(16.20 hodin)
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Promiňte, pane poslanče. Přerušuji vás, abych vyzvala naše kolegy, paní poslankyně a pány poslance, aby vám umožnili pronést vaši úvodní řeč v atmosféře, která i jim dá šanci, aby vnímali to, co říkáte. Děkuji vám za pochopení. Prosím ještě jednou všechny, kteří teď nemohou věnovat pozornost tomuto bodu, aby své věci řešili mimo tento sál.
Prosím, pane poslanče, máte opět slovo.
Poslanec Josef Janeček: Děkuji. U těchto novorozenců nemůžeme očekávat klidný rozvoj, ale setkáváme se s dětmi, které jsou chronicky nemocné, které neprožijí šťastné dětství.
Pokud se podíváme do statistik - a byl bych rád, kdyby si kolegové alespoň tento údaj zapamatovali - každý den v této zemi zemře v důsledku nemocí způsobených kouřením 60 lidí. Opakuji: každý den zemře 60 našich občanů v důsledku nemocí, jejichž vznik byl v podstatě zbytečný. Za rok je to 22 tisíc lidí. Jistě si každý dokáže spočítat a uvědomit, jak by se asi měl zachovat zákonodárce, jestliže něco takového se v jeho zemi děje. Zdali dá přednost ochraně zdraví svých spoluobčanů, anebo zdali dá přednost penězům tabákového průmyslu. Je to rozhodnutí o tom, zdali spíše peníze, nebo odpovědnost budou vítězit v našich zákonodárných sborech.
Víme, že po velmi dlouhou dobu to jsou peníze, které vítězí v hlasování a v boji o to, zdali učiníme alespoň něco pro ochranu naší mládeže. Je smutné, když nedokážeme udělat krok proti firmám, které disponují miliardami, které na reklamu každý rok kolem jedné miliardy vydávají a ovlivňují naše děti tím způsobem, že 90 procent kuřáků jsou kuřáci, kteří se stali závislými před osmnáctým rokem. Jsou to většinou děti kolem 13 až 14 let. V desítkách procent se z nich stávají noví celoživotní konzumenti.
To, co je důležité z hlediska právního, je skutečnost, že v podstatě z hlediska zákona máme povinnost, z hlediska ústavy máme povinnost, přikročit k nějakému právnímu aktu. Ústava nám ukládá a konstatuje, že ochrana dětí a mládeže je zaručena. V naší republice to platí potud, pokud nejsou proti tomuto zájmu dětí a mládeže postaveny firmy s miliardovým obratem.
Další zajímavostí je současný právní stav, který se týká reklamy, neboť v současném zákonu o reklamě se říká, že reklama nesmí nabádat k chování, které poškozuje zdraví. Ovšem my všichni přece víme, že reklama na cigarety je reklamou nabádající k poškozování zdraví. Jak si tedy vysvětlíme před svým svědomím, že připustíme něco, co je v rozporu se zákonem? Jak si to vysvětlíme my - zákonodárci?
Možná že někteří z nás si to vysvětlují tím, že je to pravda, nicméně je zde také zájem státní kasy. A státní kasa vydělává na spotřebních daních a na DPH, a je to něco přes 20 miliard korun ročně.
Možná nám uniká, že náklady na léčení nemocí způsobených kouřením daleko překračují tuto částku a činí kolem 25 miliard korun ročně. To znamená, že to, co možná tak rádi přijmeme do státního rozpočtu, musíme - a ve větší částce - vydat v oblasti léčení nemocí způsobených kouřením. Kdybychom omezili spotřebu a frekvenci nemocí alespoň o 10 procent, tak by to znamenalo, že naše zdravotnictví bude každý rok šetřit miliardy. Kdyby se to podařilo o 10 procent, tak každý den v této zemi zemře o šest lidí méně.
A říkám si, jak je možné, že jsme lidé snad tak tvrdého srdce, že nedokážeme těmto číslům odolat. Vždyť to nejsou výmysly jednoho nebo dvou předkladatelů, jsou to argumenty, které zveřejnila a prosazuje Světová zdravotnická organizace. Jsou to věci a čísla, která se opírají o zjištění Světové banky. Jsou to věci a čísla, která podporuje Česká lékařská společnost.
Bohužel, zdá se, že tyto argumenty nemají šanci, protože takový dětský zákazník má např. v Anglii cenu asi čtyř tisíc liber, což jsou peníze, které na něm tabákový průmysl vydělá do doby, nežli předčasně zemře. Jsou to velké peníze, to je pravda. Ale přesto ten člověk předtím, než zemře na nemoc způsobenou kouřením, prodělává velmi dlouhé utrpení. A to nejen on, ale často jsou to i jeho děti a příbuzní, protože od onoho okamžiku, kdy se stal závislým, tedy od těch 10 až 13 let, uplyne v průměru zhruba dalších 30 let, než se dostaví ony tragické konce. To jsou v nejčastějších případech lidé ve věku 40 až 50 let, kteří doplatí na to, že podlehli reklamě.
Přece jen jedna věc mě těší: že poprvé v historii tohoto státu tato vláda podpořila návrh na zákaz reklamy tabákových výrobků. Je to poprvé, a já bych jí chtěl za tuto statečnost poděkovat, protože to je něco, kdy sama vláda prosazuje to nejsprávnější, co bychom v oblasti zdravotnictví měli chtít, a to je prosazovat prevenci.
***