(18.30 hodin)
(pokračuje Součková)
Pro všechny naše zdravotnické pracovníky je tedy nanejvýš důležité, aby tento zákon byl včas projednán a schválen. Pokud by podmínky směrnic nebyly splněny do našeho vstupu, naši lékaři, zubní lékaři, porodní asistentky a všeobecné sestry ani po vstupu do Evropské unie by nebyli respektováni jako rovnocenní, zatímco polští, slovenští a maďarští ano.
Předložený návrh zákona patří mezi harmonizační zákony, to je, že jejich existence je podmínkou pro vstup České republiky do Evropské unie.
Návrh vychází z požadavku výslovně upravit podmínky pro získání odborné a specializované způsobilosti pro výkon povolání lékařů, zubních lékařů a farmaceutů. Je ponechána zásada dobrovolnosti pro vstup do specializačního vzdělávání. Jednoznačně se stanoví podmínky samostatného výkonu zdravotnického povolání. Uvítám proto připomínky a podněty poslanců, které pomohou dosáhnout tohoto cíle.
Naopak musím jako předkladatel odpovědný za naši přípravu na členství v Evropské unii odmítnout ty případné návrhy, které by byly sporné nebo chybné z hlediska harmonizačních požadavků směrnic Evropské unie. Nelze tedy přijmout ani návrhy na opětné zavedení druhé atestace, kterou systém specializačního studia v Evropské unii nezná, nebo návrhy na specializační přípravu zubních lékařů, jestliže EU předpokládá odbornou praxi a získání způsobilosti již v rámci řádného pregraduálního studia.
Doufám, že mě, páni poslanci ze všech politických stran, v této snaze podpoříte. Z uvedeného vyplývá naléhavost řešení dané problematiky upravované předloženým návrhem. Proto vás zdvořile žádám, abyste věnovali tomuto návrhu zákona dostatečnou pozornost. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji paní ministryni zdravotnictví Marii Součkové a prosím, aby se nyní slova ujal pan poslanec Milan Cabrnoch, který je určen jako zpravodaj pro prvé čtení tohoto návrhu.
Poslanec Milan Cabrnoch: Děkuji.Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, kolegyně a kolegové, jako zpravodaj ve svém úvodním slovu chci konstatovat, že máme před sebou, nemýlím-li se, osmý návrh zákona o způsobilosti výkonu zdravotnických povolání, a rád bych připomněl těm z nás, kteří byli členy Poslanecké sněmovny v minulém volebním období, že tato Poslanecká sněmovna nedoprojednala celkem dva návrhy podobného zákona. Jeden z nich byl vládní a jeden z nich byl poslanecký.
Osobně velmi vítám, že máme možnost projednávat potřebný zákon, který chybí v současné době ve zdravotní legislativě, a jeho přijetí je bezpochyby nezbytné.
Předtím než vystoupím v podrobné a obecné diskusi, tak bych rád zde jako zpravodaj uvedl pouze toto: vládní návrh, který máme před sebou, obsahuje některé principy, které jsou zcela nové, principy, které nebyly obsaženy v žádném z předchozích návrhů projednávaných v Poslanecké sněmovně a které neprošly prakticky žádnou odbornou diskusí. Budu věřit, že mi důvěřujete, že ji sleduji.
Jedním ze zásadních momentů, na které bych rád upozornil, je, že zákon se týká pouze lékařů, zubních lékařů a farmaceutů a žádným způsobem neřeší žádné jiné zdravotnické povolání, a to jak vysokoškolské, tak středoškolské a další. Osobně to pokládám za škodu, myslím si a také bych rád připomněl, že paní ministryně ve svém úvodním slovu konstatovala, že přijetí zákona umožní dobré postavení i porodním asistentkám a sestrám v Evropě. Chtěl bych konstatovat, že tedy ne, protože těch se tento zákon nedotýká.
Jedním ze zásadních nových momentů je, že tento zákon poprvé v historii návrhů zákonů o způsobilosti k výkonu lékařských povolání nerozlišuje základní lékařské obory a nástavbové lékařské obory a zcela podle mých informací netypicky zavádí celkem 64 naroveň postavených oborů v medicíně, což se domnívám, že přístup správný není. Rozhodně je to přístup nový, který se velmi liší od návrhů zákonů předkládaných ministrem Fišerem v minulém období i návrhů zákonů předkládaných Poslanecké sněmovně poslanci, a podle mých zkušeností také od právní úpravy ve velkém počtu zemí EU.
Zcela překvapivě návrh zákona vůbec nezmiňuje další existenci Institutu pro další vzdělávání lékařů a farmaceutů, tedy zařízení nebo instituce, kde jsme v minulých návrzích pouze diskutovali o tom, zda má být jedna, jak jsme navrhovali my v poslaneckém návrhu, nebo zda musí být jedna v Praze a jedna v Brně, jak na tom tvrdě trval ministr zdravotnictví pan profesor Fišer z Brna.
Dále bych chtěl říci, že tento návrh zákona akcentuje význam a obsah profesních komor ve zdravotnictví - české lékařské, lékárenské a stomatologické komory, a to podle mého názoru mnohdy zbytečně.
Další detaily svého vystoupení ponechám na obecnou rozpravu. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu zpravodaji Milanu Cabrnochovi. A myslím, že v tuto chvíli nezbývá než otevřít avizovanou obecnou rozpravu. Pokud mám brát přihlášku pana poslance Cabrnocha, byť ji nemám písemně, jako že byla podána, tak je přihlášen už pan poslanec Kubinyi. Pan zpravodaj samozřejmě má přednostní právo. Počká, takže vystoupí pan poslanec Jozef Kubinyi a potom pan poslanec Cabrnoch.
Poslanec Jozef Kubinyi: Vážený pane předsedající, vážená vládo, milé kolegyně, kolegové, zákon, který teď byl předložen do prvního čtení, má skutečně skluz několik let, přestože je to jeden ze zákonů, které je také nutno harmonizovat. To jsme slyšeli v úvodním vystoupení paní ministryně Součkové.
Tento zákon má - zopakuji ještě jednou - dva aspekty. Jednak je to aspekt nutnosti harmonizace práva tak, aby odpovídal legislativě Evropské unie, a za druhé má praktickou část, a to tu, že bez tohoto zákona bychom nemohli mít uznání diplomů našich lékařů, farmaceutů ve státech EU, což si myslím, že by rozhodně nebylo pro nás vhodné.
Pokud jde o vlastní zákon, ano, je pravdou, že do této sněmovny byly předloženy již dva zákony, a to jednak vládní návrh zákona, následně poslanecký návrh zákona; ani jeden z těchto přijat nebyl. A důvod, proč dostáváte dnes na stůl zákon v té podobě, jak ho dostáváte, je ten, že ani jeden z předchozích zákonů se nakonec neukázal být kompatibilní s právem EU.
Naprosto souhlasím s předřečníkem panem poslancem Cabrnochem, že tento zákon je skutečně průlomovým, že je velikým zásahem do vzdělávání lékařů a farmaceutů, protože velmi podstatným způsobem mění podmínky pro vzdělávání a získávání specializací.
Na druhé straně bych chtěl poukázat, že tento zákon má i svoje velké výhody, a výhoda tohoto zákona právě spočívá v tom, že tak jak je koncipován, umožňuje velmi velkou flexibilitu vevnitř. Vláda při svém návrhu tohoto zákona vycházela z toho, že vlastní návrh zákona je v podstatě sumarizací jenom obecných principů, zatímco většina ostatních aktů, které jsou potřebné pro vlastní výkon vzdělávání, bude přesunuta na nižší úroveň, to znamená do směrnic, do Věstníku Ministerstva zdravotnictví, případně do studijních programů jednotlivých vysokých škol a postgraduálního vzdělávání jak Institutu pro další vzdělávání lékařů, tak IDVZ.
***