení bývalí exministři Stráský, Roithová a David, a pak již po roce 1999 byla tato řízení ukončena.
Musím zde zcela říci, že výběrová řízení měla naplnit nejenom ustanovení zákona, ale především měla dosáhnout mnoha cílů. Jedním z cílů bylo odstranění neodůvodnitelných rozdílů mezi okresy v počtu lůžek připadajících na sto tisíc obyvatel jak v základních, tak v devíti dalších medicínských oborech při zachování dostupnosti lůžkové zdravotní péče a její kvality. Dále tam mělo dojít ke zlepšení výkonnosti a efektivity zdravotnických provozů a pracovišť. Dále mělo dojít ke zvýšení hospodárnosti při poskytování zdravotní péče, mělo dojít ke zlepšení komplexnosti, provázanosti a úrovně poskytované zdravotní péče tím, že každá nemocnice a její odborné oddělení budou používat k léčení co nejkompletnější diagnostické a léčebné metody odpovídající současným odborným a technickým možnostem. Mělo se dosáhnout transformace lůžkového fondu ve smyslu snížení počtu akutních lůžek ve prospěch lůžek následné péče, která nám dosud chybějí.
A já zde musím zcela jasně říci, že v současné době má naše republika 66 tisíc akutních lůžek, přitom potřeba je zhruba 64 tisíc, dva tisíce akutních lůžek je nutno redukovat nebo transformovat. A musím říci, že i 20 tisíc lůžek musíme být schopni a ochotni přetransformovat do formy následné péče. A dále bych zde chtěla zmínit, že nám chybějí ještě následná lůžka ve formě paliativních a hospicových. O těchto lůžcích vůbec prakticky nebyla až dosud nějaká diskuse a já musím říci, že ještě otevřeně by bylo dobré přiznat si, a to musím do vlastních řad, řad lékařů a provozů nemocnic, statut zdravotně sociálního lůžka, který je v současné době v nemocnicích, ale oficiálně se nevykazuje, protože každý pacient, který je v nemocnici, v podstatě je pacientem, který potřebuje zdravotní péči, i když tomu není ve všech případech pravda. S hrubým odhadem mohu hovořit o deseti- až patnáctiprocentním počtu v rámci lůžkového fondu.
Řekla bych zde ještě jednu věc pro ilustraci - přehled zdravotnických zařízení, u kterých na základě výběrových řízení došlo k redukci nebo transformaci. Musím říci, že ani občané nebo naše zdravotnická síť nějakým způsobem nebyli poškozeni nebo se to jakýmkoliv způsobem nikoho nedotklo.
Hovořila bych například o Občanském sdružení pro provoz v Měšicích, o Nemocnici v Třebotově, Městské nemocnici v Roztokách, Městské nemocnici ve Vejprtech, Medicia Podbořany, Městská nemocnice Aš, Nemocnice Varnsdorf, Nemocnice Eliška v Karlových Varech, Městská nemocnice Vimperk, Nemocnice Horažďovice, Nemocnice ve Vlašimi, Nemocnice s poliklinikou Kralupy nad Vltavou, Nemocnice s poliklinikou v Lomnici nad Popelkou, Městská nemocnice v Hořicích v Podkrkonoší, Nemocnice Jaroměř, Polička a Moravská Třebová. Ve většině z těchto nemocnic došlo ke změně akutních lůžek na lůžka následné péče s redukcí počtu lůžkového zařízení. Vidíte, že nedošlo k nějakým změnám ve smyslu zhoršení kvality, řekla bych naopak.
Další věcí, kterou zde otevřeně musíme říci, je otázka, kdy jsme hovořili o příjmových stránkách, a víme, že veškeré vstupy, které jdou do zdravotního systému, jdou prakticky ze zdravotního pojištění a zdrojů, které jsem uvedla, to znamená jak od občanů, tak ze státního rozpočtu, něco z obcí nebo ostatních organizací Evropské unie. A tyto procházejí přes zřízení pojišťovny ve smyslu devíti pojišťoven, které se v současné době nacházejí v daném systému.
Musíme si zcela jasně říci, jakým způsobem jsou tyto pojišťovny v zákoně ošetřeny, jejich příjmy, jejich výdaje. Já zde musím říci, že je zapotřebí i v souvislosti s reformou veřejné správy zaměřit se na nějaké zákonné změny a novely dosavadních zákonů týkajících se právě otázek zákona o všeobecném zdravotním pojištění, o Všeobecné zdravotní pojišťovně a provádějících vyhlášek. Musím zde říci, že je zapotřebí podívat se na otázku struktury tvorby základního fondu, provozního fondu reprodukce, prevence, fondu rezervního a ostatních, ještě zajišťovacího u zaměstnanců zdravotních pojišťoven. My si musíme zcela jasně říci, že je zapotřebí tyto fondy nadále plnit v takovém vysokém procentu, jak dosud jsou plněny.
Podíváme-li se na fondy rezervní, víme dobře, která pojišťovna je schopna tyto fondy plně plnit a která ještě ani nedosahuje potřebného plnění. Jestliže za posledních několik let z rezervních fondů nebylo čerpáno, pak musíme najít diskusi a snahu k tomu, abychom změnili tyto zákonné normy a snížili procento plnění v těchto fondech, abychom změnili i otázku základního fondu, provozního fondu a ostatních souvisejících. Domnívám se, že rozsáhlá novela, kterou připravujeme na Ministerstvu zdravotnictví a budeme diskutovat právě se zástupci zdravotních pojišťoven, usnadní velkým způsobem uvolnění mnohých prostředků finančního charakteru právě těm poskytovatelům, kteří jsou financováni přes tyto systémy.
***