(11.00 hodin)
(pokračuje Klaus)
Chci vyjádřit ocenění a naši podporu hlavně těm, kteří byli v první linii, tedy hasičům, policii, vojákům a všem dalším složkám záchranného systému, ale i těm, kteří z takzvané druhé linie organizovali pomoc jak na úrovni státní správy, tak - a to chci zdůraznit - na úrovni samosprávy, na které ležela drtivá většina všech úkolů a zodpovědnosti. Přes dílčí problémy a neúspěchy, o nichž budeme všichni dlouho diskutovat a vést spor, zda byly, či nebyly nutné, ti hejtmani, primátoři a starostové, kteří měli exekutivní pravomoc a konkrétní zodpovědnost, prokázali rozhodnost a operativnost a svým úsilím předešli ještě daleko větším škodám. Dnes zesilující hledání viníků této historické katastrofy by nemělo přerůst v nebezpečnou davovou psychózu a předvádění se těch, kteří u toho nebyli a o to silnější hlas mají nyní, když už je po všem. Lidé v České republice obstáli.
Je všeobecně známo, že současná koaliční vláda při svém nástupu do funkce politickou podporu ODS nezískala. Nesouhlasíme s jejich mnoha záměry ani s její celkovou politickou orientací. Přesto prohlašuji, že se v této mimořádné situaci vláda může spolehnout na podporu ODS ve všech návrzích a krocích, které budou směřovat k rychlému odstraňování škod a ke zmírňování důsledků této přírodní katastrofy pro občany naší země.
Voda ustoupila, ale záplavy budou život naší země ovlivňovat ještě dlouho. Škody jsou ohromné a náš hospodářský život nepochybně poznamenají. Proto považuji za nezbytné, abychom se vyvarovali dvou chyb. Ta první by byla, kdybychom na to, že u nás byla rozsáhlá přírodní katastrofa a že naši zemi těžce zasáhla, rychle zapomněli a v hodnocení vývoje ji nebrali v úvahu. To se myslím stalo po katastrofálních záplavách na Moravě v roce 1997, které poté, co zmizely z obrazovek, zůstaly zapomenuty, a v následujících politických šarvátkách už na ně nikdo nevzpomněl. Stejně špatné by však bylo na dnešní povodně svalit veškeré budoucí potíže a donekonečna jimi omlouvat špatné vládnutí a zejména zvyšující se roli státu v zemi. Stát a vládu je třeba kontrolovat a to je úkolem a posláním Parlamentu. Věřím, že jsme si toho všichni, kteří jsme zde dnes přítomni, dobře vědomi.
Povodňová katastrofa a jí probuzená vlna mezilidské solidarity a občanské obětavosti dává vládě ideální možnost, aby v tom zlém, co příroda způsobila, nalezla i pozitivní prvky. Aby využila příznivou atmosféru ve společnosti, a já věřím, že i v této sněmovně, aby revidovala své nejkřiklavější chybné záměry, které hrozí dalším, a to zcela zbytečným zhoršováním již dnes špatného stavu státních financí, a aby zahájila reformy, bez jejichž provedení státu i bez povodní hrozila a hrozí finanční krize. Chtěl bych věřit, že je vláda připravena a odhodlána změnit své rozpočtové priority a že bude ochotna opustit takové své plány, jako například nákup gripenů, které dnes působí zcela absurdně a hrozí zadlužení státu dále zvyšovat. Jsem přesvědčen, že bude-li revize navrženého rozpočtu probíhat rozvážně a důsledně, ve výdajích před povodněmi připraveného rozpočtu najde vláda netušený prostor, který bude možné využít na odstraňování nečekaných povodňových škod.
Poslanci ODS jsou připraveni v této věci vládě pomoci a všechny rozumné kroky podpoří. Povodňová katastrofa však v žádném případě nesmí být využita jako záminka pro dělání kroků, které by dále zvýšily daňovou či byrokratickou zátěž občanů. Hlavním smyslem vládní politiky musí naopak být otevření prostoru k novému chování občanů, firem, ale i veřejných institucí, které by škodám tohoto typu maximálně předcházelo. U všech takovýchto kroků může vláda s podporou ODS počítat.
Děkuji za pozornost. (Potlesk)
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Nyní prosím pana poslance Ransdorfa, který se hlásí do diskuse.
Poslanec Miloslav Ransdorf: Chtěl bych se připojit k názoru, dámy a pánové, že katastrofa, která postihla naši zemi, je faktorem, který by nás měl vést k užší spolupráci napříč politickými stranami, k pochopení, že lidé od nás očekávají konstruktivní práci, že od nás očekávají, že budeme mít na paměti zájem občanů této země.
Chtěl bych říci to, co jsem už naznačil, že naše země se naučila lépe reagovat na podobné situace a to, že vláda - přesněji řečeno premiér této vlády vyhlásil stav nouze, bylo opatření rozumné, odvážné a přivítané našimi spoluobčany. Zároveň bych ale řekl, že vláda jako by se zalekla svých práv a trochu také nečekané výzvy, kterou tato situace přinesla. Je třeba, abychom, pokud vláda nebude mít dostatek odvahy, abychom jí této odvahy dodávali jakožto poslanci této Poslanecké sněmovny, aby svých možností, svých práv, svých kompetencí více využívala.
Na rozdíl od svého předřečníka si nemyslím, že hrozí nebezpečí, že by státní orgány vtrhly do pole, které je vyhrazeno pro svobodu občanů. Nemyslím si, že hrozí ústup občanských svobod, a nemyslím si, že by heslem okamžiku mělo být "méně státu". Naopak si myslím, že by mělo být více státu všude tam, kde je toho zapotřebí. Jak ukázala právě prožitá katastrofa, v řadě míst bylo státu zapotřebí - a on nebyl přítomen.
Myslím si, že jedna z výzev, které tato chvíle přinesla, je potřeba reformy státu, aby jednal efektivněji, pružněji i právě v těch kritických situacích. Právě osud velkých investic, které byly ohroženy, infrastrukturní sítě, ten právě přímo volá po lepší ochraně v podobných situacích.
Souhlasím i s názorem, který vyslovil jak premiér, tak i někteří ministři této vlády, že ona krize, pohroma, katastrofa, která postihla naši zemi, může být zároveň i velikou příležitostí. Pokud ji správně uchopíme, může to být příležitost pro nový růst, pro obnovu, řekl bych budování kvalitativně nového státu. Skoro bych řekl, že jestliže jsme zatím měli pět republik v naší zemi, počínaje rokem 1918, teď je příležitost budovat šestou republiku, republiku, která bude po všech parametrech kvalitativně nová.
***