(15.20 hodin)
(pokračuje Zahradil)
Platí to především v případě Unie svobody, protože u KDU-ČSL přiznávám, že ta se především v ekonomických východiscích vždy shodovala a i nadále shoduje s programem ČSSD. Tudíž je zcela zjevné, že tento program je dominován zcela jednoznačně levicovými představami současné sociální demokracie.
Pokud jde o zmíněné trendy, o kterých jsem hovořil na začátku svého projevu, jsem přesvědčen, že hlavním trendem, který lze vysledovat v tomto programovém prohlášení, je naprosto utopické pojetí sociální politiky. Zřejmě to má svůj kořen v osobě i představách samotného pana předsedy vlády. Toto pojetí sociální politiky samozřejmě ovlivňuje celý tón programového prohlášení, ovlivňuje a bude ovlivňovat velmi výrazně systém veřejných financí, hospodářskou politiku státu, ale i například dosud nedokončenou a poměrně špatně probíhající reformu státní administrativy. To je tedy jeden z hlavních trendů, který prolíná programovým prohlášením.
Druhým trendem, o kterém jsem přesvědčen, že je zcela zjevný, je politika koncesí nebo ústupků nejrůznějším zájmovým, profesním a jiným skupinám, již etablovaným v českém veřejném životě. Tato politika koncesí nebo ústupků se skrývá pod nejrůznějšími nálepkami sociálního smíru, sociálního dialogu apod.
Jsem přesvědčen, že tyto dva trendy ve spojitosti s oním zakrýváním skutečných vládních záměrů pod pláštík evropské integrace povedou k velmi jednoznačným důsledkům takového vládnutí. Toto vládnutí se bude odehrávat ve znamení velmi krátkodobých benefitů pro některé konkrétní zájmové skupiny v rozsahu jednoho, dvou, možná tří, možná pěti let. V podstatě půjde o skupování voličských hlasů těchto zájmových skupin bez ohledu na to, jak hořké plody takové politiky budeme sklízet za deset, patnáct nebo dvacet let. To tedy za prvé.
Za druhé - toto programové prohlášení a trendy v něm obsažené jsou charakteristické pro politiku pouhé údržby moci a pouhého přežívání s odsouváním zásadních problémů do budoucnosti, tedy na bedra příštích vlád.Myslím, že naprosto typickým příkladem je v tomto ohledu věta, kterou končí první odstavec na druhé straně, kde vláda deklaruje úsilí, které chce podřídit skutečnosti demografického stárnutí populace a nezbytnosti se na ně systémově připravit. Ale jeden ze skutečně úhelných problémů budoucnosti, to znamená opravdovou reformu penzijních systémů a důchodů, ponechává zcela stranou.
Rád bych se zmínil přece jen, ačkoliv bych z toho nerad dělal resortní analýzu tohoto dokumentu, o vstupu do Evropské unie jako o jednom z nejdůležitějších nejen zahraničněpolitických témat, které bezesporu je před námi, ale jako o jednom z vůbec nejdůležitějších kroků v budoucím životě této země. Skutečně to není jenom zahraničněpolitické téma, jakkoli by ho mohl někdo za takové považovat. Je to téma, které ovlivní, a to dlouhodobě, v podstatě veškeré stránky politického, ekonomického i veřejného života v České republice, pokud skutečně dojde k plánovanému vstupu do Evropské unie k 1. lednu 2004, jak deklaruje tato vláda, jak koneckonců deklarují i oficiální představitelé Evropské unie a jednotlivých evropských států.
Obávám se, že tato vláda zakrývá možná vědomě, možná z nedostatku nějakých analýz rozcestí, na kterém se samotná Evropská unie ocitla a které je v tuto chvíli debatováno například v Konventu o budoucnosti Evropské unie, ale i na jiných fórech. Je to klíčová otázka o tom, jakým směrem a k jakému modelu se vlastně Evropská unie v budoucnosti vydá, do jakéže Evropské unie se to vlastně Česká republika hodlá přičlenit, jakou Evropskou unii hodlá Česká republika a její politická reprezentace vlastně spoluvytvářet.
Jak tedy na tyto výzvy chce vláda odpovědět? Po dlouhém pátrání jsem naše alespoň částečnou, i když velmi obecnou odpověď na tuto otázku na straně 47, kde vláda deklaruje, že se bude zasazovat o další prohlubování a rozšiřování ekonomické a politické integrace Evropy včetně její sociální dimenze, o posilování jejího demografického charakteru a nadnárodního prvku v jejím vývoji při respektování národní a kulturní svébytnosti jednotlivých států a regionů na základě principu subsidiarity.
Snažil jsem se rozklíčovat toto prohlášení, které považuji za poměrně závažné v rámci celého vládního programu, protože tato deklarace naznačuje, že vláda skutečně hodlá podporovat při debatě o budoucnosti Evropské unie a při aktivním prosazování nějakého budoucího modelu Evropské unie tzv. model federalistický, při kterém stále více a více národních pravomocí bude odevzdáváno na nadnárodní, tedy evropskou úroveň. Jde o prvky velmi klíčové, jde o prvky, o kterých jsem se zde zmiňoval už na začátku, tedy například o daňovou politiku, o sociální politiku, o politiku v oblasti zdravotní péče, o politiku v oblasti penzijního zabezpečení. Jinak si prohlášení, větu, kterou jsem zde citoval, dešifrovat neumím.
Jsem přesvědčen, že vláda, která se chce chovat zodpovědně a která to se vstupem do Evropské unie myslí skutečně vážně, by před deklarováním takových cílů se měla alespoň pokusit vydefinovat nějaký široký celonárodní konsensus v tom, jakou Evropskou unii a jaký model spolupráce evropských států si představují občané této země, jaký si představuje široká politická reprezentace této země. Na základě takové celonárodní debaty a nějakého konsensu by se měla pokusit vydefinovat všeobecně přijatelnou představu, kterou bude v tomto rámci prosazovat, obzvláště v situaci, kdy se jedná o vládu s tou nejtěsnější možnou většinou 101 hlasů.
Bohužel k tomu nedošlo. Vláda se tedy zcela jednoznačně přihlásila k federalistickému modelu a k ochotě odevzdat klíčové prvky státní suverenity na nadnárodní úroveň, a to ještě dříve, než ji o to někdo požádal, ještě dříve, než se v samotné Evropské unii dokončila debata na toto důležité téma.
Tato jediná formulace by mi stačila pro to, abych pro vládní prohlášení nehlasoval. Ale samozřejmě takových formulací ve vládním prohlášení lze nalézt celou řadu. Namátkou, když bych se opět obrátil do oblasti spíše zahraničněpolitické, do oblasti, která se týká bezpečnosti státu a našich aktivit a zapojení do mezinárodního bezpečnostního systému, musel bych citovat další větu ze strany 47, kde se praví, že vláda bude podporovat co nejširší zapojení do procesu vytváření evropské bezpečnostní a obranné politiky jak v oblasti vojenské, tak civilní.
***