(17.40 hodin)
(pokračuje C. Svoboda)
Teď mluvíme o tom, co dnes tu je, a já vám tedy sděluji stav, který je sjednán v kapitole X. Daně, kterou považujeme již za uzavřenou.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: To tedy byla odpověď pana místopředsedy vlády a jako čtvrtá byla vylosována interpelace pana poslance Jiřího Pospíšila na ministra životního prostředí Libora Ambrozka ve věci zákona o vodách. Prosím, pane poslanče, abyste se ujal slova.
Poslanec Jiří Pospíšil: Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, dámy a pánové. Zákon o vodách č. 254/2001 Sb. v hlavě X. upravuje otázky související s poplatkem za odebírání podzemních vod. Sám jsem odpůrcem takovéhoto dalšího zdanění našich občanů. Pokud však již má náš právní řád obsahovat tuto povinnost, pak ji má upravovat tak, aby při její realizace nevznikaly pochybnosti. Daná právní úprava je však zcela nedostačující a trpí četnými vadami.
Za hlavní problém lze označit to, že zákon o vodách nestanoví, kdo, konkrétně který orgán veřejné správy, má oprávnění vyměřovat výši tohoto poplatku. Tato chyba dle mého názoru může mít dalekosáhlé důsledky. Finanční úřady totiž budou povinny podle názoru mnohých právních expertů po Novém roce vrátit veškeré zálohy zaplacené odběrateli podzemních vod během tohoto kalendářního roku. Upozorňuji, že výnos poplatku je v případě odběru podzemních vod z 50 % určen státnímu rozpočtu a 50 % Státnímu fondu životního prostředí.
Na základě těchto skutečností se vás ptám, pane ministře, proč vláda doposud nepředložila Poslanecké sněmovně příslušnou novelu, když na tento problém bylo poukazováno z řad laické i odborné veřejnosti od počátku platnosti tohoto zákona.
Za druhé. Jak zabráníte tomu, aby po Novém roce nevznikly fondu životního prostředí finanční ztráty, neboť je zřejmé, že i kdyby byla novela předložena, lze s úspěchem pochybovat o tom, že nabude včas účinnosti, pokud projde.
A za třetí. Zda si nemyslíte, že by v tuto chvíli bylo vhodnější uvažovat o zrušení poplatku za odebírání podzemních vod a zvýšit tak právní jistotu odběratelů podzemních vod. A současně nalézt jiný vhodný způsob financování fondu životního prostředí.
Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, pane poslanče. Poprosím pana ministra životního prostředí, aby vám odpověděl na vaši interpelaci. Prosím, pane ministře.
Ministr životního prostředí ČR Libor Ambrozek: Paní předsedající, kolegyně a kolegové ministři, dámy a pánové. Vodní zákon č. 254/2001 Sb. upravuje ve své hlavě X., jak již zmínil pan poslanec Pospíšil, ucelený systém plateb ve vodním hospodářství. Tento systém je založen jak na osvědčených principech českého vodního práva, tak i na zásadách uplatňovaných příslušnými předpisy Evropských společenství, zejména na zásadě "odběratel platí" a na zásadě "znečišťovatel platí". Proto jsem přesvědčen, že zavedení poplatku za odběr podzemních vod je filozoficky správné, protože do doby zavedení tohoto poplatku byli odběratelé povrchových vod velmi znevýhodněni. Vodárenské společnosti, které jsou závislé na vodách povrchových, tak podnikům povodí platily a platí značné sumy, kdežto vodárenské společnosti, které bezostyšně těžily značné množství vod podzemních, tak zpoplatněny nebyly. Proto ten nový poplatek uplatněný ve vodním zákoně vnáší aspoň určitý princip spravedlnosti do plateb ve vodním hospodářství.
Vodní zákon podrobně uplatňuje následující druhy plateb. Je to za prvé poplatek za odebrané množství podzemní vody, to je § 88, poplatky za vypouštění odpadních vod do vod povrchových, to je část § 89 - 99. Původně to bylo upraveno samostatným zákonem o úplatách za vypouštění odpadních vod do vod povrchových a od roku 2002 je to tedy součástí vodního zákona. Třetím poplatkem je poplatek za povolené vypouštění odpadních vod do vod podzemních a čtvrtým je platba k úhradě Správy vodních toků a Správy povodí. Což je v podstatě cena za odebrané množství povrchové vody. To je řečeno v § 101.
Protože dotaz pana poslance směřoval v podstatě jenom k tomu poplatku prvnímu, zmíním se o něm. Tento poplatek platí oprávněný brát podzemní vodu, platí se za skutečné množství odebrané podzemní vody podle účelu odběru vody, nejde-li o odběry z jednoho zdroje nepřesahující 6000 metrů krychlových ročně nebo 500 metrů krychlových měsíčně. Chtěl bych tím tedy vyvrátit obavy, že by se to týkalo občanů, kteří mají na svém pozemku studni a museli by takto platit. Týká se to skutečně jen velkých odběratelů, mezi které samozřejmě patří jak podniky, tak vodárenské společnosti.
Tím, že roční záloha na tento poplatek se platí nikoli podle skutečného množství, ale podle množství povoleného, je odběratel motivován k tomu, aby přizpůsobil své povolení k odběru podzemních vod svým skutečným potřebám a neomezoval tak potenciální zájemce o odběr v dané lokalitě. To považuji také za prvek podnikatelské jistoty.
A další teze vybírání a vymáhání poplatků za odebrané množství podzemní vody vykonávají finanční úřady. Jak již bylo zmíněno, příjemcem poplatku je z 50 % státní rozpočet a z 50 % Státní fond životního prostředí. S tím, že při projednávání v Poslanecké sněmovně byla k tomu zákonu uplatněna celá řada pozměňovacích návrhů, které bohužel zasáhly do jeho konstrukce, včetně zásahu do konstrukce tohoto paragrafu. Byla také zvolena, to jen pro informaci pana poslance, náběhová křivka těchto poplatků, takže pro letošní rok je ten poplatek stanoven ve výši 30 % toho cílového stavu, pro příští rok ve výši 60 % a až od roku 2004 by měl být na úrovni 100 %, což jsou 2 Kč za kubík a 3 koruny za kubík u dalších odběratelů.
Je potřeba říci, a v tom má pan poslanec pravdu, že v důsledku zásahů pozměňovacích návrhů poslanců při jednání v Poslanecké sněmovně došlo k problémům v aplikaci ustanovení § 88, a to z těchto důvodů. K vybírání a vymáhání poplatků za odebrané množství podzemní vody jsou ustanovením § 88 vodního zákona pověřeny finanční úřady, které při tom mají postupovat podle zákona 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů. Právní úprava obsažená v zákoně o správě daní a poplatků je přitom založena na zcela jiných právních principech, než je systém platby za odebrané množství podzemní vody podle § 88 vodního zákona. V důsledku to znamená, že ustanovení § 88 vodního zákona ve vazbě na zákon o správě daní a poplatků je v praxi finančních úřadů zcela neaplikovatelné. Dochází tím k naprostému popření účelu a cíle tohoto ustanovení vodního zákona, kterým bylo vyjádřit princip "odběratel platí" při jasném, průhledném a administrativně efektivním stanovením platebního režimu.
Současné znění § 88 vodního zákona neumožňuje postup finančním úřadům podle zákona o správě daní a poplatků. Finanční úřady proto nemají možnost kontrolovat správnost plateb záloh na poplatek za odběr podzemních vod, neboť vodoprávní úřad nevydává rozhodnutí o stanovení záloh, ani nemají možnost zjistit, které subjekty a v jaké výši mají zálohy platit.
Počátkem roku 2003 při vyúčtování záloh placených v roce 2002 nastane situace, kdy veškeré zaplacené zálohy, průběžně již nyní převáděné z účtů finančních úřadů dle rozpočtového určení, tedy 50 % do státního rozpočtu a 50 % do Státního fondu životního prostředí, nebude možno zúčtovat. Vlivem metodiky stanovení záloh podle současného znění § 88 vodního zákona se předpokládá pouze vracení přeplatků na uhrazených zálohách na poplatcích za odběr podzemních vod, a to ve velkém rozsahu, přičemž doplatky budou prakticky nulové, protože oprávnění platí zálohy z povoleného, nikoli skutečného množství objemu podzemní vody, tedy maximální výši.
Ministerstvo životního prostředí ve spolupráci s Ministerstvem financí připravilo komplexní návrh novely § 88 vodního zákona, který odstraňuje výše uvedené aplikační problémy s tím, že zavádí systém placení plateb analogický k systému placení poplatků za vypouštění odpadních vod do vod povrchových. To znamená, zavádí systém zálohového výměru a poplatkového výměru jakožto rozhodnutí vodoprávního úřadu podle správního řádu. Příslušným vodoprávním úřadem bude stejně jako v případě vyměřování poplatku za vypouštění odpadních vod do vod povrchových krajský úřad. Zálohový výměr resp. poplatkový výměr vydá vodoprávní úřad na základě poplatkového hlášení, resp. poplatkového přiznání zpracovaného odběratelem. Formuláře poplatkového hlášení a poplatkového přiznání stanoví Ministerstvo životního prostředí ve spolupráci s Ministerstvem zemědělství vyhláškou. Ve vazbě na instituty zákona o správě daní a poplatků stanoví podmínky vracení přeplatků.
Tato novela byla tedy ve spolupráci připravena, původně byla v legislativním plánu vlády navržena na konec tohoto roku, po dohodě s resortem zemědělství, protože je potřeba opravit ještě několik dalších problémů v zákoně o vodách, jsme se dohodli na předložení této novely zákona v prvním pololetí roku příštího s tím, že samozřejmě souhlasím s tím, že když bude prostor, a to může vzniknout u poslaneckého návrhu zákona o vodách, který půjde na listopadovou schůzi Poslanecké sněmovny, tak je možnost tuto záležitost dořešit, aby nedocházelo k problémům a skutečně byla jistota podnikatelské veřejnosti zvýšena.
Děkuji.
***