(15.40 hodin)
Poslanec Jiří Maštálka: Děkuji, paní předsedající. Vážená vládo, resp. ministři, kteří se ještě ucházíte o důvěru této sněmovny, kolegyně a kolegové, zaměřil bych pozornost na oblast, která nebyla zatím komentována z vládního prohlášení, a to na oblast zdravotnictví. V programovém prohlášení je to kapitola 6.6.
Obecně celý program trpí velmi nestandardní terminologií, která svědčí o neujasněnosti problémů a jistém stupni amatérismu. Dále je zřejmé, že autor textu nezná platnou legislativu, protože by jinak nemohl slibovat to, co je již v zákonech zakotveno, anebo slibovat exekutivní postup tam, kde chybí zákonné zmocnění, případně je proti duchu zákonů, které společně prosadily v minulém volebním období strany současné vládní koalice.
Nyní, jestli dovolíte, po jednotlivých odstavcích.
Tedy odstavec první: Není jasné, co je "demokratická zdravotní politika". Je to zřejmě každá politika, kterou prosazuje lid prostřednictvím svých volených zástupců. Jiná než demokratická tedy u nás nepřichází ani v úvahu. Jde nám spíš o to, aby lidu prospívala víc než zájmům, které část zástupců ve skutečnosti podporuje, tedy prospívá více podnikatelům než spotřebitelům zdravotní péče. Technická a medicínská efektivita, která je zmiňována, není starostí politiky, ale lékařské vědy a techniky, není zmíněna organizační efektivita, která je odpovědností zástupců vládní moci. Finanční stability, o které vládní prohlášení mluví, se snaží dosáhnout sekundární plátci - pojišťovny a zdravotnická zařízení. Většina vlád finanční stabilitu narušovala a rádi bychom věřili, ale moc se nám to nedaří, že tato vláda se bude chovat jinak.
Ze tří typů solidarit není zmíněn pro ekvitu velmi podstatný druh solidarity, a to solidarita bohatých s chudými. Je to opomenutí autorů, nebo se s touto solidaritou již nepočítá a počítá se s medicínou tříd? Solidarita zdravých s nemocnými je uplatňována i v komerčním pojištění a mezigenerační znamená jen nezavedení individuálních účtů.
Zásadě profesionality odporuje text prohlášení. O profesionalitu zdravotníků se, doufám, bát nemusíme. Věřme, že pod kontrolou veřejnosti bude i činnost ministerstva.
Odstavec druhý. První z obou vět tohoto odstavce nedává valný smysl, protože není jasné, k čemu se vztahuje slůvko "zachování". Co má být zachováno? Poruchy zdraví, hromadně se vyskytující onemocnění nebo opatření k vytváření?
Ochrana pracovních podmínek již byla Hygienické službě odňata, což by měl autor vědět, a nepatří tedy do resortu zdravotnictví. Jinak jde o pouhý výčet tradičních úkonů orgánů veřejného zdraví.
Ani druhá věta nedává smysl, neboť definuje prevenci jako "nejméně nákladný způsob předcházení nemocem a poruchám zdraví". Přitom ale prevence je totožná s předcházením nemocem a poruchám zdraví. Nemůže tedy být nejlevnějším způsobem, případně je současně i jejím nejdražším. Pomineme fakt, že nemoc je jen zvláštní případ zdraví. Proto lze tyto pojmy těžko užít ve výčtu jako pojmy souřadné.
Odstavec třetí. Vláda je zavázána - i když nevymahatelně - naplňovat cíle programu 21, ke kterému se hlásí. Doufejme, že zdůrazňovanou resocializaci nechce uplatňovat na všechny občany, jak z textu logicky vyplývá.
Odstavec čtvrtý. Úmluva na ochranu byla sněmovnou již přijata, vládou předkládané návrhy zákonů by s ní tedy opravdu neměly být v konfliktu.
Je nejasné, co je "zvýšená informovanost pacientů" a jak by mohla vypadat "podpora svobodného výběru zdravotní péče", nebo co mohou být "mechanismy optimalizace pohybu pacienta". Vláda se tím zřejmě vůbec k ničemu nezavazuje. Nabízí se také otázka, nakolik je výběr optimálně se pohybujícího, zvýšeně informovaného pacienta skutečně svobodný.
Odstavec pátý. Udržení zdravotního stavu zdravotně postižených je snad také jen kouzlo nechtěného. Cílem by snad mělo být především zlepšení jejich zdravotního stavu.
Závazek úhrady hospitalizace ze zdravotní indikace z veřejného zdravotního pojištění je zvláštní, neboť to není nic nového. Naproti tomu rovná dostupnost indikované zdravotní péče je novinka. Jen není jasné, co s indikovanou péčí, která se z veřejného zdravotního pojištění nehradí. Znamená to, že v zájmu rovnosti nebude poskytována, nebo ji v zájmu úplné bezplatnosti nebude indikovat vůbec nikdo?
Odstavec šestý. Je hezké, že vláda je odhodlána připravit návrhy právních předpisů, ve kterých budou definovány podmínky činnosti zdravotnických zařízení. Není však jasné, co má být jejich cílem. Návrh zákona odpovídajícího tomuto předmětu úpravy již vláda sociální demokracie v roce 2002 předložila a nebyl naštěstí přijat. Doufejme, že ani nyní nechce vláda osvobodit zdravotnická zařízení od účinné veřejné kontroly a zbavit je konkrétní odpovědnosti.
Odstavec sedmý. Již vláda sociální demokracie připravila zákony, jimiž zbavila stát většiny zbývajících kompetencí, zatímco odpovědnost státu podle ústavy zůstala. Úlohu krajů není třeba posilovat, ale jasně vymezit, včetně vymahatelné odpovědnosti. Stát má odpovědnost za celé zdravotnictví, nejen za vysoce specializovanou péči. Chybějí mu však kompetence.
Standardizační procesy budou jistě znamenat, pokud budou standardy z hlediska úhrady závazné, zvýšení nákladů přinejmenším na některé druhy zdravotní péče. Čím bude tento jev kompenzován při nezvýšení pojistného, je nejasné. Evropské standardy kvality léků a zdravotnických prostředků, o kterých se v prohlášení mluví, již implementovány byly. Dostupnost kvalitních, bezpečných a účinných léčiv a zdravotnických prostředků všem, kteří je potřebují, je dávno zajištěna, ovšem s výjimkou dostupnosti cenové. Stabilizace cen léčiv asi znamená, že budou zdražovány jen jednou ročně a všichni lékárníci budou uplatňovat jednotnou, jistě maximální marži.
Odstavec osmý. Fond pro rozvoj moderní medicíny, kterou je míněna zvlášť nákladná zdravotní péče, nezajistí podle našeho názoru rovný přístup k této péči, ale pravý opak. Zatím je poskytována všem, kteří ji potřebují, a po vytvoření fondu to bude platit do jeho vyčerpání. Má-li být vícezdrojově financován, mělo by být alespoň naznačeno, o jaké zdroje má jít kromě veřejného zdravotního pojištění.
Odstavec devátý, a tedy poslední. Vlády prozatím bilanční rovnováhu veřejného zdravotního pojištění především narušovaly. Tato vláda k tomu zatím neměla příležitost, a není tedy jasné, jak o rovnováhu bude dbát nadále. Vláda hodlá podpořit opatření zajišťující plné přerozdělení vybraného pojistného, jsem však přesvědčen, že místo toho by měla předložit příslušný zákon.
Souhrnem. Chybí náznak snahy řešit nejzávažnější problémy zdravotnictví. Programové prohlášení bohužel neobsahuje jakýkoliv závazek optimalizace sítě zdravotnických zařízení, zejména lůžkových, a redukce spotřeby léků, dále záruky pacientům, že jim nebude odpírána zdravotní péče, například nepřijetím k hospitalizaci z úsporných důvodů, a že budou nepodjatě řešeny jejich stížnosti.
Děkuji. (Potlesk.)
Místopředsedkyně PSP Hana Marvanová: Děkuji panu poslanci Maštálkovi. Slovo má pan poslanec Cabrnoch, připraví se pan poslanec Mencl.
Poslanec Milan Cabrnoch: Vážená paní předsedající, paní poslankyně, pánové poslanci, vážení členové vlády, naším dnešním úkolem je diskutovat k Programovému prohlášení vlády České republiky. Není jistě třeba připomínat, že naším úkolem není toto programové prohlášení schválit, ale vyslovit či nevyslovit důvěru vládě, která toto programové prohlášení připravila, přijala a předložila sněmovně. Není žádným tajemstvím, že vyslovení či nevyslovení důvěry vládě není otázkou přesvědčení poslanců o správnosti programu vlády.
***