(15.20 hodin)
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji, pane poslanče. Nyní slovo dostane pan poslanec Petr Braný, tím dalším pak bude pan poslanec Pavel Hrnčíř. Prosím, máte slovo.
Poslanec Petr Braný: Děkuji. Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové, nechci se ve svém vystoupení připojit k těm, kteří bez věcné argumentace negativisticky hodnotí vývoj veřejných financí v loňském roce. Nemohu ale také říci, že bych snad byl nadšen předloženou vládní zprávou o státním závěrečném účtu za rok 2001. Můj pohled je též velice kritický, ale na rozdíl od některých kritiků se pokusím svůj názor důsledně opřít o analytický pohled. Nebudu hovořit dlouho a doufám, že mé vystoupení bude o to věcnější.
Především musím zdůraznit, že předložená zpráva se soustředí na detaily plnění jednotlivých položek upraveného státního rozpočtu. Nezabývá se důsledně srovnatelností údajů s předchozím rokem 2000. Přitom právě údaje z roku 2001 byly ovlivněny počáteční etapou reformy státní správy a převedením části rozpočtových výdajů do fondu dopravní infrastruktury a fondu rozvoje bydlení. Zvolený přístup preferuje účetní vypořádání izolovaných dílčích údajů před hodnocením vycházejícím z dlouhodobějších trendů a ekonomických souvislostí. Zpráva je v podstatě souhrn popisu jednotlivých tabulek a obchází rostoucí schodkovost veřejných financí, z nichž státní rozpočet představuje sice podstatnou, ale přece jen neúplnou část.
V době, kdy schodek státního rozpočtu v roce 2000 dosáhl 46,1 mld. Kč a v roce 2001 vzrostl na 67,7 mld. Kč, to je téměř o 47 %, dospěla vláda k paradoxnímu závěru, že její rozpočtové hospodaření se v uplynulém roce zlepšilo - viz její tvrzení na straně 4 svazku C. Snaží se to doložit tím, že během roku byly provedeny dodatečné úpravy rozpočtu spočívající ve zvýšení výdajů a ty nebyly plně vyčerpány. Tyto úpravy však v rozhodující míře vyplývaly z dodatečného zahrnutí výdajů známých již v době schvalování rozpočtu a není prokázáno, že při schvalování nebyly nadsazeny.
Dále je nutné vzít v úvahu, že původní rozpočet nebyl dán reálnými vztahy v hospodářství, ale byl určen dohodou mezi stranami opoziční smlouvy a od počátku bylo zřejmé, že je nereálný. Tvrzení o zlepšení rozpočtového hospodaření je neudržitelné i při konfrontaci se současným vývojem.
Také letošní výsledek je výsledkem opakovaného politického kompromisu. Jeho nereálný schodek ve výši 46,2 mld. Kč bude podle prvních odhadů překročen na cca 80 mld. Kč. Ani vládou připravovaný rozpočet na rok 2003 se schodkem 157 mld. Kč neukazuje na zlepšení státních financí. Přístup vlády k fiskální politice i k celkové hospodářské politice si tedy nezaslouží jiné označení než naprostá bezradnost, jak již uvedl kolega Recman.
Příjmy veřejných rozpočtů po odečtení příjmů z privatizace, které jsou přechodné, vzrostly v roce 2001 o 8,7 %. Jejich dynamika tedy byla stejná jako dynamika HDP v běžných cenách vyjadřující souhrnně pohyb ekonomiky. To znamená, že finanční krytí potřeb státu, územních samospráv a obcí neměnilo nároky na zatížení ekonomiky odvodovými povinnostmi. Na druhé straně se ale nezvyšoval prostor pro úpravu daňové zátěže bez citelných dopadů do hospodářské situace domácností i podnikového sektoru. Došlo k přesunu části příjmů ze státního rozpočtu do příjmů ostatních částí veřejných rozpočtů. Příjmy státního rozpočtu meziročně vzrostly jen o 6,8 %, což vytvořilo tlak i na omezení jeho výdajů a přispělo k nárůstu rozpočtových schodků. Naproti tomu příjmy státních fondů vzrostly více než třikrát, zdravotního pojištění o 12,3 % a místních rozpočtů o 13,3 %, což vyjadřuje posílení jejich samostatnosti.
Rozhodující část příjmů tvoří výnosy daní. Kryjí téměř zcela příjmovou část státního rozpočtu a ze tří čtvrtin příjmy místních rozpočtů. V daňových příjmech zaostávají odvody daně z přidané hodnoty, které vzrostly pouze o 4,1 %. Jde o údaj po vyloučení vlivu změn, jejich rozdělení mezi stát a obce. Naopak příznivě vzrostly odvody na sociální zabezpečení a příspěvek na politiku zaměstnanosti, a to v souhrnu o 9,1 mld. Kč. Naproti tomu výdaje veřejných rozpočtů předstihovaly možnosti ekonomiky, neboť rostou rychleji než příjmy, a v roce 2001 se tento předstih dále zvýšil. Tempo růstu výdajů vzrostlo z 8,9 % dosažených v roce 2000 na 11,2 % v roce loňském. Obdobný byl i vývoj výdajů státního rozpočtu a důsledkem je, že schodek veřejných rozpočtů vzrostl během jediného roku o otřesných 29 %.
Na přírůstku veřejného dluhu ve výši 24 mld. Kč se podílel více než polovinou státní rozpočet, přírůstek schodku mimorozpočtových fondů 30 % a územních samosprávných celků 14 %. Obvyklé tvrzení, že vláda uplatňuje prorůstovou politiku, která je dočasně spojena s růstem zadluženosti, ale má založit podmínky pro modernizaci výroby a zvýšení exportní schopnosti domácí produkce, je v rozporu s fakty. Podle údajů uvedených na straně 60 svazku B totiž vzrostly běžné výdaje veřejných rozpočtů o 12,7 %, z toho transfer obyvatelstvu a neziskovým organizacím o 8,7 %. Naproti tomu kapitálové výdaje vzrostly pouze o 1,8 %, z toho výdaje na pořízení investic o 2,9 %. Rovněž růst výdajů státního rozpočtu na výzkum a vývoj o 6 % nesvědčí o preferenčním soustředění prostředků do oblasti, která by mohla vytvářet podmínky pro dlouhodobý rozvoj, jak se uvádí v předložené vládní zprávě na straně 153 a další ve svazku C. Dochází tedy k jasnému využívání půjček na financování běžné spotřeby, přičemž situaci ještě zhoršuje nevhodná struktura investic financovaných z rozpočtu.
Upozorňovali jsme na tyto věci téměř před dvěma lety, když byl rozpočtový návrh vlády na rok 2001 projednáván touto sněmovnou. Naše výhrady a dobře míněné náměty však nebyly vztahy v úvahu a toto jsou smutné výsledky realizace vládní politiky. A zdůrazňuji, že je to politika vedoucí do slepé uličky.
Snaha o postupný návrat k rozpočtové rovnováze proto musí začít omezením běžných výdajů v těch oblastech, kde v minulosti díky indexové metodě při stanovení výdajů zmizel ekonomický tlak na hospodaření státního aparátu i neziskových organizací všeho druhu. Paradoxní je, že podíl transferů obyvatelstvu na rozpočtových výdajích dále klesá. Mimochodem, právě kolem únosnosti výdajů na důchody a ostatní dávky sociálního zabezpečení, na sociální podpory, politiku zaměstnanosti a další výdaje tohoto charakteru, které tvoří neinvestiční transfer obyvatelstvu, lze v Poslanecké sněmovně očekávat konfliktní diskusi. Přitom nelze přehlédnout, že zpráva zpracovaná Ministerstvem financí v celkovém hodnocení transferu upozorňuje na negativní působení sociální politiky vlády, jak je zřejmé např. z tvrzení na straně 61 svazu C. Zde se zdůrazňuje, že výdaje do sociální oblasti a na státní politiku zaměstnanosti prohlubují schodkovost státního rozpočtu.
Obdobně kritický tón má i tvrzení, že sociální dávky byly rozpočtovými opatřeními navýšeny v průběhu roku 2001 o 3,5 mld. Kč proti původně schválenému rozpočtu.
***