(16.10 hodin)
(pokračuje Dostál)
Proto v programovém prohlášení vlády se říká a mluví se o tom i ve smlouvě, kterou Česká republika uzavřela s Vatikánem, že se bude diskutovat a že se bude projednávat převedení některého státního majetku na církve. Rozebírat to v této chvíli tímto způsobem, jak je to děláno, je prostě politicky účelové. Ten problém nestojí tak, že jedna či druhá strana stojí proti sobě v nějakém souboji. Nikoli. Je to věc diskuse.
Já navrhuji, aby pan místopředseda vlády Mareš vytvořil vládní komisi, kde budou zastoupeny všechny parlamentní strany, a tato vládní komise bude diskutovat o tom, jakým způsobem bude naloženo s majetkem, na který si církve dělají nároky. Prosím vás, nedělejme z toho hlavní problém vládního prohlášení. Není tomu tak. Děkuji vám.
Místopředsedkyně PSP Hana Marvanová: Děkuji panu ministrovi Dostálovi. A nyní má již slovo přihlášená… Nemá, takže ještě faktická poznámka. Pan poslanec Ransdorf.
Poslanec Miloslav Ransdorf: Já si vážím pana ministra Dostála, se kterým jsem vždy měl korektní vztahy, ale připomínám, že ve vládním prohlášení na straně 36 a 37 je celá problematika upravena poněkud jinak. Je tady jasný závazek, že vláda vyřeší uspořádání majetkových vztahů mezi státem a církvemi a náboženskými společnostmi a financování jejich duchovní činnosti z jiných zdrojů, než je státní rozpočet.
Aby bylo jasno. Já nejsem žádný nepřítel církví a i tady ve svém projevu jsem říkal, že se nebráním velkorysému financování ze státního rozpočtu za určitých podmínek. Jestliže to budou nikoli tedy nějaké dávky, které by byly bez podmínek, ale byly by určeny přesně na náboženské, humanitární a kulturní aktivity a dostávali by je ti, kteří by byli aktivní, skutečně aktivní. Tedy ne na základě nějaké deklarace, kolik mají členů atd.
Druhá věc je to - jak jsem říkal, už jsem se posunul mezi parlamentní pamětníky. A taky si pamatuji, že poprvé se tato věc řešila kdysi v květnu 1990. Následně bylo vráceno 74 objektů na podzim 1990. A tehdy biskupská konference deklarovala, že je to poslední majetkoprávní požadavek římskokatolické církve. Od té doby jsme zažili několik vln, mimo jiné i poněkud problematické požadavky na vydání Svatovítské katedrály, které vzbudily velký rozruch, a já se domnívám, že ten návrh, který tady přednesl pan ministr, na zřízení příslušné komise, že je věc rozumná, ale myslím si, že tak, jak je to tady formulováno, to budí podezření na kroky, které jdou mimo rámec koaliční dohody.
Místopředsedkyně PSP Hana Marvanová: Takže děkuji. Doufám, že to byla poslední faktická poznámka, kdy každý poslanec má právo na dvouminutovou faktickou poznámku. A nyní má slovo paní místopředsedkyně Němcová.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji za slovo. Vážená paní místopředsedkyně, pane premiére, drahá vládo, vážené kolegyně a kolegové. Dovolte mi, abych hned v úvodu toho, co chci říci, v debatě nad vládním prohlášením řekla, že se domnívám, že máme v rukou pouze první část tohoto dokumentu. Tu druhou dostaneme za pár měsíců, až se bude projednávat státní rozpočet pro příští rok. Jestliže se trápíme dnes nad nereálností slibů, až budeme přihlížet vytváření astronomických dluhů, bude nám hůře. Budu tedy mluvit k této první části, kterou máme k dispozici.
Uvedu alespoň čtyři příklady matení mysli, kterým toto prohlášení ve své podstatě je. Podle mého názoru si vláda bude muset vybrat. Buď bude její prioritou rozvoj podmínek pro svobodné podnikání, tak jak o tom mluví na straně 3 tohoto dokumentu, nebo bude usilovat o zaměstnaneckou účast na kontrole řízení podniků, jak zmiňuje na straně prvé. Buď bude v každém občanovi naší země vidět svéprávného, svobodného, unikátního jedince, nebo jsme pro ni lidským potenciálem, v lepším případě nositelem inovací. Buď bude další její prioritou postupné ozdravení veřejných financí, nebo na podzim přijde s rozpočtem, jehož dluh se bude blížit 200 mld. Kč. Buď bude podporovat drobné a střední podnikatele, tedy zejména ty naše spoluobčany, kteří za velkých obětí, nasazení a mnohdy velmi nelehce začali budovat svou živnost a zabezpečují tak sebe, své rodiny a malý počet zaměstnanců, buď tedy tyto lidi bude vláda podporovat, nebo sníží výši obratu pro povinnou registraci osob podléhajících dani z přidané hodnoty a zavede pro ně registrační pokladny.
Vedle těchto čtyř příkladů mi dovolte návrat do roku 1998 a s použitím některých citací tehdejších i současných aktérů porovnat obě vládní prohlášení a ukázat onen vyzývaný a vymodlený nový politický styl, který do naší politiky tito politici v rozmezí čtyř let přinesli.
Příklad první. Pan poslanec Jaromír Talíř se zamýšlel zejména nad oblastí kultury. Cituji. "V další části týkající se kultury je nadhozeno několik problémů, se kterými nelze polemizovat, neboť jsou to skutečné problémy, které je potřeba pro vytvoření potřebného prostoru kulturním aktivitám vyřešit. Bohužel jsou to pouze názvy, pouhá pojmenování bez možnosti utvořit si představu o tom, do jaké hloubky či jakým směrem je hodlá vláda řešit."
Musím pana poslance upozornit na prekérní skutečnost. Za prvé, obecnost tezí zůstává i v tomto vládním textu a bohužel jednou z mála konkrétních vět je to, že vláda "zváží způsob indexace rozhlasových a televizních poplatků". A vysvětluji si tu větu takto: nezváží možnosti směřující k lepšímu hospodaření České televize či Českého rozhlasu, ale zdraží tuto službu pro naše občany. Obávám se, že to se panu poslanci, nyní vládnímu, pravděpodobně bude líbit více.
Druhá ukázka. Pan poslanec Tomáš Kvapil se věnoval bydlení. Cituji. "S čím v oblasti bydlení v programovém prohlášení vlády nelze souhlasit? Za prvé. Vláda pojímá starost o zajištění bydlení jako povinnost státu. Tento princip je v zásadě špatný. Odpovědnost za bydlení občanů nelze přenášet na stát a případně obce. Je v každém případě nutný též aktivní přístup jedince při získání přiměřeného bytu."
Nemohu, než souhlasit, ale obávám se, že jediným zatím reálným výstupem této teze je to, že vláda chce pravděpodobně tento problém řešit stylem, který navrhl pan poslanec Křeček a který je v podstatě znárodněním části bytů a dosazením nových nájemníků do části bytů dalších.
Dále pan poslanec vládě vytýká: "Co naopak v programovém prohlášení vlády v oblasti bydlení chybí? Na prvním místě je to podpora zvýšení nabídky stavebních pozemků pro bytovou výstavbu. Je stejně důležitá jako podpora finanční. Za druhé, je to podpora bydlení na venkově zvláště za situace, kdy dochází k vylidňování venkova. Za třetí, jde o zavedení systému státních záruk za stavební úvěry podnikatelům."
S politováním musím konstatovat, že nové vládní prohlášení zvýšení nabídky stavebních pozemků neobsahuje, právě tak jako ostatní prvky, které pan poslanec Kvapil před čtyřmi lety postrádal.
Pan poslanec Vilém Holáň se věnoval zahraniční politice a ptal se: "Jaká bude například naše konkrétní spolupráce s Německem?
***