(11.40 hodin)
(pokračuje Vojíř)
Lidovci a někteří unionisté v letech 1992 - 98 a socialisté po nich až do roku 2002.
Jen na okraj mi dovolte zmínit některé výrazné veřejně dostupné problémy minulé vlády: pochybné převzetí a prodej IPB s neomezenou zárukou státu za špatné úvěry; pochybné jednání exministra socialistické vlády pana Svobody a jeho poradkyně paní Snopkové; špatný státní dohled nad kampeličkami, který vyústil v krach kampeliček; špatný výběr poradců a dokonce vysokého zaměstnance ministerstva, obviněného se závažných trestných činů. Kdo je za tyto činy zodpovědný? Nechme odpovědět občany možná až v následujících volbách.
Vraťme se však k budování sociálního státu na principu budování společnosti solidarity, kde vedle solidarity mladých se starými, zdravých s nemocnými, či spíše dlouhodobě postiženými, existuje solidarita bohatých s chudými. Vy, úspěšní, schopní, pracovití, vy se připravte na vysoké daně, aby ti neschopní, nepracovití mohli od státu dostat solidní sociální dávky! O toto vše bude koaliční vláda usilovat velmi energicky, ať to stojí co to stojí. Vláda to totiž platit nebude a doufá, že občané to nepoznají, až to platit budou. Já ovšem vím, že to občané poznají a pocítí, ale to už bude pozdě. Naše ekonomika totiž na tyto výdaje nemá, tudíž se vláda zadluží, a to více než 600 mld. za celé své funkční období. Přitom platí, že ten, kdo dluhy nadělá, má je také splatit. Nevím nic o tom, že občané ve volbách řekli: Vládo, zadluž se, jak chceš, a my všichni včetně batolat to rádi zaplatíme.
Pokud se říkalo, že dluhy budou zaplaceny z privatizace - příjmy z privatizace, pokud nějaká proběhne, se přitom očekávají na úrovni 250 mld. korun. Tyto prostředky však budou pokrývat výdaje mimorozpočtových fondů, jako je Fond rozvoje bydlení a Fond dopravní infrastruktury, které ročně spotřebují z financí Fondu národního majetku více než 40 mld. korun. Rovněž musí být uhrazeny závazky státu v ekologické oblasti odhadnuté při transformaci podniku na akciovou společnost, a to přibližně v rozmezí 70 až 100 mld. korun. S těmito prostředky z privatizace proto nelze počítat a jiné na Fondu národního majetku nejsou.
Pohlédnu-li na části týkající se hospodářství, průmyslu a energetiky, musím konstatovat, že se nic nemění. Bude se i nadále revitalizovat, budou se vykonávat akcionářská práva, bude se restrukturalizovat a bude se opět, ale jen formálně, podporovat malé a střední podnikání, zřejmě než se zničí. Nic se nezmění s investičními pobídkami, a tak bude přetrvávat nerovná podmínka při podnikání, místo aby se vytvořily daňovou reformou podmínky rovné pro všechny, kteří chtějí v České republice podnikat. Dočkáme se však mnohem složitějšího obchodního zákoníku, a tak se malí podnikatelé zahubí. Jiné ministerstvo jim za to na oplátku - a to pouze pro živnostníky - nachystá ochranu srovnatelnou se zaměstnancem, ale jen pokud jde o živnostníka v závislém postavení. Bude mít jakési právo na práci a na stanovenou odměnu. Zdá se vám tento termín poněkud povědomý? To jsou stavební kameny k sociálnímu či socialistickému státu, jak by řekl klasik marxista, nebo asi spíše leninista.
Na všechny projekty jsou nutné peníze a vláda se zaklíná růstem ekonomiky. Růst ekonomiky je predikován vyšší než v jiných evropských zemích, ale já jsem přesvědčen, že naše ekonomika není izolována a podléhá celosvětovým vlivům. Proto bude při chystané zátěži naše ekonomika stoupat stejně, ne-li pomaleji než v Evropě. Abychom mohli své evropské konkurenty dohonit, museli bychom snížit státní výdaje a ponechat více, mnohem více disponibilních prostředků v soukromém sektoru.
Vláda by si měla také již uvědomit, že konkurenci firem nelze nařídit, ta buď je, anebo není. Jiná diskuse by přitom mohla být, kdyby vláda chtěla zamezit vytváření monopolů a kartelů. Ale o tom jsem se nikde v programovém prohlášení vlády nedočetl.
Vláda nám opět chystá různé průmyslové, energetické, proexportní a podobné politiky. Zdá se, že ty předchozí nebyly dobré, neboť nevydržely ani dva až tři roky. Důkazem je energetika, o které se v programovém prohlášení vyjma dva a půl řádku nic dalšího nepíše, než že je nutné při diskusi s odborníky aktualizovat dlouhodobou energetickou koncepci. Žádný trend, žádný záměr.
Programové prohlášení vlády nenabízí žádná řešení. Zdá se mi, že nabízí jediné: Lidi, věřte nám, my se o vás postaráme a učiníme vás šťastnými! Já našim občanům nabízím něco jiného: Šťastní můžete býti, když budete svobodní a zodpovědní. Proto tuto vládu nemohu podpořit. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji panu poslanci Vojířovi. Slovo má pan poslanec Petr Braný a připraví se pan poslanec Miroslav Beneš.
Poslanec Petr Braný: Vážená paní předsedající, vážená vládo, vážené kolegyně a kolegové, těžko se mi bude hovořit po mém předřečníkovi panu kolegu Vojířovi, který dokázal číst mezi řádky z programového prohlášení a v podstatě sdělil této sněmovně poplašnou zprávu, že odstranění sociální nouze, plná zaměstnanost je možná, jenom když nastolíme diktaturu. Už jenom zapomněl dodat, jestli pravicovou, nebo levicovou. Ale já si myslím, že ještě některý z jeho kolegů to rozvede.
Já samozřejmě též, když jsem se díval na programový text, ale četl jsem jenom v řádcích, jsem došel k závěru, že je tento programový text velmi obecný. Přece jen bych čekal více konkrétnosti při charakterizování budoucích kroků vlády. Je vidět, že ani jeho redakce neproběhla bezproblémově, jak už zde bylo řečeno několikrát, a bude tedy jenom potěšením sledovat, jak bude vláda vládnout v oněch čtyřech letech, která má před sebou, bude-li jí dnes dána důvěra. Navíc tento předložený vládní programový dokument podle mého soudu je nevyvážený. Problematice stěžejních problémů, jako je například otázka našich veřejných financí či definování průmyslové politiky, je věnován prakticky stejný prostor jako například problematice dopravy a spojů. Nicméně nemám nějaké zásadní připomínky k valné většině předloženého textu vládního prohlášení. Vládou uvažované kroky například v oblasti soudnictví, vytváření informační společnosti či zdravotnictví jsou podle mého názoru žádoucí a lze si jen přát, aby tyto záměry byly naplněny.
Jsem členem rozpočtového výboru této ctihodné sněmovny a problematika veřejných financí je mi nejbližší. Proto se zaměřím nejvíce na ni. Úvodem musím potvrdit, že v ekonomické části, zejména potom v oblasti veřejných financí, jde opravdu o program ekonomických romantiků, jak nazval nový vládní tým můj kolega poslanec Ransdorf. Ano, někteří členové nově nastupujícího vládního týmu prostě žijí v dokonalé symbióze se svým omylem. Co mám v této souvislosti konkrétně na mysli?
Je zřejmé, že vláda hodlá uplatňovat deficitní financování v období ekonomického růstu. Nové vedení sociálně demokratické strany, které pak po letošních volbách sestavilo vládu, tedy zřejmě není přesvědčeno o tom, že nastal čas začít otáčet směr divergujících křivek příjmů a výdajů veřejných financí s výraznější razancí a podřídit tomuto cíli ve výdajové oblasti i ostatní politiky.
***