(15.30 hodin)
(pokračuje Braný)
Nikde se však v této souvislosti neuvádí, že celkově byly rozpočtovými opatřeními zvýšeny výdaje státního rozpočtu o 8,7 miliardy korun, a to plně na úhradu ztráty Konsolidační banky. Proti kritice výše sociálních výdajů lze postavit prohlášení nové vlády, která mezi své priority řadí - cituji - rozvíjení sociálního státu na základě sociálně tržního a ekonomicky orientovaného hospodářství a při udržení sociální soudržnosti a sociálního smíru. Konec citace.
Pro úřednický aparát Ministerstva financí ale zřejmě je bez zřetele k jeho názorovému zaměření nejjednodušší cestou ke snížení schodkovosti státního rozpočtu krátit největší komplex výdajů, to znamená sociální výdaje, a tím dosáhnout největší úspory. Navíc toho lze dosáhnout cestou úpravy zákonů nebo předpisů nižší úrovně bez obtížného projednávání s jednotlivými příjemci státních výdajů. Neoprávněnost tvrzení o úloze růstu sociálních výdajů při prohlubování schodkovosti státního rozpočtu lze doložit porovnáním výdajů sociálního charakteru se souhrnem státního rozpočtu a rozpočtů územně samosprávných celků, který eliminuje vliv přesunu při reformě státní správy.
Výdaje sociálního charakteru vzrostly meziročně v souhrnu o 7,1 %, z toho ve státním rozpočtu o 7,9 %, v rozpočtech územně samosprávných celků se snížily. Podíl celkových výdajů na transfer obyvatelstvu se v souhrnu obou rozpočtů snížil z 35,5 % v roce 2000 na 34 % a na celkovém přírůstku výdajů obou rozpočtů se podílel jen 21,5 %. Zbývá dodat, že i po poslední úpravě starobních důchodů dosáhne jejich reálná hodnota jen 95,5 % reálné hodnoty roku 1989.
Zpráva ke státnímu závěrečnému účtu také nepodává objektivní hodnocení úlohy neinvestičního transferu obyvatelstvu, přestože v této oblasti existují určité možnosti úspor, i když menší, než jak se obvykle prezentuje.
Zmínil jsem v úvodu svého vystoupení, že nebudu hovořit dlouho, ale snad by projednávání této zprávy a mnohé vznesené kritické výhrady mohly přispět k zlepšení a k lepšímu koncipování návrhu státních financí pro příští rok. Prosím, aby můj diskusní příspěvek byl právě takto chápán.
Děkuji vám za pozornost.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji, pane poslanče. Další je přihlášen poslanec Pavel Hrnčíř a pak poslanec Antonín Zralý.
Poslanec Pavel Hrnčíř: Děkuji, pane předsedo. Vážená vládo, paní poslankyně, páni poslanci, dovolte, abych za minimálního zájmu členů vlády, zvláště těch, kteří v minulé vládě zasedali, přednesl několik postřehů ke státnímu závěrečnému účtu za rok 2001, a to zejména zúženým pohledem na kapitolu číslo 304 - Úřad vlády.
Kapitola Úřadu vlády se z hlediska rozpočtových příjmů a výdajů může zdát snad málo významnou kapitolou státního rozpočtu. Přesto tvrdím, že je určitým jeho symbolem, určitou hlavou buďto čilé, nebo zapáchající, páchnoucí ryby. Rozhodování ministrů ve vládě může být totiž příkladem pro rozhodování ministrů jejich v resortních úřadech a následně také jejich podřízených pracovníků.
Zamysleme se nad hospodařením Úřadu vlády v roce 2001. V tomto roce měl plánované příjmy ve výši 8,6 milionu korun a odprodejem starých pohledávek dosáhl skutečného příjmu ve výši 14 milionů korun. Naplánované výdaje v roce 2001 ve výši 361,2 milionu korun však překročil o 38 milionů korun, tedy o 10,5 %, bezmála 400 milionů korun. Všechna navýšení rozpočtu jsou formálně řádně schválená vládními usneseními a z účetního hlediska je tedy vše v naprostém pořádku. Tvrdím, že ne však z hlediska hospodářského.
V období, kdy si vláda sama sobě schvalovala navyšování výdajů, moc dobře věděla, že se plánované příjmy průběžně naplňují. Bylo více než nabíledni, že plánovaný deficit se tím bude ještě více prohlubovat. Správný hospodář by na takovou situaci automaticky reagoval snižováním výdajů. Ne tak ale sociálně demokratická vláda. Ta nejenže nepřišla s žádnými úspornými balíčky opatření, ale rozhazovačně dokonce výdaje dále navyšovala, a to zejména vlastními režijními náklady. Pro mne opravdu nepochopitelné.
Podívejme se na některá vybraná rozpočtová opatření, která vláda přijímala v době, které se u nás na vesnici říká "je zle, koza dojí krev". (Smích v sále.) V roce 2001 přijala vláda 24 rozpočtových opatření, z toho sedm mělo za následek nárůst pracovníků celkem ze 492 na 539. Za rok tedy o 47 pracovníků. Finanční nárůst více než 26,5 milionu korun. Ve srovnání s předcházejícím rokem stouply mzdové náklady dokonce o 13,5 %, a to ze 140 milionů korun v roce 2000 na 158,8 milionu v roce 2001.
Rozpočtovými opatřeními v průběhu roku byly zajištěny také další jiné investice, jako např. rekonstrukce zasedací místnosti vlády a kuchyňky ve výši 4,6 milionu korun a rolba ve školicím středisku Úřadu vlády ve Špindlerově mlýně za zhruba 3,9 milionu korun. To vše účetně v pořádku, jenže na úkor nafukovací kapitoly všeobecná pokladní správa, dojné to krávy státního rozpočtu. Vše se pořizovalo v podstatě na dluh bez finančního krytí jako nekrytá směnka.
Ještě zajímavější je určité dlouhodobější sondování, které si opravdu nemohu odpustit. Úřad vlády měl v roce 1998 315 zaměstnanců, v roce 2001 už 539. Během pouhých tří let nárůst představuje plných 71 %. A to není vše. Celkové výdaje v roce 1998 představovaly pouhých 185 milionů korun, to je nárůst o 115 % za pouhé tři roky. Údaje zcela určitě zarážející, nemyslíte? Hospodařil-li takovým způsobem v roce 2001 Úřad vlády, nelze se vůbec divit, že podobným způsobem hospodařila také některá ministerstva a že se celkový schodek státního rozpočtu zvýšil ze 49 miliard na 67,7, tedy o 38 %.
Zcela určitě zazní námitka, že vše je zcela určitě v pořádku, že všechna navýšení byla řádně schválena. Pravidla dobrého hospodáře však byla stoprocentně porušena. Tak nemůže hospodařit ani ten nejmenší živnostník naší republiky, natožpak naše vláda. Pro schválení státního závěrečného účtu, tak jak navrhl zde ministr financí, podle mého názoru nemůže hlasovat žádný poslanec, který zodpovědně zastupuje naše občany.
Vážení pánové, vážené dámy, z toho, co jsem řekl zde, vyplývá i mé doporučení, abyste státní závěrečný účet za rok 2001 neschválili. Děkuji vám.
***