(14.40 hodin)
(pokračuje Výborný)
Ani v jednom slůvku vláda nenaznačuje, že nesouhlasí s touto úpravou, avšak obsah stanoviska vlády nasvědčuje spíše tomu, že vláda nesouhlas vyjádřit chtěla, což učinila tak jako u tisku 95, což je souběžně podávaná novela ústavy.
V každém případě vláda u obou těchto osnov prohlásila výslovně, že z principu změnu systému volby prezidenta republiky neodmítá, avšak že odmítá jakékoliv zkracování lhůt při projednávání těchto osnov. O zkracování lhůt však v tuto chvíli nikdo nežádá, o nich také v tuto chvíli určitě hlasovat nebudeme.
Tolik tedy úvodní zpravodajská informace ke sněmovnímu tisku 90. Myslím, že i v souladu s tím, co předkladatelka uvedla, by pravděpodobně bylo užitečné nyní hlasovat o přerušení projednávání tohoto bodu, zařadit další bod, dát slovo předkladateli tisku 95, poté zpravodaji a sloučit rozpravu k oběma osnovám.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, pane zpravodaji, přesně tento postup jsem chtěla nyní Poslanecké sněmovně navrhnout. Navrhuji tedy nyní přerušení projednávání bodu 22.
Zahájíme projednávání bodu 23, kterým je
23.
Návrh poslanců Jiřího Pospíšila a dalších na vydání ústavního zákona, kterým se mění
ústavní zákon České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění
ústavních zákonů č. 347/1997 Sb., č. 300/2000 Sb., č. 395/2001 Sb. a č. 448/2001 Sb.
/sněmovní tisk 95/ - prvé čtení
Stanovisko vlády jsme obdrželi jako sněmovní tisk 95/1. Prosím, aby předložený návrh uvedl zástupce navrhovatelů pan poslanec Jiří Pospíšil. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jiří Pospíšil: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, mám tu čest uvést návrh skupiny poslanců ODS, jehož obsahem je zavedení přímé volby prezidenta České republiky do našeho ústavního pořádku. Protože tato otázka volby prezidenta republiky byla na tomto plénu několikrát diskutována a opět tato věc byla otevřena v předchozím návrhu, omezím se pouze na několik poznámek, jimiž shrnu úvahy navrhovatelů.
Má první poznámka bude obecná, víceméně úvodní. Z pohledu teoreticko-právního lze pro přímou volbu prezidenta i proti ní najít velké množství různých argumentů - komparativních, historických, ústavně právních. Nelze též dle mého právního názoru jednoznačně konstatovat, že přímo zvolený prezident má při výkonu své funkce větší míru legitimity než prezident zvolený zákonodárným sborem. Z pohledu mezinárodní komparatistiky je pak možné nalézt oba modely a oba modely lze prohlásit za funkční a demokratické.
Má druhá poznámka se bude týkat toho, proč skupina poslanců ODS navrhuje takto výraznou a razantní změnu Ústavy České republiky. Hlavním důvodem, proč předkladatelé navrhují přímou volbu prezidenta, je ta skutečnost, že v případě, kdy prezident je volen zákonodárným sborem, ve kterém je zastoupeno více politických stran, je téměř nemožné nalézt politickou vůli ke zvolení výrazné a charismatické osobnosti. Nastává pak situace, kdy bývá zvolen kandidát, jehož hlavní kvalitou či předností je nevýraznost a stranická loajalita. Může též nastat situace, kdy každá politická strana hájí svého kandidáta bez ochoty domluvit se s jinými politickými stranami na jednom společném kandidátovi. V takovém případě pak hrozí riziko patové situace, kdy politické elity nejsou schopny zvolit žádného kandidáta. Reálné nebezpečí vzniku takovéto situace lze doložit na příkladu volby prezidenta republiky na Slovensku v roce1999, kdy Národní rada Slovenské republiky nebyla schopna za konkrétní konstelace politických sil zvolit hlavu státu a právě tato patová situace byla řešena změnou režimu volby hlavy státu Slovenské republiky.
Má třetí poznámka se týká některých aspektů námi předložené novely ústavy, konkrétně pak způsobu nominace kandidátů na hlavu státu. Navrhovatelé této ústavní novely nechtějí zavedením přímé volby prezidenta eliminovat vliv politických stran na tuto volbu a populisticky posilovat prvky přímé demokracie. Podle jejich názoru je žádoucí, aby politické strany mohly nadále spolupůsobit při procesu volby prezidenta. Navrhujeme proto, aby vedle občanů starších 18 let mohly kandidáty na prezidenta republiky navrhovat též politické strany a politická hnutí. Podmínkou relevantního návrhu pak bude petice s podpisy občanů České republiky, kteří podporují kandidaturu navrženého kandidáta. Občané, politické strany a hnutí proto budou muset vybírat takové kandidáty, kteří získají podporu nejméně 20 tisíc občanů. Lze proto předpokládat, že budou vybíráni tací kandidáti, kteří budou mít ve společnosti dostatečnou úctu a vážnost a kteří dokáží oslovit voliče i napříč politickým spektrem.
Má čtvrtá poznámka se týká toho, proč poslanci ODS navrhují volbu jednokolovým systémem, kdy vítězem je ten kandidát, který získá v prvním kole nejvyšší počet odevzdaných hlasů. Domníváme se, že snaze zvolit výraznou a kvalitní osobnost právě nejlépe odpovídá jednokolový většinový systém, neboť při jeho realizaci je mnohem méně uplatněno tzv. negativní hlasování. Princip negativního hlasování se v zásadě uplatňuje u dvoukolových většinových volebních systémů, kdy do druhého kola postupuje pouze omezený počet kandidátů, nejčastěji to bývají dva první nejúspěšnější, a ve druhém kole pak vítězí ten, který získá absolutní většinu odevzdaných platných hlasů. Občané voliči tak jsou nuceni ve druhém kole při omezeném počtu kandidátů volit takového kandidáta, který přímo neodpovídá jejich politickým preferencím a jeví se víceméně jako osoba kompromisní, tudíž často v reálném životě nejméně výrazná.
Dámy a pánové, nyní si dovolím poslední závěrečnou poznámku, která víceméně shrnuje předchozí poznámky a jaksi vyjadřuje obecný pohled na úpravu prezidenta České republiky v ústavním pořádku České republiky.
Předložený návrh se nezabývá otázkou pravomocí prezidenta republiky. Samozřejmě je možné diskutovat i o změnách pravomocí a kompetencí hlavy státu, jejichž změnu však nepovažujeme za nutnou podmínku zavedení přímo volby hlavy státu. Stejně jako bod předchozí, který byl uveden paní doktorkou Marvanovou, i my jsme tuto otázku konzultovali s některými ústavními teoretiky a víceméně v tomto směru je názor jasný. Kompetence je jedna věc, otázka volby je věc zcela odlišná. Toto tvrzení lze opřít o komparativní argumenty, kdy například v Rakousku či Slovensku existuje systém parlamentní demokracie s přímo voleným prezidentem. Mohli bychom o tomto problému komparativního charakteru více hovořit, ale bylo to řečeno již v předchozích vystoupeních. De lege ferenda se však domnívám, že by bylo žádoucí podrobit i tuto otázku, to znamená otázku pravomocí prezidenta a jeho postavení v našem ústavním pořádku, rozsáhlé politické diskusi na půdě Poslanecké sněmovny. Stejně tak by dle mého názoru bylo vhodné zahájit diskusi o hledání nové rovnováhy ústavních institucí České republiky. Výsledkem pak může být promyšlená a komplexní novela našeho nejvýznamnějšího zákona - Ústavy České republiky.
***