(18.50 hodin)
(pokračuje Cabrnoch)
To je jasná diskriminace, která staví občany, poskytovatele zdravotní péče, do nerovného postavení. Nerovnost mezi zaměstnanci a nezaměstnanci se projevuje také např. v momentu, kdy lékař přeruší po určitou dobu poskytování péče. Udělá-li to lékař zaměstnanec, jeho zaměstnavatel je povinen mu zajistit doškolení. Udělá-li to lékař nezaměstnanec, musí se o své doškolení postarat sám. Domnívám se, že všichni lékaři jsou schopni pečovat o svoji kvalifikaci stejným způsobem.
Jak jsem zde již řekl, zákon překvapivě - a pro mě tedy zásadně překvapivě - nevyjmenovává specializační obory, nestanoví délku jejich přípravy. Mnozí si zřejmě vzpomínáte, že právě stanovení základních oborů, tedy oborů, ve kterých se lékař po skončení studia může připravovat v praxi, bylo vždy základním problémem, kamenem sváru, stejně tak jako délka nezbytné přípravy před složením atestačních zkoušek. Návrh zákona nevyjmenovává základní obory, nestanoví délku přípravy v těchto oborech, nemá žádné zmocnění, které by zmocňovalo vládu řešit toto nařízením vlády, nemá zmocňovací ustanovení k vydání vyhlášky a v zákonu se pouze konstatuje, a to velmi nejasně, že specializační obory, délku přípravy a seznam doporučené literatury schválí Ministerstvo zdravotnictví a vydá ho ve věstníku, což je nezávazný materiál vydávaný Ministerstvem zdravotnictví, který nepodléhá žádnému legislativnímu procesu, tedy ani žádnému připomínkovému řízení, ke kterému se nemůže vyjádřit ani vláda, natož potom Poslanecká sněmovna. Jsem přesvědčen, že obor, ve kterém se lékař bude specializovat, je rozhodnutí, které ho ovlivní na celý jeho profesní život, a není možné, aby tato věc byla upravována předpisem, který má doporučující charakter a je vyňat z legislativního procesu.
Pochybuji o tom, že je odůvodněné, aby ve složení akreditačních komisí byli zastoupeni zástupci zdravotních pojišťoven, neboť zdravotní pojišťovny přece v praxi vzdělávání lékařů žádnou roli nemají, a natož potom pochybuji o tom, proč je správné, aby v této akreditační komisi byl zastoupen zástupce veřejnosti. To mi připomíná jednu rozhlasovou pohádku z doby mého dětství, kdy kritiku představovala cestující veřejnost a říkala - už toho mám dost.
Co je alarmující mnohem více, je zavedení pojmu "dostatečná společenská poptávka". Ministerstvo zdravotnictví podle zákona nebude akreditovat zařízení pro další vzdělávání v oboru, pro který nebude dostatečná společenská poptávka. Zákon neříká, co to je dostatečná společenská poptávka, ani neříká, kdo ji bude měřit. Obávám se, že tato terminologie v posledních třinácti letech z našeho slovníku spíš mizela, než aby se v něm měla objevovat.
Velmi nesouhlasím s tím, aby se stal lékař vazalem svého zaměstnavatele ve věci zařazování do oboru. Podle návrhu zákona lékař, který dostuduje vysokou školu, má na vybranou. Chce-li se vzdělávat např. v oboru chirurgie, musí být zařazen do oboru prostřednictvím svého zaměstnavatele. Pokud zaměstnavatel nebude souhlasit, lékař se nemůže svobodně rozhodnout o vzdělávání se v tom kterém oboru. Pouze za jedné výjimky, a to je, že si celé vzdělávání bude platit sám. Domnívám se, že je nepřijatelné, aby o tom, ve kterém oboru se bude mladý lékař vzdělávat, rozhodoval jeho zaměstnavatel.
Dámy a pánové, věc, která je možná nejvíce alarmující a která, obávám se, v případě, kdy zákon nevrátíme k přepracování, může způsobit zásadní kolaps poskytování ambulantní zdravotní péče v České republice, je přechodné ustanovení, které stanoví: k samostatnému výkonu povolání lékaře je podle tohoto zákona kompetentní lékař, který má dvě atestace v oboru. Lékař, který má atestaci první nebo první a nástavbovou, je způsobilý k samostatnému výkonu práce až poté, co si doplní vzdělání, které mu chybí, podle náplně oboru stanovené na základě nového zákona. Chci vám sdělit, že podstatná část soukromých lékařů, kteří pracují v ambulantní péči, a to jak specialistů, tak praktických lékařů pro děti a dorost, nemá dvě atestace v základním oboru, a tedy tito soukromí lékaři, jejichž počet odhaduji zhruba na 13 000, budou po platnosti tohoto zákona muset přerušit výkon svého soukromého podnikání a zařadí se zřejmě do čekacích front na absolvování koleček v nemocnicích. Toto vzdělávání jim podle návrhu zákona bude platit jejich zaměstnavatel, tedy oni sami. Jsem zvědav, jak přivítají lékaři tuto revoluční úpravu.
Dámy a pánové, na základě všeho, co jsem zde přednesl, se domnívám, že tento zákon je potřebný a zákon, abych nebyl pouze kritický, který je v mnoha částech zpracován velmi přijatelně a který podle mého názoru dobře promítá to, co po nás požaduje evropská legislativa, tak pro jeho osud je nejlepší, aby byl vrácen navrhovateli k přepracování, tak aby mohl vzniknout zákon, který bude moci být projednán velmi rychle a - troufnu si předvídat - třeba v režimu podle § 90, jak jsme si zvykli říkat, ale bez chyb. Obávám se, že propuštění zákona do druhého čtení v této podobě povede k dlouhému, rozvleklému a velmi složitému projednávání a budeme zde hlasovat zřejmě někdy těsně před Vánoci několik hodin o několika desítkách pozměňovacích návrhů. Obávám se, že potom ani paní ministryně, ani já jako zpravodaj nebudeme přesně vědět, v jaké podobě zákon přijímáme.
Toho se chci vyvarovat, a proto navrhuji, abychom zákon vrátili navrhovateli k přepracování. Pokud toto nebude přijato, navrhuji dále, abychom prodloužili lhůtu k projednávání ve výborech o 30 dnů.
Děkuji vám.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Cabrnochovi. Dámy a pánové, je 18.55 hodin. V tuto chvíli mám písemně přihlášené dva poslance, pana poslance Ouzkého a pana poslance Maštálku. V případě, že by někdo z vás nehodlal vystoupit v obecné rozpravě, nechal bych obecnou rozpravu doběhnout bez toho, že by se hlasovalo o návrhu pana poslance Cabrnocha. O tom by dal hlasovat ten, kdo bude řídit schůzi zítra v ranních hodinách. Mohli bychom skončit tím, že ukončíme obecnou rozpravu. V případě, že by se přihlásilo dalších několik poslanců - nechci vám v tom nikterak bránit - bych přerušil schůzi již teď.
Jestli dovolíte toto naléhání, pokud se chce někdo přihlásit do rozpravy - paní předsedkyně Emmerová, paní poslankyně Talmanová. Takže, dámy a pánové, přihlášky se množí.
Děkuji vám za vaši práci v dnešním odpoledni. Zítra se sejdeme v 9 hodin dopoledne zde v Poslanecké sněmovně a budeme pokračovat rozpravou k tomuto bodu.
(Jednání skončilo v 18.59 hodin.)
***