(16.00 hodin)
(pokračuje Patočka)
Rovněž tak průměrný výdělek nepodnikatelského sektoru byl takto zpracován stejně. Považuji tuto skutečnost za úmyslné zakrývání skutečností vůči Parlamentu i veřejnosti, protože to jsou údaje, které - domnívám se - by měly být známé.
Mandatorní výdaje. Tady už o nich bylo hovořeno. Já jejich neubrzditelný růst považuji za nepříznivý důsledek měkké vládní sociální politiky. Je to zřetelný důsledek - podle mého soudu - dosud nerealizované reformy systému sociálního a zdravotního pojištění. Myslím si, že je známo, že soubor mandatorních výdajů ve struktuře zákonné mandatorní, ostatní a kvazimandatorní výdaje se blíží koeficientu 0,8 z celkových běžných výdajů státního rozpočtu, což znamená, že z koruny přijatých výdajů je 80 haléřů přesně předem předurčeno.
Za této situace si myslím, že finanční rozpočtové transfuze do stavebního spoření ve výši 11 miliard nebo do přídělu FKSP jsou nadbytečné, nadsazené, hodné razantního a redukčního snížení.
Veřejné rozpočty. Vláda uvádí ve své zprávě také údaj o veřejném dluhu, týkající se subsektoru samosprávných celků, to znamená obcí, měst, krajů. Tento objem dluhu činí 41,4 miliardy korun. Tato obrovská částka se mně zdá ještě dramatičtější zejména v souvislosti s tendencí měst a obcí se více zadlužovat. A k tomu dochází, řekl bych, v důsledku nesprávného a mnohdy určitě předčasného odprodeje svých akcií a svých hlasovacích práv, které byly v majetku těchto obcí. Jsem přesvědčen, že tyto odprodané akcie byly z dlouhodobého hlediska na vzestup, což možná obce nevěděly nebo vědět nechtěly, ale rozhodně nebyly vládou správně navigovány.
Závěrečné shrnutí. V předchozím textu jsem upozornil jen na některé vážné jevy, které nesporně nežádoucím vývojem ovlivňují hospodaření českých firem, které silně ovlivňují zaměstnanost českých občanů, jejich ekonomickou jistotu a zřetelně i ekonomickou výkonnost České republiky. Je zřejmé, že tato vláda nechce a neumí odlehčit státní administrativu a neumí vytvořit podmínky pro vyšší, zdravé investování. Vzhledem k trvalému absolutnímu růstu nezaměstnanosti i přes masivní podporu vstupu zahraničních investic a proklamovanou podporu malého a středního podnikání je zřejmé, že úsilí vlády je neúčinné. Chtěl bych upozornit i na skutečnost, že ani ve zprávě o státním závěrečném účtu jsme se nedozvěděli, jaké jsou náklady této masivní podpory vstupu zahraničních investorů. Například: Kolik stát z tohoto titulu nevybral na daních? Kolik se, možná marně, investovalo do průmyslových zón a infrastruktury? Myslím si, že tato otázka je korektní, protože signály ze zpráv Nejvyššího kontrolního úřadu zřetelně signalizují vážné problémy.
Jsem názoru, že tento státní závěrečný účet musíme analyzovat v těch oblastech, které signalizují vážné ekonomické jevy a souvislosti. Je nutné tuto zprávu porovnávat i se zprávou České národní banky o inflaci, respektive o měnovém vývoji za rok 2001, ve které jsou signalizované stejné poruchy. Rovněž tak zpráva NKÚ je oprávněně kritická.
Na závěr musím jenom konstatovat, že vláda žádné závěry v těchto souvislostech nenabízí, nepředkládá - přestože jsme měli možnost seznámit se s různými střednědobými prognózami minulé vlády - ani objektivní hodnocení plnění vládního programu, jak jsem již uvedl v úvodu. K zlepšení v mnou uvedených oblastech zcela zřetelně nedochází.
Na závěr uvedu jedno paradoxní a dle mého soudu nepravdivé prohlášení, které uvedla minulá vláda ve své zprávě o plnění programového prohlášení. Cituji z úvodu: "Ze všech těchto jasných a prostých důvodů lze konstatovat, že vláda splnila i poslední větu svého programového prohlášení, která říká, že předáme zemi v lepším stavu, než jsme ji zdědili."
To je skutečně velmi daleko od pravdy. Pravdou je, že ji předají obrovsky zadluženou, s nefungující, oslabenou vnitřní domácí ekonomikou, s vysokou nezaměstnaností. Budu rád, když k tomuto stavu nedojde. Shrnu: firmy chudnou, krachují, roste nezaměstnanost při nezájmu bank i vlády, roste státní administrativa financovaná ze státního rozpočtu.
Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Dalším vystupujícím bude poslanec Eduard Vávra, připraví se Miloslav Ransdorf.
Poslanec Eduard Vávra: Pane předsedo, vážení členové vlády, dámy a pánové, jsem zpravodajem kapitoly 322. Hodnotit více než tři čtvrtě roku po skončení roku závěrečný účet této kapitoly, a to ještě po volbách do Poslanecké sněmovny, kdy máme novou vládu, nového ministra, není jednoduché, přičemž mohu říci, že někteří úředníci nazývají závěrečné účty dokonce archiváliemi a tím celou věc zlehčují, ale tento závěrečný účet má jistou vypovídací hodnotu, o kterou bych se rád s vámi podělil.
V úvodních stránkách této kapitoly s názvem Hlavní vývojové tendence české ekonomiky - myslím, že je dobře, že je tato kapitola uvádí - se konstatuje, že česká ekonomika v roce 2001 odolávala zpomalení růstu světové ekonomiky za stabilizované situace na trhu práce, za masivního přílivu přímých zahraničních investic. Odrazilo se to zatím - slovo zatím podtrhuji - ve snížení růstu dynamiky průmyslových tržeb při dosud setrvalém růstu průmyslové produkce. HDP je na úrovni 3,6 % a fixní kapitál narostl především aktivitou zahraničních investorů a vývojem spotřeby domácností se sklonem ke spotřebě, přičemž sílící sklon ke spotřebě není dobrý signál.
Z těchto tendencí je zřejmé, že naše malá ekonomika je velmi úzce navázaná na ekonomiku světovou, a proto všechny důležité změny, například HDP, jsou evidentně ovlivněny, sice se zpožděním, hlavně kolísáním světové ekonomiky, a ne, jak tvrdila minulá vláda sociální demokracie, že růst naší ekonomiky je její zásluhou. Je vidět, že si dnešní nová koalice již možná uvědomuje tuto věc, a proto odhaduje klesající trend HDP.
Dále se konstatuje, že i v zahraničním obchodě došlo ke zpomalení vývozu a dovozu v souvislosti s ochlazením hospodářské konjunktury a zpomalením dynamiky světového zahraničního obchodu. Tolik citace.
Dodávám, že k tomu také přispělo velmi rychlé a nekontrolovatelné zpevnění české koruny. Naši exportéři se dostali do složité ekonomické situace. Vinu na tom nese i Česká národní banka, která včas nereagovala a neprovedla potřebné zásahy.
Na straně 9 se píše, že hlavním nositelem hospodářského růstu zůstává průmysl, jehož nadprůměrný růst je zaznamenán v produkci výrobků pro investice, a že současný vývoj průmyslu České republiky nejvíc expanduje v odvětvích s přílivem zahraničních investic, takzvaně "na zelené louce".
Jaký to má dopad? Z mimořádně velkých výhod pro zahraniční investory, jako například desetileté daňové prázdniny, odpouštění cel, snadnější získávání úvěru, získání pozemků za symbolickou cenu, jednoznačně vyplývá nerovné, diskriminační prostředí, hlavně pro naše malé a střední podniky. Myslím si, že se to dotýká všech podniků bez zahraniční účasti. Malé a střední podniky přitom zaměstnávají 60 % zaměstnanců, přispívají k vstřebávání zaměstnanců propuštěných ze státních a polostátních podniků, jejich export je zcela srovnatelný s velkými podniky, přestože nejen exportují, ale svou kooperací přispívají i k exportu velkých i zahraničních firem.
Stát proto musí srovnat ekonomické prostředí ve prospěch malých a středních podniků, a to nejen deklarativně. Je třeba provést zásadní reformu podpor v celé šíři možností české ekonomiky.
***