(15.10 hodin)
(pokračuje Vojíř)
Nabízí se otázka, kde tyto prostředky vzít. Protože jestli platí, že se komplikují jednání o prodeji Telecomu, a já pevně doufám, že situace se srovná a že negociace proběhne a že dojde k privatizaci, ale doufám a jsem vždycky zastáncem toho, že dokud prostředky nemám, tak je nemůžu rozdělovat.
Druhá věc, a ta je také známá, je, že privatizace Unipetrolu bohužel nedopadla. Celý tendr byl zrušen, protože nabyvatel neuhradil částku a v podstatě odstoupil od smlouvy. A samozřejmě bude záležet na tom, jak rychle se podaří udělat nová privatizace, nová nabídka, a také velice záleží na tom, zda ještě platí to, že cena kolem 11 mld. korun je správná a bude nabídnuta subjekty, které budou případně soutěžit o takovýto podnik. Proto jsem velmi nervózní z toho, že není předkládán v podstatě jako ucelený balík jak státní rozpočet, tak informace o veřejných rozpočtech, když se nám zadlužují například obce, či možná dokonce už nově kraje, tak i jak vypadá struktura jednotlivých fondů, protože tyto fondy v podstatě vždycky spíše žijí na úkor Fondu národního majetku.
Myslím si, že musíme vnímat, že to jsou všechno prostředky, které buď jsou vyčerpatelné a skončí, anebo jsou to prostředky daňového charakteru, a pokud bude kvóta nastavena tak, jak je, a podaří se nám ji udržet, tak si musíme uvědomit, že nezvýší-li se daně, a já mám pocit, že vláda spíše uvažuje tím směrem, že bude daně zvyšovat, ať už pod jakoukoli zástěrkou, ale nezvýší-li se daně a zůstane-li složená daňová kvóta na této hladině, která teď je, tak jediným zvýšením faktických prostředků je růst ekonomiky. A vláda předpokládá, že růst ekonomiky by měl být příští rok na úrovni 3,3 %, přestože v tomto roce, v roce 2002, je na úrovni přibližně 2,6 %.
Myslím si, že odhad je více napjatý, je velmi optimistický, a to z toho důvodu, že jak evropská ekonomika, tak také například ekonomika Spojených států amerických, to znamená ekonomika celosvětová a vyspělých států, neroste tak rychle. Rozumím tomu, že naše přání by bylo, aby naše ekonomika rostla rychleji, protože máme co dohánět a chceme se dostat na úroveň vyspělých ekonomických států. Ale jedna věc je přání a druhá věc je faktický stav věci.
Bylo tady řečeno, že to, co bylo, bylo realizováno v podstatě špatně, nebylo to dobře, nebylo to transparentní, a že to, co se teď předkládá - forma rozpočtu, která se předkládá, bude správná, bude transparentní, bude korektní. Myslím, že tomu tak není. Protože už sama vláda, když uvažovala o tom, jaký deficit bude v roce 2003, tak přišla s variantou 157 mld. korun. Už jsme o tom hovořili. Úhybný manévr spočívá v tom, že opět tedy nezaplatím náklady spojené s transformací a že odložím platbu zhruba ve výši 41 mld. korun. Připočtu-li k tomu, že se nemusí podařit všechny privatizační projekty, které jsem tady naznačil, a s těmito prostředky se již počítá, tak podle mého výpočtu může dojít k tomu, že Fond národního majetku se může zadlužit až na úroveň 30 mld. korun. V dalších letech podle výhledu, protože se neočekává zatím a nebyl vydán signál na privatizaci české elektroenergetiky, tak se fond bude muset zadlužovat, protože má také své obligatorní výdaje, má své závazky. A my budeme v podstatě před sebou valit velikánský problém, který se obávám, že se nám právě v roce 2006 spíše potká, než že bude vyřešen.
Proto mi závěrem, dámy a pánové, dovolte položit v podstatě jakési hypotetické otázky. První je, protože mi velmi leží na srdci to, aby stát pokud možno co nejméně zasahoval do života firem, společností a občanů, a tak se musím zeptat, co to pro hospodářství České republiky přinese, když stát hospodaří s takovýmto deficitem, jaký se chystá vládní koalice přijmout. Dle mého názoru to pro hospodářství znamená jediné. Protože někdo musí vydat prostředky na tento dluh, tak to budou s největší pravděpodobností určité investiční společnosti či bankovní domy. Sníží se objem finančních disponibilních prostředků, které by sloužily na úvěrování. A jestliže se něco sníží, tak s největší pravděpodobností, je-li po tom poptávka, tak se zdraží. Závěr je ten, že přístup k úvěrům bude složitější a ke všemu úvěry budou dražší. To je má představa o tom, jak může dopadnout situace, když stát touto formou odčerpává disponibilní zdroje z oběhu. To je pro hospodářství dle mého názoru nedobrá informace.
Jak to dopadne s občany? Myslím, že s občany to může dopadnou tak, že buď v lepším případě budou zvýšeny daně a oni to zaplatí, protože to zaplatí vždycky občané, a v horším případě, dojde-li k situaci, že stát, a to je třetí rovina, se dostane do takových potíží, do jakých se například dostala Argentina, tak potom už bude naprosto jedno, co bude se státem, co bude s občany, protože pak se dostaneme do situace naprosto, ale naprosto neřešitelné.
Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane kolego. Slovo má pan poslanec Karel Kühnl. Nebude-li hovořit tak dlouho jako předcházející kolega, potom ještě do 16. hodiny bude prostor pro pana poslance Grospiče.
Poslanec Karel Kühnl: Vážený pane předsedající, vážená vládo, kolegyně a kolegové, do 16. hodiny to jistě stihnu, dokonce kolegovi Grospičovi jistě ponechám dostatek prostoru.
Domnívám se, že podstata státního rozpočtu, která spočívá na tradiční rozpočtové suverenitě parlamentu, vede k jedné věci. Hlasování o státním rozpočtu je jen jinou formou každoročního vyslovení důvěry nebo nedůvěry právě existující vládě. Já jsem tato slova v různých podobách říkal každý rok jako předseda opozičního poslaneckého klubu, budu je říkat i jako předseda vládního klubu prostě proto, že je to fakt. A fakta se nemění se změnou perspektivy.
Co to znamená pro ty z nás, kteří jsme současné vládě vyslovili důvěru? Znamená to, že se musíme ptát v této obecné poloze především, zda předložený návrh státního rozpočtu na rok 2003 je v souladu s důvody, pro které jsme vládě důvěru vyslovili. Je-li tento návrh v souladu s těmito důvody, vyplývá z toho hlasování pro, čili obnovené vyslovení důvěry vládě. Je-li v rozporu s těmito důvody, vyplývalo by z toho hlasování proti, čili pro vyslovení nedůvěry vládě. Podívejme se tedy, na základě čeho byla vládě vyslovena důvěra.
Vláda si ve svém programovém prohlášení stanovila jako jednu z hlavních priorit postupné ozdravení veřejných financí.
***