(18.40 hodin)
(pokračuje Kubinyi)
Rád bych reagoval na některé poznámky, které tu padly. Domnívám se, že není pravdou, že by vůbec tento zákon neprošel diskusí. On prošel diskusí, ale je nutné na druhé straně říci, že prostor pro diskusi nebyl možná dostatečný, protože odborné společnosti ho dostaly na dobu několika dnů. Pokud je mi známo, dostaly ho na dobu pěti dnů. Jestli to byla dostatečná doba, nebo ne, je těžko říci, ale faktem je, že většina společností podle mých informací nějaké vyjádření k tomuto zákonu poslala.
Další poznámka byla, že v zákoně není zmiňováno vzdělávání ostatních pracovníků ve zdravotnictví. To je nedorozumění, protože na začátku bylo paní ministryní avizováno, že druhý zákon se nám objeví na stole co nevidět, že zákon o vzdělávání se rozdělil do dvou částí. První část, kterou máme teď, je zákon o vzdělávání lékařů, farmaceutů a zubních lékařů. Druhá část se bude týkat všech ostatních profesí ve zdravotnictví, sester, laborantů, techniků, rehabilitačních pracovníků, fyziků a podobně.
Poslední poznámka. Institut tam není zmíněn, není přesně specifikováno, kdo bude vzdělávat a jak, protože - jak už jsem říkal - to se bude týkat vlastních výkonných směrnic, které budou upravovat, jakým způsobem bude postupováno ve vlastním vzdělávacím procesu.
Závěrem bych chtěl říci toto. Zákon je skutečně velmi potřebný. Je to jeden ze zákonů, bez kterých by asi pro nás nebylo dostatečně možné, abychom s čistým štítem šli do přístupových jednání EU od 1. 1. 2004.
Je samozřejmě možné diskutovat o tom, jestli zákon je dobrý, nebo špatný, ale já jsem se podílel na tom, že jsem sledoval celou přípravu tohoto zákona, a myslím si, že to, co je kolegou Cabrnochem považováno za nevýhody zákona, to je, že je stručný a že některé věci nerozebírá podrobně, se může ukázat jako velmi výhodné, protože nám to dává do budoucna manévrovací prostor pro to, abychom v nižších právních aktech udělali takové změny, aby vzdělávání bylo funkční.
Je samozřejmé, že s výhledem je možné očekávat změny zákona a s určitým výhledem, když se tento způsob vzdělávání nějakým způsobem "usadí", se dá převést značná část tohoto třeba přímo do formy zákona, s tím, že nebudeme muset tento zákon novelizovat, ale bude stačit k němu přidat nějakou část a to, co bude určitou dobu působit jako vyhláška, by se třeba teoreticky mohlo stát součástí zákona. Z toho se vycházelo.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Jozefu Kubinyimu. Prosím, aby se slova ujal pan poslanec Cabrnoch. Dále mám přihlášky od pana poslance Ouzkého a pana poslance Maštálky.
Poslanec Milan Cabrnoch: Dámy a pánové, začnu tím, že nemohu souhlasit s panem kolegou Kubinyim. Neberu to jako nic tragického, ale nemohu souhlasit s tím, že výhodou je, aby většina důležitých věcí byla upravena podzákonnými normami. Důvod k tomu, proč přijímáme zákon, je, aby zásadní a potřebné věci byly upraveny zákonem. Kdybychom chtěli vytvářet svět, kde budeme upravovat důležité věci podzákonnými normami, tak nám bude stačit velmi krátký zákon, ve kterém řekneme, že všechno upraví vláda svými podzákonnými normami. Tolik na začátek.
Chtěl bych říci, že předložený návrh zákona je výsledkem trochu ukvapené a uspěchané práce a obsahuje řadu nedostatků. Já budu ve svém vystoupení velmi kritický. Asi budu některé věci vynechávat, protože jsem přesvědčen, že podstatná část sněmovny mě v tuto chvíli nesleduje. Nicméně jsem povinen ze své role některé věci tady říci.
Chtěl bych na začátku zcela jasně deklarovat, že chci, aby byl zákon přijat, a všechna kritika, kterou tady budu přednášet, je pouze cestou k tomu, aby byl přijat v lepší podobě, než byl předložen. Věřím, že nalezneme souhlasné stanovisko k tomu, abychom zákon vylepšili.
Já bych chtěl apelovat na nás všechny, abychom se nedali strhnout k ukvapenému a neodpovědnému postupu. Termín pro předložení projednávaného zákona ve vztahu k evropské legislativě byl konec roku 2000. Minulé vládě se tedy nepodařilo za bezmála dva roky takový zákon připravit tak, aby ve sněmovně byl přijat. Není imperativem pro tuto vládu a tuto sněmovnu, aby velmi rychle přijala zákon, který nebude dobrý a nebude vyhovovat praxi.
Já zásadně nemohu souhlasit s tím, aby byl Poslanecké sněmovně předložen odborný zákon, tedy návrh zákona výsostně odborného, bez toho, že bude celá ta věc a zvláště nové momenty návrhu řádně prodiskutována odbornou veřejností. Snad se, kolegyně a kolegové, připojíte k mému názoru, že předložit k veřejné diskusi odborným lékařským společnostem, které jsou organizacemi dobrovolnými a scházejí se jednou za měsíc nebo ještě méně často, tak zásadní návrh zákona na pět dní bez toho, že by připomínky byly jakýmkoliv způsobem vypořádány, je prostě nedostatečné. Takovou veřejnou diskusi musíme než odmítnout a žádat, aby každá připomínka, která přijde, byla řádně vyřešena.
Zákon obsahuje velkou řadu chyb a já jsem přesvědčen, že je nezbytné jej přepracovat. Mám velkou obavu, že přepracovat zákon velkou sérií desítek pozměňovacích návrhů je přístup neodpovědný, neprofesionální a nepovede k dobrému konci. Poslanecká sněmovna již vícekrát zpracovávala zákony - a budiž nám mementem třeba zákon transplantační, který byl zpracován několikrát a s desítkami pozměňovacích návrhů, ale byly to i další zákony, a nemusím je zde jistě vypočítávat, ke kterým bylo předloženo několik desítek nebo snad i stovek pozměňovacích návrhů. Výsledný produkt pak bývá nekvalitní, jsme za něj kritizováni jak neprávem jako u transplantačního zákona, tak mnohdy bohužel právem. Velmi rychle novelizujeme takto vzniklé zákony, novelizujeme je ještě dříve, než vstoupily v platnost, a děláme si ostudu.
Jsem pevně přesvědčen, že v tomto případě nemáme žádný zásadní důvod k tomu, abychom si neuváženým postojem uřízli další díl zasloužené ostudy.
Uvedu několik více nebo méně zásadních bodů. Pominu to, že zákon neřeší například klinické psychology, klinické logopedy, kteří se vzdělávají v dalším vzdělávání zcela stejně, jako je tomu u lékařů, dělají atestace, předatestační přípravy a mohli být v tomto zákoně vyřešeni.
Rád bych zmínil nedostatečně definované pojmy. V tomto projednávání se může zdát taková připomínka jako ne zcela zásadní, ovšem chtěl bych vám říci, že zavedeme-li do zákona například pojem "dosažitelnost rady a pomoci", že lékař je oprávněn poskytovat určitý druh péče, jestliže si zajistí dosažitelnost rady a pomoci někoho více kvalifikovaného, v praxi se lékaři dostanou do mnoha sporů. Co je to dosažitelnost rady a pomoci? Co to je "veškerý profesní čas"? Co to je "vzdělávací zařízení" a další pojmy, které nemají definovaný obsah? Takové pojmy budou působit v praxi problémy a zákon se stane takzvaně nekonzumovatelným.
Již jsem zde avizoval roli komor. Na některých místech zákona se přisuzuje profesním komorám role, která jim podle mého názoru nemusí nezbytně příslušet. Jestliže například komora vydává osvědčení o splnění podmínek pro samostatný výkon povolání na základě jediného dokladu, kterým je předložení diplomu o složení atestační zkoušky, tak je to přece činnost naprosto zbytná. Znamená to, že úředník komory si vyžádá předložení jednoho dokladu, a až ho uvidí, vystaví doklad jiný.
Zcela nepřijatelné a zásadní je pro mne oddělování soukromé a nesoukromé péče. Návrh zákona zcela nepřijatelně staví do nerovného postavení osoby vykonávající profesionální činnost soukromě a osoby, které ji vykonávají "nesoukromě". Pokud odhlédneme od celé nejasnosti tohoto ustanovení, návrh zakazuje narušovat externí přípravu na složení atestační zkoušky výkonem soukromé profesionální ziskové činnosti, ale nesoukromá profesionální zisková činnost už problémem není.
***