(15.10 hodin)
(pokračuje A. Černý)
Musím ale také zdůraznit, že pro nás je klíčových několik zásad a podle nich budeme postupovat i při projednávání a schvalování tohoto materiálu.
Za naprosto nejpodstatnější v případě, že máme hovořit o účasti našich jednotek v zahraničí, považujeme mandát Rady bezpečnosti OSN. Je to pro nás priorita číslo 1. Velmi těžko budeme souhlasit s jakoukoli jinou právní akceptací pro vyslání čehokoli do zahraničí.
Druhým velmi důležitým faktorem, který bereme na vědomí a který limituje naše rozhodování, je to, že budeme podporovat naši účast v zahraničí, pokud půjde o humanitární mise nebo o akce, které mají výrazně humanitární charakter. Nevadí nám tedy naprosto mise naší polní nemocnice v Afghánistánu, považujeme za velmi rozumné, že bude po lednu omezena na kontingent oněch 20 zdravotnických a technických pracovníků, kteří budou působit v rámci německé nemocnice. To všechno je v naprostém pořádku. Co ale naprosto neakceptujeme a co nemůžeme podpořit, to je jakákoli účast našich bojových jednotek kdekoli na světě, obzvláště tehdy, není-li to přímo pod mandátem Rady bezpečnosti.
Všechny aktivity, které tedy budeme v této souvislosti podporovat, by měly směřovat k tomu, aby byly humanitární, vysoce humanitární, aby neměly bojový charakter a aby směřovaly k tomu, co může tomuto světu jen pomoci, to znamená k maximálnímu možnému uklidnění atmosféry, ne k tomu, aby se ještě více komplikovala.
Úvaha, o které se tady zmínil pan ministr, o vyslání 120 příslušníků našich speciálních jednotek do Afghánistánu, ta mě znepokojuje snad nejvíc. A v této souvislosti bych se pana ministra rád zeptal: Je sice pěkné, že nebude případné vyslání oněch 120 ostrých hochů do Afghánistánu stát více než tolik, co je zatím plánováno na onen chemický odřad, který působí v Kuvajtu, ale přesto bych chtěl vědět bezesporu bezpečnostní riziko pro ty lidi, kteří tam budou nasazeni. To riziko bude enormní, bude daleko větší než v případě všech ostatních kontingentů, které jsme zatím vyslali. Jsme nějakým způsobem schopni toto řekněme nebezpečí, které se týká přímo životů oněch 120 lidí, kvantifikovat? Nebo se spokojíme pouze s tím, že vyčleníme nějakou částku pro vdovy, tak jako jsem už v tisku zaregistroval, že jsme ocenili život na nějakou naprosto směšnou sumu? Nedovedu si vůbec představit, jak by se racionálně o takové sumě jednalo. To je tedy otázka, která by mě zajímala právě v souvislosti s úvahou o nasazení našich jednotek v zahraničí.
K sněmovnímu tisku číslo 5 nebo 10 mám ještě jednu poznámku. Marně jsem v materiálech samotných nebo ve vystoupení pana ministra hledal zmínku o tom, jestli v rámci oněch cvičení náhodou na našem území nepřistálo něco nebo se tady nevyskytlo něco, co v těch materiálech prostě není. Dočetl jsem se totiž - tuším, že ČTK informovala 7. 10. - že na 34. letecké základně v Pardubicích přistál letoun Boeing se systémem AWACS.
A v této souvislosti bych se chtěl pana ministra opět zeptat: Je pravda, že letouny Boeing se systémem AWACS patří spíše do vojenské oblasti, do arzenálu armád, než mezi civilní letouny? Je to, pane ministře, je-li tomu tak, jen opomenutí, že se v tisku číslo 5 neobjevila zmínka o tom, že by v rámci nějakého cvičení například tento letoun s tímto radarovým systémem přistál na území České republiky a něco tady prováděl? Nebylo-li to cvičení a nebyl-li to civilní letoun, potom se ptám: Nešlo náhodou o narušitele, pane ministře? V případě, že nešlo o narušitele, o co vlastně šlo? Byl byste tak laskav a vysvětlil nám, co tady ten letoun dělal, popřípadě na základě čeho se v Pardubicích vůbec objevil?
Předem upozorňuji, že budeme velmi bedlivě zvažovat, jestli budeme schopni podpořit první, druhý nebo třetí tisk, ale jsme již teď téměř přesvědčeni o tom, že nebudeme schopni ho podpořit, protože některé z podmínek, které jsem uváděl v úvodu, zřejmě naplněny nebudou.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Mluvil pan poslanec Alexander Černý. Pane poslanče, dovolte jenom, abych vás upozornila, že klást otázky komukoliv v této jednací síni můžete pouze mým prostřednictvím. Je to spíše připomínka k jednacímu řádu.
(Šum v sále.)
V případě, že je pan ministr zároveň poslanec, jistě se dostaneme do procedurálního sporu. A já bych před ním chtěla varovat. Prosím, ušetřeme si vzájemně čas, je-li to možné. Teď ale nevím, jestli pan poslanec Vymětal chce uplatnit tuto námitku. Prosím.
Poslanec Karel Vymětal: Chtěl jsem jenom jemně připomenout, že jednací řád mluví o tom, že poslanec nesmí oslovovat poslance. Samozřejmě, že poslanec má právo přímo oslovovat členy vlády. To v jednacím řádu zakázáno není.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Ano, pane poslanče, potvrdil jste tu mou tezi, že bychom se o tomto mohli domlouvat. Já před tím velmi varuji.
Zeptám se, zda se ještě nyní někdo další hlásí do obecné rozpravy. Předseda výboru pro obranu a bezpečnost, poslanec Jan Vidím. Prosím.
Poslanec Jan Vidím: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, dovolte mi jenom velmi kraťoučce zareagovat na některé věty, které zde v rozpravě zazněly a které možná zaznívaly k materiálu, který dnes neprojednáváme a u kterého nevím, zda jej vůbec někdy projednávat budeme. Ale pokud ano, pak nepochybně někdy jindy a ne dnes. A tím materiálem je návrh na vyslání našich speciálních vojáků někam jinam než tam, kam uvádí materiál, který v tomto okamžiku máme možnost diskutovat.
Prosím, nehovoříme v tomto okamžiku, v těchto dnech a v těchto okamžicích o tom, že bychom kamkoliv na území této planety vysílali kohokoliv jiného než právě a jenom ty vojáky, kteří v drtivé většině v těch místech už jsou, v těch misích již jsou a v těch misích odvádějí velmi dobrou a velmi kvalitní práci.
A má-li někdo představu, že by měl dnes hovořit z pohledu velmi milého, roztomilého humanismu o tom, zda je správné, či nesprávné proti zlu zasahovat silou nebo zda je správné, či nesprávné zasahovat s či bez mandátu Organizace spojených národů, doporučuji - nechme si tuto debatu na ten správný okamžik, na okamžik, kdy ministr koaliční vlády - a teď si uvědomte, že já jsem poslancem opozičním, ale přesto hovořím ve prospěch ministra koaliční vlády - předloží takový návrh. Ten návrh tady neleží, nejednáme o něm, takže není vůbec nezbytné tuto otázku zvedat.
Prosím tedy všechny kolegy a všechny kolegyně, aby se soustředili na to, co skutečně projednáváme, a nehovořili o čemkoli jiném. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Já děkuji vám, pane poslanče. Ještě jednou mám dotaz, kdo se hlásí. Ano, pan poslanec Exner. Vidím vaši přihlášku a uděluji vám slovo.
Poslanec Václav Exner: Paní místopředsedkyně, členové vlády, dámy a pánové, rád bych prostřednictvím předsedající upozornil pana poslance Vidíma na to, že pokud jde o vojenský letoun se systémem AWACS a jestliže projednáváme rozšíření konání vojenských cvičení u nás a v zahraničí a jestliže nešlo o vojenské cvičení, pak je ústavní problém, jak se sem toto vojenské letadlo dostalo.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám za vaši poznámku. Nyní se ještě zeptám, zda se někdo hlásí do všeobecné rozpravy. Pokud tomu tak není, končím všeobecnou rozpravu, která byla vedena ke všem třem tiskům, tj. k tisku číslo 5, k tisku číslo 10 a k tisku číslo 57.
Zeptám se na závěrečná slova. Pane ministře, prosím.
Ministr obrany ČR Jaroslav Tvrdík Vážená paní předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, já myslím, že vzrušená debata týkající se letounů aliančních vzdušných sil včasné výstrahy AWACS, který působil ve dnech 7. až 9. října 2002 na území České republiky, není tak složitá.
***