(15.50 hodin)
(pokračuje Patočka)
Dovolím si v následujícím vystoupení orientovat se více na oblast první, to znamená na oblast finanční situace podnikové sféry.
V části Ekonomický vývoj je uvedeno: "Z popisu vývoje přidané hodnoty je zřejmý růst podílu služeb na úkor zemědělství a stavebnictví při stagnaci zpracovatelského průmyslu." Čili evidentně dochází k nepříznivému vývoji v této oblasti.
Dochází dále k růstu nezaměstnanosti, která se v současné době pohybuje kolem 9,4 %. Nezaměstnanost narůstá zejména u dlouhodobě nezaměstnaných.
V oblasti měnového vývoje dochází stále, dlouhodobě - mimo jiné - k poklesu objemu klientských úvěrů - měřeno bez vládních úvěrů, a to zejména u podskupiny tzv. domácích podniků, což jsou jiné podniky než ta druhá skupina, která se označuje jako podniky pod zahraniční kontrolou. U těchto domácích podniků tento trend trvale a výrazně pokračuje již od r. 1997. Podle údajů České národní banky tento odliv úvěrů u této podskupiny představuje hodnotu 337 mld. korun. Tento výrazný pokles klientských úvěrů, podstatně ovlivněný i poklesem úvěrů u domácích podniků, nesporně silně a negativně ovlivňuje prosperitu těchto firem a následně celkovou zaměstnanost a celkovou prosperitu České republiky. Paradoxně se také zastavil nárůst objemu úvěrů u dosud podporovaných podniků, označovaných jako "pod zahraniční kontrolou". Je pozoruhodná rovněž změna orientace bank od podnikové klientely k úvěrům občanům a domácnostem.
Podle mého názoru je ale rozhodujícím jevem ta skutečnost, že banky v minulosti trvale odsávaly a odsávají úvěry z podnikové sféry a bohužel za ně nakupují výnosné státní dluhopisy. Tím dochází zcela logicky ke stále rychlejšímu vytlačování soukromých investic státním dluhem. Tuto skutečnost považuji za výraznou nepodporu podnikání touto vládou a koneckonců i Českou národní bankou.
Velmi těžkou situaci podnikové sféry citelně odráží stálý a trvalý růst platební neschopnosti podniků, který se rovněž týká zejména té podskupiny tzv. domácích podniků.
Je také pozoruhodné, že přes měnové zásahy České národní banky nedochází k žádoucímu pohybu v úvěrování podnikové sféry, což vyvolává logicky nežádoucí a tvrdé důsledky - krachy firem a nezaměstnanost, a samozřejmě i pokles inkasa daní ve prospěch státního rozpočtu.
Vynořuje se zcela jistě otázka, jak vláda může ovlivňovat tuto bankovní politiku. Podle mého názoru to je možné jedině vytvořením fiskálních podmínek pro zdravý růst kapitálových výdajů jako primárního činitele ekonomického rozvoje, tedy vytvořením zdravé investiční poptávky.
Myslím, že mohu uvést jednu zajímavost, že od r. 1996 do r. 2001 osciluje objem kapitálových výdajů v objemu cca 50 až 55 mld. Kč. Zřejmě tedy stagnují, dokonce relativně klesají, což je vzhledem k inflaci zcela pochopitelné.
A ještě drobnou poznámku, která zase má dopad na podnikovou sféru. Je to skutečnost, že i při této depresi kapitálových výdajů je zajímavé, že jsou uvolňovány ze státního rozpočtu někde v horizontu měsíce května a kulminují nejvíce v horizontu měsíce prosince. Čili na začátku roku dochází k podfinancování dodavatelské sféry, na konci roku pak k jejímu přefinancování. Je zajímavé, že tento dlouhodobý jev se nedaří ani Ministerstvu financí, ani vládě nijak zvládat.
Dovolil bych si nyní přejít k části Trh práce.
Z podkladů vlády je možné sestavit si určitou rekapitulaci struktury zaměstnanosti obyvatel, kterou si dovolím přiložit, protože v této zprávě o státním závěrečném účtu není uvedena a je podle mého soudu zajímavá. Čili Česká republika má 10 mil. obyvatel, z toho je 4,250 mil. zaměstnanců a zaměstnavatelů, půl milionu je nezaměstnaných, tři a čtvrt milionu je důchodců a jeden a půl milionu je dětí a mládeže. Uvádím tuto strukturu proto, že když tuto rekapitulaci rozložíme, pak mezi osoby placené státem patří půl milionu státních zaměstnanců, půl milionu nezaměstnaných, tři miliony dvě stě padesát tisíc důchodců, čili čtyři miliony dvě stě padesát tisíc obyvatel je závislých na výplatě od státu, přičemž osob zaměstnaných resp. podnikatelů zůstává rovněž 4,250 mil. obyvatel. Je možné, že tam jsou velmi drobné nepřesnosti, ale chci tím dokázat, že tento poměr je 1 : 1 lidí zaměstnaných k lidem, kteří jsou státem živeni.
Za pozoruhodný a negativní považuji rovněž údaj, který je uveden v této zprávě, kde fyzický objem státní administrativy včetně příspěvkových organizací podle údajů v části C na str. 118 - kdo má zájem si to ověřit - představuje 509 tis. osob. Za pozoruhodné v negativním slova smyslu považuji to, co se týká nutných mzdových prostředků na tuto administrativu, což činí - včetně krajů a obcí - 109,5 mld. Kč. Opakuji, že 109,5 mld Kč stojí tato náročná těžká státní administrativa v nejširším slova smyslu. To je 15,78 % výdajů, které státní rozpočet měl. Je to více než dvakrát víc, než byly užitné kapitálové výdaje, a je to skoro tolik, jako je souhrnné inkaso daní z příjmu právnických osob a spotřebních daní. To jsou obrovské peníze, které stát inkasuje a obratem je vydává. Stojí rovněž za zmínku, že skutečný příděl do FKSP - pokud vás to zajímá - z těchto mzdových prostředků činí dvě a čtvrt miliardy korun, což jde rovněž k tíži výdajů státního rozpočtu. Toto jsou obrovská čísla, která tlačí vzhůru mandatorní výdaje, které naopak stlačují kapitálové výdaje do tohoto vládního scénáře deficitních dluhopisů.
Jak se k tomuto problému státní administrativy chová vláda? Když jsem si to připravoval, nečekal jsem, že k tomu budou dnešní Hospodářské noviny uveřejňovat příslušný materiál, proto předložím a ocituji to, co jsem si připravil sám.
Při projednávání všech kapitol státního rozpočtu se projevil opět fenomén, který má hlubokou tradici socialistického plánování, a to nadplánování počtu pracovníků a objemu mezd, jejichž úspora jde ve prospěch zvýšení průměrného výdělku těchto kapitol. Tato relativní úspora představuje hodnotu cca 3 mld. Kč. To se děje tedy v tomto obrovském objemu narůstající státní administrativy. Myslím, že o důsledcích reformy veřejné správy se v tomto kontextu dozvíme, že situace je ještě horší.
Dovolím si ještě jednu kritickou poznámku. Toho, kdo to pečlivě četl, toho určitě zaujala problematika porovnávání růstu průměrného výdělku. Jak už jsme toho byli v minulosti mnohokrát svědky u dokumentů, které nám přicházely od Ministerstva práce a sociálních věcí, není podle mého názoru dostatečně kvalitně a odpovědně zpracována problematika průměrného výdělku. Vykázaný průměrný výdělek podnikatelského sektoru činil 15 008 Kč a byl zřetelně tažen, jak je uvedeno ve zprávě vlády, především sektorem bankovnictví a peněžnictví. Žádný rozklad o těchto příjmových skupinách, resp. o dalších, ani o jejich váze nebyl však vládou uveden.
***