(15.00 hodin)
(pokračuje Recman)
Na straně výdajů pak po revizi účtů nebo revizi údajů o hrubém domácím produktu již neplatí závěr, že podíl výdajů státního rozpočtu na HDP zůstává na stejné úrovni jako v roce 2000. Dynamika výdajů předstihla dynamiku HDP a jejich rozdíl vzrostl z 31,9 % na 32,2 %. Zde vycházím z údajů, které jsou publikovány ve svazku B na straně 57.
Všechny operace provedené při schvalování státního rozpočtu a pak při jeho plnění se podstatně podílely na rozkolísání jeho základních vztahů. Údaje o příjmových a zejména rozpočtových položkách zachycují jejich schválenou i revidovanou úroveň a skutečně dosažené výsledky. V řadě případů jsou silně ovlivněny metodickými a organizačními opatřeními, o kterých jsem hovořil. Jde především o vliv probíhajících transferů mezi centrálním rozpočtem a rozpočty obcí a krajů v důsledku reformy státní správy. Vykazované údaje jsou nepochybně účetně správné, ale ve zprávě chybí jejich převedení na srovnatelnou úroveň. Za této situace snížení výdajové položky ve státním rozpočtu proti roku 2000 může mnohdy v součtu s novými výdaji místních rozpočtů znamenat ve skutečnosti jejich reálné snížení. O zvýšení vypovídající schopnosti údajů státního závěrečného účtu je možno pokusit se při hodnocení dílčích příjmových a výdajových položek.
Lze pouze říci, že veřejné rozpočty ve svém souhrnu měly prioritně zajišťovat prorůstovou politiku vlády. Vytvářely podmínky pro růst spotřeby domácností a zvýšení investiční výstavby a problém schodkovosti odsunuly až do druhého pořadí. Pro vývoj příjmů státního rozpočtu je rozhodující i vývoj daňových příjmů. Zahrnují daně, poplatky, pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na politiku zaměstnanosti. V roce 2001 zajistily 95,6 příjmů státního rozpočtu a 72,6 vlastních příjmů místních rozpočtů. Protože v souvislosti s reformou státní správy bylo v roce 2001 přesunuto přibližně 20 % výnosů celostátních daní do rozpočtu obcí a státních fondů, je pro posouzení dosažených výsledků nutné posuzovat celostátní daňové příjmy. Ty vzrostly v roce 2000 o 4 % a v roce 2001 o 7,2 %, což je výrazné zvýšení dynamiky. Rozhodující pro toto zlepšení byl výnos daní z příjmů právnických osob. Přes zlepšení daňových výnosů existují některé problémy, které by měly být operativně řešeny v oblasti daně z přidané hodnoty.
Představa vlády o tom, že oživení ekonomiky se promítne do zrychlení růstu DPH, se nenaplnila a výpadek daně proti schválenému rozpočtu dosáhl téměř 20 mld. korun. Hlavní příčinou však není nízké inkaso daně, ale růst daňových rozpočtů. Zde chci připomenout, že v roce 2000 byly odpočty ve výši 196,7 a v roce 2001 už dosáhly téměř 225 mld. korun. Dynamika tohoto růstu je 14,4 %.
Zpráva podrobněji rozebírá jednotlivé vlivy působící na výpadek DPH proti předpokladu státního rozpočtu. Protože mezi ně patří i některá rozhodnutí předchozí Poslanecké sněmovny, měla by se ve svém novém složení vláda vrátit k tomu, aby provedla některé novelizace zákonů. Doporučuji právě v souvislosti s nadměrným odpočtem, aby vláda novelizovala § 147 trestního zákona, který by rozšířil skutkovou podstatu i na neplacení daně, aby novelizovala i § 72 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, aby správci daně mohli při vzniku zástavního práva přednostně zajišťovat daňové pohledávky.
Vážené kolegyně a kolegové, příznivé jsou vývoj odvodů na sociální zabezpečení, které v roce 2001 vzrostly o 9,1 %, i pokles meziročního přírůstku nedoplatku na pojistném ze 6,7 mld. korun v roce 2000 na 4,8 mld. korun v roce 2001. Zůstává však neřešen dlouhodobý problém nedostatečné výše pojistného u osob samostatně výdělečně činných. Zatímco základem pro odvod pojistného je u zaměstnanců úhrn zdaňovaných příjmů, u osob samostatně výdělečně činných je to pouze 35 % z přiznané samostatně výdělečné činnosti po odpočtu výdajů vynaložených na jejich dosažení a udržení, jak vyplývá ze zákona.
Za dnešního stavu dochází ke skrytému přerozdělování výnosů z pojistného zaměstnanců ve prospěch OSVČ především u nemocenského pojištění, které není pro OSVČ povinné. Zde odkazuji na svazek C, strana 44. Je potřeba proto připomenout potřebu sblížit podmínky pro platbu pojistného u obou skupin obyvatelstva. Rozdíly jsou více než výrazné. Například průměrná výše pojistného v korunách u zaměstnance na důchodové pojištění je 3 474, u OSVČ 1 159. Je to jenom 3,4 %. U nemocenské je tento poměr ještě nevýraznější. Je to na úrovni 29,8 %. U příspěvku na politiku zaměstnanosti je jenom 33,3 %. Tady jsem přesvědčen o tom, že je prostor pro řešení a že by to vláda měla vzít v potaz při přípravě státního rozpočtu na rok 2003 a při novelizaci příslušných zákonů, které by mohla předložit i v příštím roce.
Zpráva ke státnímu závěrečnému účtu také zkresleně charakterizuje sociální výdaje rozpočtu, když uvádí, že - cituji - "odčerpávají významnou část státního rozpočtu" a - cituji -"prohlubují jeho schodkovost", a dále, že v průběhu roku musely být rozpočtovými opatřeními navýšeny o další 3,5 mld. korun. Účelová kritika je obsažena i v části zahrnující vývoj mandatorních výdajů, což je svazek C, strana 143 až 145. Zdůrazňuje, že největší váhu v mandatorních výdajích mají sociální transfery, které tvoří více než 80 % těchto výdajů a na jejichž zvýšení se podílí zejména růst důchodového a nemocenského pojištění.
Kriticky se text zmiňuje i o růstu podílu mandatorních výdajů na HDP v běžných cenách v období 1995 - 2001 ze 14 % na 16,5 %. Proti tomu je možno argumentovat tím, že zákonné nároky zakládají roční tempo sociálních výdajů ve výši asi 6 - 7 % a v uváděném období prošlo hospodářství stagnací, které ztlumilo růst HDP v běžných cenách na 3 - 4 %, což nutně muselo zvýšit podíl mandatorních výdajů a je to jenom otázka matematické operace. Mohu prohlásit, že problém není ve výši mandatorních výdajů, ale v oslabení příjmů státního rozpočtu pro rozprodej státního majetku a opakujících se stagnačních tendencích. Po chystaném rozprodeji energetiky a telekomunikací lze čekat, že se běžné příjmy rozpočtu i možnosti krytí mandatorních výdajů ještě zhorší. Jednorázové příjmy z prodeje pak nebudou stačit k úhradě státního dluhu.
Vážené kolegyně a kolegové, chtěl bych se ve vztahu ke státnímu rozpočtu zmínit speciálně ještě i o armádních výdajích. Výdaje na obranu rok od rok rostly a vytlačovaly tak ze státního rozpočtu jiné výdajové položky. Přitom existují vážné pochybnosti o správnosti jejich struktury. Jestliže již v předchozích létech budila pozornost jednostranná preference výdajů na letectvo, pak v roce 2001 dále zesílila jak ve schváleném rozpočtu, tak i při jeho úpravách v průběhu roku. Výdaje na modernizaci letectva dosáhly v roce 2001 9,2 mld. korun a jejich podíl 29,7 % z celkové částky určené pro vojenskou obranu, to znamená po očištění celkových obranných výdajů o výdaje na státní správu, výzkum a vývoj v této oblasti. Pro srovnání lze uvést, že na modernizaci letectva byla ze státního rozpočtu vydána stejná částka jako v souhrnu na průmysl, stavebnictví, obchod a služby, které navíc v minulém roce v důsledku restriktivní politiky vlády vzrostly jen o 1,8 %.
***