(16.30 hodin)
(pokračuje Dostál)
Paní poslankyně Němcová sice byla stínovou ministryní kultury, ale na rozdíl od pana poslance Talíře po ní nezbyla ani jedna myšlenka. Možná po ní zbyl parfém. To je možné. Pěkný parfém, fajn, ale paní poslankyně zapomíná, že vládní prohlášení, pokud se týká kultury, které vychází z koaliční dohody, je velmi konkrétní, a jestliže tady říká takové věci, že jde o obecné fráze, tak mi promiňte, abych z vládního prohlášení citoval: "Vláda hodlá i nadále zvyšovat péči státu o kulturní dědictví. Proto kromě zajištění finančních zdrojů bude prosazovat nový památkový zákon, který vymezí práva a povinnosti vlastníků kulturních památek a kompetence obcí, krajů a státu ve struktuře systému péče o památkový fond. Vláda také bude prosazovat opatření v oblasti prodeje, vývozu a dovozu starožitností s cílem omezit nekontrolovatelný výprodej kulturního bohatství do zahraničí."
Proč to říkám? Říkám to, protože to byla Občanská demokratická strana, která udělala všechno pro to, aby nebyl přijat památkový zákon. Říkám to proto, že to byla Občanská demokratická strana, která v důsledku starožitnického lobby a lobby překupníků v této sněmovně způsobila, že byl zamítnut zákon o vývozu a dovozu starožitností s cílem omezit nekontrolovatelný výprodej kulturního bohatství do zahraničí.
Jestli tady paní poslankyně nyní vystupuje s tím, že koaliční vláda nedává nic kromě obecných proklamací v oblasti kultury, tak znovu říkám, že koaliční vláda se vrací k základním dokumentům a základním postulátům kulturní politiky, kde v cestě stála ODS, konkrétně paní poslankyně.
Děkuji. (Potlesk.)
Místopředsedkyně PSP Hana Marvanová: S faktickou poznámkou se přihlásil pan poslanec Nečas.
Poslanec Petr Nečas: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, již poněkolikáté v průběhu dnešního dne, tuším asi poosmé, vystoupil pan ministr Dostál, který zřejmě zapomněl, že již není komentátorem Práva, ale že je ministrem. Nevadilo by to, kdyby již poněkolikáté neurážel své kolegy v této sněmovně, v tomto případě dokonce dámu. Možná by bylo možné, aby si připomněl jedno 150 let staré úsloví, které řekl klasik parlamentní demokracie pan Alexis de Tocqueville: Zachovat mlčení je nejlepší služba, kterou může průměrný tlachal prokázat veřejnému zájmu. Děkuji. (Potlesk.)
Místopředsedkyně PSP Hana Marvanová: Děkuji panu poslanci Nečasovi. Nyní má slovo pan poslanec Kubinyi. Připraví se pan poslanec Michal Doktor.
Poslanec Jozef Kubinyi: Vážená paní předsedající, vážení členové vlády, kolegyně a kolegové, vyslechli jsme si celou řadu diskusních příspěvků, které se týkají programového prohlášení vlády. Musím říci, že některé diskusní příspěvky byly věcné a týkaly se podstatných záležitostí. Domnívám se, že je pak na jednotlivých ministrech, aby tyto body zodpověděli.
Na druhé straně jsme byli svědky také mnoha vystoupení, jejichž autoři si pravděpodobně neuvědomili, že je po volbách. Jejich vystoupení vyznívala jako předvolební agitace. Dovolím si říci, že některé příspěvky sklouzly až na úroveň nechutností a bulváru.
Pokud jde o programové prohlášení vlády, způsob jeho vzniku a způsob sestavování této vlády, dovolím si připomenout, že vznikly naprosto regulérní cestou, to znamená, že sociální demokracie si vybrala partnera, který je jí nejblíže, a spolu s ním poskládala programové prohlášení. Není pravdou, že programové prohlášení vlády je úchylkou od programu České strany sociálně demokratické. Jsou tam samozřejmě určité korekce, které vznikly vyjednáváním s jednotlivými subjekty koalice, která po volbách vznikla.
Dovolím si tvrdit, tak jak znám premiéra a některé členy vlády, že to není jen prázdný papír, ale že skutečně - jak se někteří obáváte - tato vláda bude mít snahu programové prohlášení naplnit.
Velmi zajímavé je, že část poslanců sedících napravo považuje programové prohlášení vlády za příliš levicové a naopak část kolegů, kteří sedí vlevo, považuje programové prohlášení za příliš pravicové.
Já bych vás jen vrátil zpět do historie. Skutečnost je taková, že tato vláda, která vznikla, má svoji předchůdkyni. Moje předřečnice vám četla některé citáty. Musím říci, že občané, i když mají zkušenosti s vládami před rokem 1989, mají zkušenosti s vládami po roce 1998 a mají zkušenosti z let 1998 až 2002, vyhodnotili situaci tím způsobem, že volby dopadly, tak jak dopadly, přestože je známo, že vláda, která je u moci, a strana, která je u moci, získává hůře vítězství než strana, která u moci není.
Já bych chtěl na vás apelovat, abyste vy, kteří jste v této chvíli opozičními poslanci, zvážili, že Česká republika nějakou vládu potřebuje, abyste zvážili své rozhodnutí, které mnozí z vás tady opakovali velmi vehementně, že nepodpoříte vládu, protože Česká republika vládu potřebuje. Domnívám se, že následně máte čtyři roky možnost chovat se jako opoziční poslanci, chovat se konstruktivně, můžete napadat vládu, můžete věcně argumentovat, ale předem vyslovovat nedůvěru vládě mi připadá značně nekorektní.
Pokud by se měly realizovat některé z názorů, které tady padly, tak bych navrhoval, abyste dali návrh na to, aby se Česká republika rozdělila na několik menších států, kam by se sestěhovali ti voliči, kteří volili jednotlivé strany.
Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Místopředsedkyně PSP Hana Marvanová: Děkuji panu poslanci Kubinyimu. Slovo má pan poslanec Doktor, připraví se pan poslanec Nečas.
Poslanec Michal Doktor: Děkuji za slovo. Vážená Poslanecká sněmovno, dámy a pánové, vážená paní místopředsedkyně, dovolte mi, abych vystoupil se svým krátkým příspěvkem a krátkým vystoupením týkajícím se programového prohlášení vlády a její žádosti o vyslovení důvěry.
Myslím, že není nic divného na atmosféře, ve které dnes jednáme. Stojíme tváří v tvář realitě vzešlé z výsledků parlamentních voleb z června letošního roku, tedy realitě, kterou nelze zpochybnit. Je tedy asi i možné, že s touto realitou lze různě zacházet. Různě by s touto realitou zacházela Občanská demokratická strana, kdyby se stala jejím vítězem, různě s ní zachází skutečný vítěz voleb, tedy sociální demokracie, a různě s ní zacházejí i ti, kteří byli ve volbách evidentně poraženi.
V České republice vyhrála levice. Je snad velkým překvapením, že jsme si včera vyslechli vystoupení předsedy vlády, které v naprosté nahotě odhalilo a demonstrovalo postoje a přístupy oprašující levicový intelektuální potenciál poloviny 20. století, pouze vyšperkovaný současnou eurosocialistickou modernou? Já si myslím, že nikoliv a každý kdo se diví, je naivní nebo očekával neskutečné.
Občané si zvolili a dostávají odpověď, kterou nám zde předseda vlády představil. Pod líbivým závojem proevropské vstupenky do jakéhosi pomyslného ráje je schována úplná nahota urputného státního dirigismu, normativních baculatých křivek a bujného přerozdělování všeho, co vznikne svobodnou prací občanů a jejich usilovnou pílí. Plíživý a lživý altruismus státu je představován v roli staršího bratra či starostlivé matky, která zhojí všechny neduhy naší společnosti, našeho globalizovaného světa. Stát nám slibuje, že nám bude přikládat bylinné obklady na rány, jež nám způsobí, až nám bude svazovat ruce dalšími předpisy, dalšími omezeními, dalšími a vyššími daněmi.
Položil jsem si tedy řečnickou otázku: Mám se snad cítit zaskočen či snad podveden tím, co nám zde přednesl předseda vlády, mám se snad cítit zaskočen vládním prohlášením naditým socialistickým inženýrstvím?
***