(15.40 hodin)
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji panu poslanci Hrnčířovi. O slovo se přihlásil pan poslanec Zralý, po něm by měl mluvit pan poslanec Jiří Patočka.
Poslanec Antonín Zralý: Vážený pane předsedo, vážení členové vlády, dámy a pánové, hodnotíme dnes výsledky hospodaření státu ve specifickém roce 2001 a mě jako člena výboru pro sociální politiku a zdravotnictví přirozeně zajímají odrazy této specifičnosti v sociálním systému a zejména pak v činnosti jeho gestora, tj. Ministerstva práce a sociálních věcí.
Za specifické efekty loňského roku, které přímo ovlivňují sociální systém, považuji obrat ve vývoji zaměstnanosti a zejména pak silně rozporuplný vývoj spotřebitelských cen, který nemá v transformační historii obdoby. Je možno říci, že loňský rok dokonale prověřil schopnost vlády plnit zákonem stanovené funkce. Hovořím o valorizaci sociálních dávek a o účelném využívání prostředků na aktivní politiku zaměstnanosti.
Několik slov k hospodaření, k solventnosti a k dalším vývojovým možnostem sociálního systému.
Z předloženého rozkladu státního závěrečného účtu je zřejmé, že hospodaření sociálního systému bylo v loňském roce příznivé. Zlepšil se výběr pojistného, rozpočtované příjmy byly vyšší než rozpočtované výdaje, což dokonce umožnilo převést 0,8 mld. na jiné než sociální účely. Z makroekonomického hlediska meziročně vzrostl o 2,1 procentního bodu index solventnosti sociálního systému a podíl sociálních transferů na hrubém domácím produktu meziročně poklesl z 13,8 na 13,4 %. Jde o pouze o šest desetin procentního bodu horší skóre, než bylo při nastavení systému v roce 1993, tj. v době jeho zavedení.
Pozitivní výsledek je souběhem několika faktorů. Lze ale ocenit zlepšený výběr pojistného na sociální zabezpečení a nezaměstnanost, zásadně však nemohu souhlasit s převody vybraných prostředků mimo sociální systém. Tuto praxi již známe z minulosti, tehdy ji ale realizovaly vlády pravicové koalice. Dnes hodnotíme výsledky působnosti vlády sociální demokracie.
Je možno mít vážné výhrady k opožděné valorizaci dávek státní sociální podpory a dávek sociální potřebnosti, která poškodila statisíce rodin. Naproti tomu se uskutečnila včasná valorizace penzí. Sociální postavení seniorů bylo však v loňském roce nejhorší za celé období transformace. Reálná hodnota průměrného starobního důchodu dosahovala 92,5 procentní úrovně předtransformačního roku 1989 a reálná hodnota průměrné nominální mzdy již 111,5 procentní úrovně roku 1989. Tak velký rozdíl, tj. 19 procentních bodů, "novodobá" historie nepamatuje.
Je zde tedy značný prostor pro další růst progresivity sociálního systému, který dle evropských standardů výkonnost české ekonomiky stále umožňuje. Podíl sociálních transferů na hrubém domácím produktu je totiž na zhruba poloviční úrovni evropského průměru. Hovořím o tom dnes proto, že český stát má do sociálního státu dle programového prohlášení vlády hodně daleko, že do konce roku mají být dokončena přístupová jednání s Evropskou unií, a dále také proto, že v nejbližším období má být projednána konečná varianta důchodové reformy.
Za zásadní systémové pochybení v loňském roce ale považuji rezignaci vlády na vývoj dlouhodobé nezaměstnanosti. Obdobně jako vlády předchozí, i ona používá účelově vybrané prostředky k řešení nezaměstnanosti na jiné výdaje státního rozpočtu. Za 16 mld. 410 mil. Kč použitých na jiné účely mohlo být v loňském roce vytvořeno více jak 300 tisíc nových pracovních míst. Za celou dobu sociálního pojištění, tj. od roku 1993, činí přebytky (?) zaměstnanců, zaměstnavatelů a osob samostatně výdělečně činných na státní politiku zaměstnanosti více jak 122 miliard Kč. Při jejich plném zapojení by nezaměstnanost zřejmě neexistovala nebo by byla velmi nízká. Ostatně Ministerstvo práce a sociálních věcí slibovalo do roku 2002 plnou zaměstnanost dle Evropské sociální charty.
Chápu, že tlak nezaměstnanosti na snižování ceny práce je jedním z hlavních zájmů podnikatelů, na druhé straně česká nezaměstnanost již nejen dotahuje úroveň velké hospodářské krize třicátých let minulého století, ale též významně ovlivňuje příjmy a výdaje státního rozpočtu. Domnívám se, že i na české poměry je 300 tisíc lidí živořících v bídě, bez základních sociálních jistot a ochrany, dostatečným důvodem pro nastartování změny.
Úřady práce nemohou být pouhými "evidenty" nezaměstnaných. Za devět let existence pojistného na pasivní i aktivní politiku zaměstnanosti si totiž národ předplatil kvalitativně vyšší výkonnost státu na zprostředkování práce i na zřizování pracovních míst.
Poslanecký klub KSČM na tato fakta upozorňuje již řadu let. Při schvalování rozpočtu na rok 2001, tedy na rok, jehož výsledky dnes hodnotíme, dokonce navrhoval navýšení rozpočtových zdrojů na aktivní politiku zaměstnanosti. Opodstatněné návrhy však akceptovány nebyly, navíc bylo 143 milionů převedeno mimo sociální systém. Důsledky jsou tragické. Počet nově zřízených, společensky účelných pracovních míst meziročně poklesl o 21,5 procentního bodu, a to při nárůstu dlouhodobé nezaměstnanosti. Jde o neodpovědný hazard, který zásadně odmítáme.
Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji panu poslanci za jeho vystoupení. Dále je přihlášen pan poslanec Jiří Patočka, potom přijde na řadu pan poslanec Eduard Vávra.
Poslanec Jiří Patočka: Dobrý den, pane předsedo, vážená vládo, vážené kolegyně, vážení kolegové. Dovolil bych si předložit stručnější příspěvek ke státnímu závěrečnému účtu za minulý rok.
Vláda nám předložila poměrně obsáhlý, kvalitní dokument, který spolu se stanoviskem Nejvyššího kontrolního úřadu a se zprávou České národní banky o inflaci v roce 2001 dává vcelku reálný pohled na stav české ekonomiky a na plnění státního rozpočtu. Dle mého názoru je ovšem nutné ho posuzovat v souladu se zprávou o plnění programového prohlášení a činnosti minulé vlády, které bylo sněmovně předloženo v dubnu r. 2002. Některé jevy, údaje, charakteristiky i souvislosti, podle mého názoru důležité, v něm ale chybí. Chybí i formulace nápravných opatření.
Pokusím se v další části mého vystoupení uvést některé skutečnosti, které hodnotím jako důležité, mající značný význam pro sféru vnitroekonomickou. Mohu uvést, že mě k tomu motivovala nejen obsahová stránka státního závěrečného účtu, ale zejména srovnání s citovanou zprávou o plnění programového prohlášení vlády, ve kterém se uvádí: "Politika vlády v období její působnosti se zaměřila na řešení závažných, dlouhodobě neřešených problémů, zejména dvou, a to je nekonsolidovaná finanční situace podnikové sféry a napětí mezi zdroji a výdaji veřejných rozpočtů."
***