(11.20 hodin)
(pokračuje Zahradil)
Na tuto otázku už částečně odpovídal předseda vlády, ale přece jen si myslím, že tady musí vzniknout široký politický konsensus, který povede k balíku konkrétních kroků krátkodobých, střednědobých i dlouhodobých a který nebude závazný jenom pro jednu vládu a pro jednu politickou reprezentaci, ale který se promítne do všech resortních politik dlouhodobě a který bude vodítkem všech příštích politických reprezentací, a to v poměrně dlouhém časovém horizontu, který rozhodně není omezen několika roky.
Jsem přesvědčen, že prvním krokem k takovému hledání praktických odpovědí nebo rámce pro tyto praktické odpovědi na půdě Poslanecké sněmovny by mohla být série něčeho, co bych nazval veřejná slyšení jednak odborníků hydrologů, meteorologů, pedologů, dendrologů, statiků, stavebních inženýrů a podobně, jednak samozřejmě zástupců státní správy a samosprávy na všech stupních, které se utkávaly a ještě utkávají s následky této katastrofy. A jsem přesvědčen, že z takovýchto slyšení, ať už konaných na půdě výborů, nebo zorganizovaných nějakým jiným způsobem, můžeme získat dostatek informací, které nám pomohou ve vyhledání odpovědí na zmíněné otázky.
Jsem přesvědčen, kdybychom na tuto základní roli reprezentanta veřejnosti a toho, kdo má reagovat na veřejné mínění, odpovídat na otázky vznikající ve veřejném mínění, kdybychom na tuto naši základní roli rezignovali a nepokusili se udělat vůbec nic, tak by to bylo fatální selhání celé politické reprezentace, a to bez ohledu na její politické zabarvení.
Dámy a pánové, to je především apel na nás na všechny a na vedení Poslanecké sněmovny, aby se systémově nad nějakými impulsy, které z tohoto mého projevu nebo návrhu vzešly, zamysleli a přemýšleli o tom, jak se celá ta věc dá organizačně pokrýt. Já vám pro tuto chvíli děkuji za pozornost.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Další se přihlásil pan poslanec Kocourek.
Poslanec Martin Kocourek: Vážený pane předsedo, vážený pane premiére, vážené kolegyně a kolegové, dovolte, abych v návaznosti na projev předsedy ODS Václava Klause nastínil naši představu o tom, co se stalo, ale zejména jak bychom chtěli přispět k řešení současné povodňové situace, tak zejména předcházení a eliminaci přírodních katastrof v budoucnu.
Při této příležitosti bych chtěl sněmovnu upozornit na to, že ve středu 21. srpna tento týden předložili poslanci ODS návrh zákona na vytvoření finanční rezervy k financování programu obnovy a rozvoje povodněmi postižených území v rozsahu až 50 miliard korun. Tento návrh a text máme již v tisku číslo 21.
Při této příležitosti dovolte, abych zrekapituloval, že podstatnou část České republiky postihly ničivé povodně. Vzhledem k tomu, že posledních pět let postihly ničivé povodně střídavě a s větší či menší intenzitou prakticky území celé republiky, a vzhledem k tomu, že tyto povodně působí nevyčíslitelné a nenahraditelné škody na životech, zdraví a majetku občanů a podniků, musí se problematika prevence a zmírňování následků povodní stát jednou z priorit České republiky, a to jak z pohledu procesního neboli organizačního, tak pohledu věcného neboli programového, tak zejména z pohledu zdrojového neboli rozpočtového.
Předkladatelé zmíněného návrhu jsou si zároveň vědomi faktu, že fenoménu povodně a jejich následku není možné z podstaty věci zcela zabránit, ale jsme přesvědčeni o tom, že je možné a nutné vyvinout maximální úsilí a snahu vedoucí jednak k budoucímu omezení a eliminaci vzniku povodní, což je otázka programu prevence vzniku ničivých povodní, a tedy otázka našeho budoucího úsilí. Naším současným úkolem a výzvou je však co nejrychlejší, nejširší a nejefektivnější obnova a rozvoj ničivými povodněmi postižených území. Jsme si zároveň vědomi i faktu, že i sebevelkorysejší programy obnovy a rozvoje postižených území nikdy nemohou nahradit ničivé důsledky na životech, zdraví a majetku, a proto lze i do budoucna hovořit pouze o maximální snaze o prevenci a zmírňování následků ničivých povodní.
Zároveň vyjadřujeme i přesvědčení, že ničivé povodně nelze také zjednodušeně rozlišovat pouze podle data, polohy či významu území, která byla přírodní katastrofou postižena, ale budoucí státní programy obnovy a rozvoje postižených území musí být proto jednak dobře, přesně a citlivě strukturovány v návaznosti na jednotlivé fáze a cíle obnovy a rozvoje postižených území a jednak musí být tyto státní programy obnovy a rozvoje založeny na maximálně objektivizovaných kritériích a postupech.
Jak jsem již zmínil, proces zmírňování následků ničivých povodní musí paralelně postupovat ve třech základních liniích.
První linií je organizace, koordinace a řízení procesu zmírňování následků povodní.
Druhou linií je tvorba a definování široké sady státních programů zmírňování následků přírodní katastrofy, které musí mít tři základní a návazné fáze. První fází jsou záchranářské a likvidační práce, druhou obnova území a třetí rozvoj území a preventivní opatření.
Zároveň třetí a velmi významnou linií je hledání zdrojů k profinancování sady státních programů, přičemž první dvě linie jsou výsostnou záležitostí vlády a samospráv postižených území, samozřejmě při maximální součinnosti jak Parlamentu, tak ostatních relevantních institucí. Avšak otázka šíře a nalezení zdrojů financování vyžaduje širšího konsensu, neboť představuje variabilní kombinace zapojení zdrojů veřejného či soukromého sektoru. Otázka řádové velikosti vyčleněných zdrojů může též významně limitovat uvažování o struktuře, množství, rozsahu a cílech státních programů ke zmírnění povodňových škod. A právě otázku hledání zdrojů financování státních programů obnovy považuje ODS za náš možný příspěvek k řešení otázky nalezení zdrojů financování a potenciálního řádového rozměru státních programů ke zmírnění následků povodňových škod.
Vzhledem k současným možnostem státního rozpočtu, vzhledem k tomu, že státní rozpočet nyní nese drtivou část záchranných a likvidačních nákladů povodní, a vzhledem k našemu přesvědčení, že otázka současného či budoucího zmírňování následků přírodních katastrof se musí stát prioritou agend České republiky, jsme toho názoru, že významnou část nákladů financování protipovodňových programů musí nést také ostatní součásti veřejných rozpočtů. Proto předkládáme mnou již zmíněný návrh zákona neboli také program ODS na odstranění následků povodňových škod.
Jsme totiž toho názoru, že jednou z nejvýznamnějších součástí veřejných rozpočtů fiskálního charakteru je Fond národního majetku České republiky. Na účtech tohoto fondu se soustřeďují zejména výnosy z privatizace majetku státu a tyto výnosy pak mají převážně charakter jednorázových a neopakovatelných příjmů soustavy veřejných rozpočtů. Z logiky věci pak plyne, že i výdaje fondu by měly být směrovány na jednorázové a v případě povodní snad v budoucnu neopakovatelné náklady související s úkoly soustavy veřejných rozpočtů. A právě náklady související s námi předpokládanými státními programy obnovy a rozvoje území postižených povodněmi jsou typově právě ty jednorázové výdaje, které by měly být profinancovány právě z části jednorázových příjmů fondu.
Předkladatelé proto v této logice jsou přesvědčeni o tom, že současná i krátkodobá budoucí situace fondu umožňuje ze zdrojů fondu rezervovat na programy zmírnění následků povodní prostředky ve výši 50 miliard korun. K této úvaze vedou předkladatele dva základní důvody. Jednak reflektujeme odhady povodňových škod, pohybující se v řádech desítek miliard korun, a jednak lze též říci, že bilance fondu je střednědobě - zejména po prodeji majetkové účasti státu na podnikání akciové společnosti Transgas - stabilizovaná.
***