(16.20 hodin)
(pokračuje Němcová)
V programovém prohlášení je k této navýsost praktické otázce jediná, a to ještě obecná věta. Jaký bude postoj vlády k euroregionům, jak bude vláda podporovat příhraniční spolupráci, jaký bude konkrétní obsah nadstandardních vztahů se Slovenskou republikou atd.?"
Ke vztahům s Německem přibyla pravda jedna věta, je ovšem stejně obecná a prázdná jako v prohlášení minulém. Vztah ke Slovensku popisuje téměř identická věta jako v roce 1998. Sdílím tedy závěr pana poslance Holáně a cituji znovu: "Věřím, že vláda bude vnímat přednesené připomínky jako podnět k modifikaci svých záměrů, nicméně je velmi pravděpodobné, že určitá povrchnost či nedůslednost, která se v dokumentu projevuje, je zřejmě v příčinné souvislosti s tím, že vládě chyběla motivace k tomu, aby se vypjala k maximálnímu výkonu, protože získání důvěry v Poslanecké sněmovně se v důsledku existující smlouvy stalo nezávislým na kvalitě. Za těchto patologických okolností ani já vládu nepodpořím." - Kéž by byl stejně zásadový i v hlasování, které nás čeká za chvíli.
Je zde další ukázka z oblasti zemědělství. Cituji slova pana poslance Lobkowicze. "Není jasné, co je míněno vyrovnáním nerovnoprávného postavení zemědělských prvovýrobců jako cenových příjemců na trhu. To je takové všeobecné prohlášení, kterému zkrátka nerozumím. Dále je ve vládním prohlášení zmíněn proces vytváření odbytových družstev, obchodních sdružení a organizací směřujících k narovnání vztahů mezi producenty a zpracovateli. Toto myslím nejde řídit a koordinovat z centra, to je věc, kterou mohou zpracovatelé, resp. producenti sami postavit."
To, co panu poslanci vadilo, je téměř v identické podobě součástí tohoto vládního prohlášení. Je to tedy - opět cituji pana poslance: "Je to prohlášení špatné. Pokud by to bylo dobré, tak by se přirozeně dalo o tom diskutovat, ale v této podobě, v jaké je to prohlášení, musím říci, že pro důvěru vládě ruku nezvednu."
Ukázka šestá. Pan poslanec Miroslav Kalousek: "Dále jsou to ambice ve výdajích státního rozpočtu. Jakkoli zní velmi pozitivně věta o snaze po vyrovnané soustavě veřejných rozpočtů, jednotlivé návrhy sociálních a podpůrných programů jsou natolik finančně náročné, že pokud by měly být skutečně realizovány, překročí výdaje státního rozpočtu výrazně jakékoli představitelné příjmy. Vláda deklaruje podporu podnikatelským aktivitám, výslovně zmiňuje malé a střední podnikání. Onu zcela zásadní podporu, která by však spočívala v principech daňové reformy, hledáme v programovém prohlášení marně."
A jak je to tedy dnes? Finanční náročnost různých podpůrných programů neklesá, ale naopak nesmírně narůstá. Malým a středním podnikatelům vláda přitáhne šroub, a již jsem mluvila o tom, jakým způsobem to hodlá udělat.
Jestliže použiji ještě jednu citaci slov pana poslance Kalouska, tak se dobereme dalšího závěru. Cituji: "Tyto návrhy mě nemohou příliš překvapit v programovém prohlášení vlády sociální demokracie, strany, která je vedle úctyhodných cílů a úctyhodných politik charakteristická i řadou personálních a programových socialistických výstřelků."
Personální výstřelky - téměř se zdráhám užít tohoto neadekvátního výrazu - nabývají v kontextu dnešních dnů rozměrů zcela obludných. Tím myslím kauzu Srba, Český dům ve spojitosti s exministrem zahraničních věcí Janem Kavanem, nazvěme ji, jak umíme. Tedy pan poslanec Kalousek vládu tehdy podpořit nemohl, nyní pravděpodobně tato vláda jeho důvěru získá.
A dostávám se k dvěma posledním ukázkám. Nejprve budu citovat slova jednoho z významných politiků, zkuste prosím přemýšlet, kdo jím je. Cituji: "Bohužel recepty, které vláda nabízí a se kterými se uchází o důvěru Poslanecké sněmovny, se pohybují někde mezi neuskutečnitelnými dobrými úmysly a starou dobrou socialistickou vírou v nadřazenost moudrosti státu nad souhrnem moudrostí jeho občanů. Vyrovnanost veřejných financí přestává být programem a stává se nepohodlným balastem ekonomicky pohodlné vládní politiky. Podmínky pro podnikání se mají podstatně zhoršit zavedením registračních pokladen, zdražením pracovní síly pro všechny podnikatele, zneprůhledněním ekonomického rozhodování vlády, která bude selektivně ´tomu dávat, tomu taky a tomu nic´, a v podnicích má být nastolena a být nakonec zavedena kuratela odborů nad podnikateli pod názvem participativní formy řízení. A v praxi? Spolurozhodovat o podniku mají ti, kteří neponesou žádné podnikatelské riziko. A ten, kdo by snad byl přes všechny tyto překážky nakonec úspěšný, samozřejmě neujde trestu v podobě povinného majetkového přiznání, aby mu snad ten úspěch nestoupl do hlavy."
Vážený pan poslanec pokračuje: "Ne všichni jsme chtěli takovouto socialistickou vládu. Je ale pravda, že je svým způsobem čestné, že tato vláda nezapřela své socialistické recepty, svou víru ve stát, svou nevíru ve svobodného občana. Programové prohlášení není v tomto směru žádným překvapením. Dvě stě poslankyň a poslanců bude na jeho základě, dámy a pánové z ODS, na jeho základě rozhodovat o vyslovení či nevyslovení důvěry vládě. Proto jsme byli zvoleni a je to jeden z okamžiků, kdy na této sněmovně leží největší zodpovědnost. Této odpovědnosti lze dostát různými způsoby, včetně hlavy v písku, včetně odchodu za školu. I to je samozřejmě legitimní. I tak lze převzít odpovědnost za socialistickou vládu se socialistickým programem. Já ani nikdo z mých kolegů z klubu Unie svobody se odpovědností za takovou vládu v žádném případě zatížit nechceme. Proto budeme hlasovat proti návrhu na vyslovení důvěry vládě, proto budeme hlasovat tak, jak jsme slíbili svým voličům. Děkuji."
Prozradím autora a vzdávám se komentáře: Karel Kühnl.
Ukázka poslední. Pan poslanec, nyní ministr Vladimír Mlynář: "Vážené paní poslankyně, vážení poslanci, není tomu tak dávno, co z tohoto místa premiér, tehdy šéf opozice, Miloš Zeman prohlásil, že vláda, která toleruje zloděje a tuneláře, stává se objektivně vládou zlodějů a tunelářů. Dovolte mi, abych jeho slova parafrázoval a řekl, že ten, kdo toleruje tuto socialistickou vládu, stává se objektivně sám socialistou. (Veselost, potlesk v části sálu.)"
Vážení členové této ctihodné sněmovny, co říci závěrem? Česká strana sociálně demokratická se dala cestou vlevo, KDU-ČSL ani Unie svobody-DEU to nevadí. Ochotně podaly této vládě ruku a drží s ní krok. Asi musíme tímto martyriem projít. Alespoň proto, aby ti naši voliči, i voliči ostatních pravicových stran, jsou-li tu opravdu ještě nějaké pravicové politické strany, si mohli v tisku přečíst titulek, na který se těším: Zlatá opoziční smlouva. Nebude to dlouho trvat, ale cena za tento důkaz bude ohromná. Bolí mě a trápí, že ji bude muset naše země zaplatit.
Děkuji za pozornost. (Potlesk v části sálu.)
Místopředsedkyně PSP Hana Marvanová: Děkuji paní místopředsedkyni Němcové. Slovo má pan ministr Dostál, který se přihlásil mimo pořadí, po něm má slovo pan poslanec Kubinyi.
Ministr kultury ČR Pavel Dostál Vážená paní místopředsedkyně, já bych se do té diskuse asi nyní nepřihlásil, kdyby paní poslankyně, pardon, paní místopředsedkyně si nevzala na paškál pana Talíře a jeho názory na kulturu a vůbec otázku kulturní politiky nové vlády. Já bych chtěl jen zdůraznit, že pan poslanec Talíř byl můj odpůrce v minulé vládě, ale byl korektní odpůrce a vždycky se snažil jako opoziční poslanec se mnou jakýmsi způsobem spolupracovat.
***