(11.30 hodin)
(pokračuje Langer)
Myslím si, že na základě takovýchto hodnocení by se dal k programovému prohlášení vlády dát podtitulek "cesta ke kolektivní chudobě", ale věřím, že budu okamžitě napaden za velmi nemístné zjednodušování. Nicméně zkusme spolu po čtyřech letech účtovat, protože jsem přesvědčen, že tato vláda, i když ji opustí Unie svobody, přežije čtyři roky. Pan premiér Špidla a sociální demokracie nepotřebují Unii svobody na nic jiného než na jedno jediné hlasování - o důvěře vlády. Pak jsem stoprocentně přesvědčen, že přes veškerá kritická slova z řad kolegů z KSČM může spoléhat a také spoléhá na koalici 142, tedy na podporu komunistů. Spoléhá na to, že i když vláda bude po jejím opuštění Unií svobody menšinová, že v klidu dovládne, protože jeho komunisté ho přece nikdy neopustí.
Co říci závěrem? Do politiky jsem vstupoval s přesvědčením, že každá vláda by se měla chovat jako zodpovědný hospodář, který hospodaří buď se svými, nebo se svěřenými finančními prostředky, nebo možná lépe, že by se každá vláda měla chovat jako zodpovědní rodiče. Zodpovědný hospodář ví, že žádná firma jeho nebo jemu svěřená nemůže dlouhodobě hospodařit v červených číslech. Znamenalo by to totiž jedno jediné - krach této firmy. Zodpovědní rodiče vědí, že mohou utratit pouze tolik, kolik vydělají, kolik přinesou domů na základě jejich poctivé práce. Zodpovědní rodiče vědí, že si mohou půjčit pouze tolik, kolik jsou skutečně schopni splatit. Především zodpovědní rodiče vědí, že po sobě svým dětem - mají-li to být zodpovědní rodiče - nemohou zanechat dluhy.
Podíváte-li se na programové prohlášení vlády, jsem přesvědčen, že se shodneme - alespoň někteří - v tom, že tato vláda se nehodlá chovat ani jako zodpovědný hospodář, už vůbec ne jako zodpovědný rodič. Tato vláda si chce po čtyři roky užívat a vůbec ji nebude zajímat, kdo to po ní zaplatí. Tato vláda chce postupovat podle hesla "po nás potopa". A to je podle mne špatně.
Přemýšlel jsem, co bych měl popřát při projednávání programového prohlášení vlády ministrům této vlády, vládním poslankyním a poslancům. Říkal jsem si, že by to mělo být něco, čeho se jim nebude tváří v tvář té hrůze, kterou nám připravili, po čtyři roky dostávat.
Přeji vám, vážené kolegyně a kolegové, klidné spaní. (Potlesk.)
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji panu místopředsedovi Poslanecké sněmovny poslanci Ivanu Langerovi. Faktická poznámka pana ministra Dostála. Slovo bude mít pan poslanec Oldřich Vojíř, poté se připraví Petr Braný. Prosím, pane ministře, máte slovo.
Ministr kultury ČR Pavel Dostál Dámy a pánové, paní místopředsedkyně, já jsem nechtěl vstupovat s faktickou poznámkou do debaty, ale musím reagovat na kolegu Langera, který zde v souvislosti s jedním mým kolegou, konkrétně s předsedou vlády Špidlou, mluvil o tom, kterak byl velice neúspěšným ministrem.
Domnívám se, že pan poslanec Langer má sice právo mluvit o čemkoliv, ale o úspěchu v této chvíli být jím bych vůbec nemluvil. Pan poslanec Langer se jako kandidát v těchto volbách dostal z první ligy až do divize. V té divizi kope směrem nahoru. Ano, politika je poněkud absurdní. Tento člověk, který prohrál, je místopředsedou parlamentu. Člověk, který prohrál, je jedním z nejvyšších ústavních činitelů této republiky.
Uznávám, že politika je poněkud absurdní. Ale i když je absurdní, tak bych prosil kolegu Langera, aby v těchto souvislostech byl poněkud pokornější. Děkuji. (Potlesk.)
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji panu ministru Dostálovi. Slovo má pan poslanec Oldřich Vojíř, připraví se pan poslanec Petr Braný.
Poslanec Oldřich Vojíř: Vážená paní předsedající, pane premiére, členové vlády, dámy a pánové, máme před sebou programové prohlášení koaliční vlády, u které politologové, novináři a další lidé, kteří se zajímají o politiku, stále nemohli nalézt její orientaci. Dnes už mají jasno. Je totiž naprosto evidentní i přes obecnost dokumentu, že socialisté začínají budovat socialistický stát, který bude řídit vše, všechny a na úkor všech. Otázkou zůstává, kam se poděly volební sliby a zásady konzervativních lidovců a liberálních unionistů. Odpověď je jednoduchá - aby pravda a láska zvítězily, tak se lidovci rozkročili a unionisté se utopili v moři ministerských a parlamentních funkcí. Výsledkem je silně levicová vláda.
Zcela jasně to vyplývá z hlavního cíle vlády. Cílem je vytvořit z České republiky sociální stát, což dle vlády znamená, že bude štědrá ke všem, a to především v oblasti sociálních dávek, které přitom již několik let demotivují zejména při vyhledávání zaměstnání. Existuje inovace a ta se týká pouze těch mladých po škole. Ti budou muset do práce. Když místo nebude existovat, tak ho vláda vytvoří a zadotuje. Potom teprve může takovýto mladý člověk nalézt onu sociální štědrou dávku.
Vláda chce dokonce vymýtit nezaměstnanost. Ne že bych měl něco proti tomu, aby u nás byla vysoká zaměstnanost, ale neříká, jak toho chce v tržním a především demokratickém prostředí docílit. V tržním prostředí platí, že - a pracovní síla je předmětem nabídky a poptávky - někteří lidé se prostě tohoto procesu nezúčastňují. Jen v diktatuře je možné stoprocentně vyřešit nezaměstnanost. Já se ptám: Spějeme k diktatuře? Odpovím si, že doufám, že ne.
Vláda při svém budování sociálního státu bude také podporovat například zaměstnaneckou kontrolu při řízení podniků. Má tomu soukromý podnikatel rozumět tak, že již dnes platná úprava obchodního zákoníku, kdy v dozorčí radě akciové společnosti je vždy jedna třetina zástupců zaměstnanců, není dostačující? Znamená to, že různé kolektivní dohody budou nadřazeny principu svobodného nakládání se soukromým majetkem? Zdá se, že ano.
Vláda rovněž chce rozvoj podmínek pro podnikání a sociální ochranu na principu solidarity a subsidiarity. Pokud tomu moc nerozumíte, zřejmě nevadí. Celé programové prohlášení je napsáno tak, aby se nedalo nic vyčíst. Čím více mlhavé, tím větší prostor pro realizaci čehokoli.
Vláda stále žije ekonomickou transformací. Má tomu občan rozumět tak, že ekonomická transformace není ještě ukončena? Řekl bych, že transformace ekonomiky již dávno proběhla. Dnes probíhá opětovné postátnění formou kapitalizace pohledávek České konsolidační agentury.
Co se týče restrukturalizace, ta spočívá v dokončení předání úvěrů privatizovanou bankou označených za špatné, které odkoupí rovněž Česká konsolidační agentura, a ve vytváření monopolních uskupení především v hutnictví a energetice.
Tato vláda - stejně jako její předchůdkyně - chce pokračovat v akci čisté ruce. Jen dnes to nazývá důsledným hájením prostoru pro orgány činné v trestním řízení. Pokud hovoří o netransparentní privatizaci rozsáhlého národního majetku, o tunelování podniků, krachu bank a kampeliček, pak chci připomenout této koaliční vládě, že všichni již v této zemi vládli.
***