(14.20 hodin)
(pokračuje Kováčik)
Nás tady ve sněmovně docela dost trápí i poslední záležitost, která jako by mezi námi vznikla tím, že jste - podle našeho názoru - nepostupoval v souladu s článkem 62 písm. j) ústavy. A to je v podstatě možné vnímat tak, že jako byste zpochybňoval roli Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky jako jednoho ze základních článků české parlamentní demokracie. Jde mi o tu dosud nevyjasněnou otázku ve vztahu ke jmenování řádně Poslaneckou sněmovnou navržených prezidenta a viceprezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu. Tím se podle mého soudu vytváří nedobré ovzduší, řekl bych dokonce i spor, mezi ústavními orgány tohoto státu, spor naprosto zbytečný, spor, který naprosto zbytečně zvyšuje určité napětí nebo neklid ve společnosti.
To je, pane prezidente, páni kolegové, paní kolegyně, několik málo příkladů z toho, co by vůbec nemuselo být, kdybyste, pane prezidente, častěji přišel mezi nás, zástupce lidu, zvolené tímto lidem, kdybyste možná častěji naslouchal tomu, co občané České republiky a co jejich zvolení zástupci si myslí, co hovoří a co prosazují, jak jednají, možná častěji než tomu, co činíte v zahraničí. Byl bych rád, abychom si z toho - jak vy, tak i my, dokonce i možná při volbě příštího prezidenta - vzali určité ponaučení: zvolit si takového prezidenta, který bude více naslouchat vlastním lidem.
Pane prezidente, děkuji vám, že jste mě vyslechl, a věřím, že v další rozpravě alespoň na některé mé otázky Poslanecké sněmovně odpovíte.
Děkuji i vám, vážení kolegové a kolegyně, že jste mě vyslechli.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Já bych vás, pane poslanče, požádal, zda byste byl ochoten usednout u stolku zpravodajů a ujmout se role.
Já jenom zareaguji stručně. V rozhovoru, který jsme vedli s panem prezidentem jako vedení sněmovny, jsme se dohodli na určitém postupu, co se týče jmenování představitelů NKÚ, a zašleme panu prezidentovi stanovisko, na základě kterého nám sdělí své rozhodnutí. Takže, mám dojem, že jsme právě před několika minutami našli cestu, kdy bychom celou tu věc poměrně rychle vyřešili.
Nevidím žádnou… Prosím, hlásí se ministr zahraničí a místopředseda vlády Cyril Svoboda.
Místopředseda vlády a ministr zahraničí ČR Cyril Svoboda: Vážený pane prezidente, vážený pane předsedo, vládo, kolegyně a kolegové, já si myslím, že stojí za reakci to, co řekl zástupce klubu KSČM.
Za prvé si také myslím, že je správné, že pan prezident republiky navštívil naše shromáždění. Vycházím také ale z duchu a z podstaty ústavy, ze které vyplývá naprosto jasně, že prezident republiky je z výkonu své moci neodpovědný. To se týká každého prezidenta republiky, který je v naší ústavě. Takto je založena naše ústava - prezident republiky nenese odpovědnost z výkonu své funkce vůči Poslanecké sněmovně ani vůči Senátu.
(Předsedající Zaorálek: Klid prosím.)
Z tohoto důvodu je naprosto v pořádku, že se vede tato komunikace. Nicméně naše konstrukce ústavy jasně říká, že vymezená pravomoc prezidenta je taková, jaká je. Proto jsou jeho pravomoci omezeny mimo jiné kontrasignací předsedy vlády, a tím souhlasem vlády u řady významných rozhodnutí, která se týkají prezidenta republiky a výkonu jeho úřadu.
Myslím si, že míra účasti pana prezidenta je věcí jeho rozhodnutí a není to pohrdání ani našimi voliči, ani našimi občany, protože jde o specifický vztah.
Za druhé si nemyslím, že by pan prezident jakýmkoli způsobem poškodil dobré jméno České republiky v zahraničí. Jestli něco je známo nebo někdo je znám v zahraničí, tak je to Václav Havel. A zkuste se zeptat, kdo zná kohokoliv jiného z České republiky v zahraničí, kdo zná politiku České republiky. Vždycky je spojována s osobou Václava Havla. Vytrhávat z kontextu některé výroky, které se některým poslancům mohou a nemusí líbit, znamená popření základní role, kterou Václav Havel sehrál v naší zahraniční politice. Jeho význam je naprosto nepochybný.
A konečně k té třetí otázce, která byla vznesena. To je to jmenování předsedy a místopředsedy Nejvyššího kontrolního úřadu. Je pravda, že Poslanecká sněmovna má právo navrhnout kohokoliv. To je její svaté právo. Ale pokud by kterákoliv hlava státu byla pouhým podpisovatelem vůle sněmovny, potom ta konstrukce nemá smysl. To znamená, že prezident republiky nemůže jmenovat nikoho jiného než toho, koho mu navrhne Poslanecká sněmovna. Není ale povinen vyhovět každému návrhu, který Poslanecká sněmovna navrhne. Jde o vzájemnou komunikaci. Je také dobře, když návrh Poslanecké sněmovny je hlavou státu akceptován, ale v tomto ohledu si myslím, že je to naopak naplnění funkce prezidenta republiky, byť se někomu to či ono rozhodnutí nelíbí.
Myslím si, že nemáme zakládat jinou tradici než takovou, která vyplývá z podstaty naší ústavy.
Děkuji za pozornost.
(Potlesk.)
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji, pane ministře. O slovo se hlásí pan poslanec Ransdorf.
Poslanec Miloslav Ransdorf: Vážený pane prezidente, dámy a pánové, nejsem příliš překvapený, že nám vlastně nepřímo před chvílí přiznal ministr zahraničních věcí, že dosud jeho jméno v zahraničí známo není. (Smích v sále.)
Ale zpět k tématu. Já si myslím, že je velice důležité diskutovat o smyslu a podstatě českého prezidentství.
Nechtěl bych to brát tak, jako tomu bývalo kdysi v uherském sněmu, kde když došlo k neřešitelnému konfliktu v uherském sněmu, došlo i k fyzickým potyčkám, někdo se proplížil davy rozvášněných poslanců k řečništi a začal mluvit o magyar álami esme (?), o ideji uherského státu, poslanci si sedli do lavic, nálada se uklidnila a došlo k všeobecnému sjednocení.
Nicméně podstata a řekl bych smysl českého prezidentství je něco, kolem čeho by měla být veřejná diskuse, co by mělo být určitým sjednocujícím tématem. A to i proto, že prezident reprezentuje samu substanci kmene. Prezident reprezentuje určitou kontinuitu státu, reprezentuje stát navenek. A řekl bych, i Hrad by měl být - nebývalo to, je třeba říci, že v tomto směru se určitý posun stal - určitým místem kulturních setkávání a určitým místem, které přispívá ke kulturní reputaci země.
Nicméně domnívám se, že je tady od počátku nebo bylo tady od počátku Československé republiky určité souznění mezi smyslem založení státu a tím, jak fungoval prezident.
Karel Čapek si vykládal vznik Československa tak, že to je stát, že to je republika, kterou si lidé založili sami pro sebe. Drobní lidé. A myslím si, že tak tomu rozuměl i zakladatel našeho státu Tomáš Garrigue Masaryk. Zdeněk Mahler ve svém televizním pořadu, který byl tak napadán v tisku - v Lidových novinách, v Mladé frontě DNES apod. - řekl jednu velice podstatnou myšlenku: že Masaryk viděl společnost zdola.
***