(15.30 hodin)
(pokračuje Zahradil)
A pak bych si musel nalistovat několik stránek zpět, především stranu 45, kde se hovoří o tom, že vláda bude věnovat zvláštní pozornost dalšímu rozvoji těsných přátelských a spojeneckých vztahů se Spojenými státy. A ještě bych si musel otočit na stranu 43, kde se praví něco o tom, že prioritou vlády bude též další rozvoj členství České republiky v NATO a dokončení její komplexní integrace do této aliance.
Tato tři prohlášení a tyto tři věty, které jsem tady citoval, jsou totiž ve skutečnosti kontradiktorní, protože se nelze přihlásit k nejširšímu zapojení do procesu vytváření evropské bezpečnostní a obranné politiky, aniž by vláda zároveň konstatovala, že odmítne jakékoliv snahy o vytváření takové autonomní politiky v kontradikci k existenci a k úkolům NATO. Tyto formulace mi bohužel ve vládním prohlášení chybějí. To by mohl být druhý příklad formulace, která by vedla k tomu, abych nehlasoval pro vládní prohlášení. Ale nebudu v tomto výčtu pokračovat.
Dovolte, abych tedy uzavřel svoji namátkovou analýzu tohoto dokumentu citací, že zmíněné programové prohlášení se sice tváří jako moderní vládní program pro 21. století, ale ve skutečnosti jím není. Je to v nejlepším případě po ekonomické stránce program, který připomíná keynesiánská léta, tedy 50. léta minulého století, tj. zásady, které jsou dnes houfně opouštěny, a v oblasti zahraničněpolitické nebo v oblasti evropské integrace, chcete-li, je to program, který slepě kopíruje federalistické tendence druhé poloviny 80. let a první poloviny let devadesátých, které jsou dnes také houfně opouštěny.
Je tedy z těchto důvodů vládní prohlášení nikoliv cestou do budoucnosti, ale cestou do minulosti. A z těchto důvodů musím říci, že vysloveně směšně zní další věta, kterou si dovolím ocitovat ze stránky 47 a která zní: Vláda se plně hlásí k cílům Evropské unie a bude usilovat o dosažení strategického cíle stanoveného Evropskou radou v Lisabonu v březnu 2000 učinit Evropskou unii nejdynamičtější a nejkonkurenceschopnější ekonomikou světa. Já tedy s tímto vládním prohlášením přeji vládě v tomto jejím bohulibém záměru mnoho úspěchů a zároveň se domnívám, že z mnoha důvodů, které tady uvedli moji předřečníci a které jsem uvedl i já, si toto vládní prohlášení podporu Poslanecké sněmovny nezaslouží.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Hana Marvanová: Děkuji panu poslanci Zahradilovi. Nyní má slovo pan poslanec Miroslav Opálka. Připraví se pan poslanec Maštálka.
Poslanec Miroslav Opálka: Vážená paní předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, vláda včera předstoupila před tuto sněmovnu s žádostí o důvěru. Dnes diskutujeme, žel jen z opozice, k materiálu, který sice nemá číslo tisku, ale je jediným koncepčním materiálem, který byl předložen, a vedle kádrového složení vlády vlastně jediným materiálem, nad kterým se dá vést diskuse. Je to takové oponentní řízení a myslím si, že ač zazněly různé příspěvky, z většiny by se dala vytáhnout i řada podnětů.
Nejsem tak naivní, abych si myslel, že lze napsat prohlášení, které by vyhovovalo a vyšlo vstříc všem názorům. Nejsem ani tak naivní, abych žádal, že na padesáti stranách lze soustředit celou přehršel nakupených problémů a stanovit i programy. Vždyť i řada dnešních vystoupení by byla vypískána ve frontách na úřadech práce nebo sociálních zařízeních, a jiná zase v soukromých klubech pro ty úspěšnější.
Bylo tady mými kolegy z klubu KSČM řečeno již hodně a já bych se jen krátce dotknul některých formulací, které ve složitě se rodícím programovém prohlášení ukazují některá východiska, některé platformy. Vyjdu ze sociální kapitoly. Tato problematika je dle mého názoru chápána z pohledu soudržnosti, a ne z pohledu lidskosti a nezbytnosti sociálního zařazení. Ne tedy uspokojování potřeb na daném stupni civilizace, ale nekonfliktnost. Pouze utlumení možných problémů. To je takzvané sociální inženýrství a pro KSČM nepřijatelná platforma. Cílem snažení celé společnosti musí být dle mého názoru povznesení celku, ne přístup k řešení problému jen z obavy vzniku konfliktu.
Často se zde vzpomenula paralela společnosti a rodiny. V rodině přece také nepřerozdělujeme zdroje jen podle síly jednotlivců, ale podle jiných kritérií. Jsem si vědom vedle toho i důležitosti složky motivační a možného zneužívání, kterému se žel v celé společnosti dá těžko vyhnout.
Kladně hodnotím vládní závazek legislativního řešení i jiných úvah k odstranění nahromaděných problémů. Žel v některých částech je deklarovaná snaha podmíněna vývojem veřejných rozpočtů a ne nutností přehodnocení rozpočtových priorit. Přitom řada úkolů již dnes vyplývá ze závazků České republiky vůči Evropské unii. Sociální oblast jako celek nesmí být zbytkovou oblastí.
Dále. Sociální dialog je chápán podle materiálu jako nástroj pro udržení sociálního smíru a ne jako přirozená humánní a demokratická nutnost. Hovoří se o neomezování odborových práv, přitom musíme vrátit řadu práv pracujícím. Cíl si vláda klade například v dosažení - cituji - plné efektivní zaměstnanosti. Otázkou je, co je to ona efektivní zaměstnanost. Asi na to bude mít jiný názor podnikatel a jiný možná stát, který hradí výdaje s nezaměstnaností spojené.
Priorita je ukázaná směrem na severní, střední a jižní Moravu a severozápadní Čechy, přitom svízelná situace je zejména ve Slezsku - Jesenicko, Bruntálsko, část Opavska a Ostravska, Karvinsko, Frýdeckomístecko. Slezsko jako jedna ze zemí je deklarovaná v ústavě a zobrazená i ve státním znaku, který zde visí. Vážení, nebo snad hranice České republiky končí hranicí severní Moravy a Slezsko bude vzpomínáno jen rosničkami v televizi při předpovědi počasí?
Nevím také, jak chápat závazek vlády zlepšovat výdělkové relace zaměstnanců v nepodnikatelské sféře vůči podnikatelské. Vždyť i v podnikatelské sféře jsou obrovské diference, viz textilní průmysl, obchod a jinde, kde mají zaměstnanci velmi podprůměrné platy, a čím dál od Prahy, tím horší.
Chybí rovněž jasný a konkrétní podíl státu na řešení a naplňování nedostatkových kvalifikovaných profesí, na zajišťování prvního zaměstnání pro absolventy učilišť a škol i na ochraně pracujících v předdůchodovém věku. Tolik pár příkladů.
Chtěl jsem stručnost, a proto končím. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Hana Marvanová: Děkuji panu poslanci Opálkovi. Slovo má pan poslanec Maštálka, připraví se pan poslanec Cabrnoch.
***